Římský rodák Fermi (narodil se 29. září 1901) se o fyziku zajímal již od dětství a v Itálii se záhy stal uznávanou vědeckou kapacitou. Již jako jednadvacetiletý získal doktorát z fyziky a ve svých šestadvaceti letech byl zvolen profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Římě.

V roce 1934 provedl první pokusy s ozařováním látek pomalými neutrony a o čtyři roky později získal za potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a s tím spojený objev jaderných reakcí způsobených pomalými neutrony Nobelovu cenu za fyziku.

Před blížící se válkou odletěl i s rodinou do New Yorku a začal pracovat na místní Columbijské univerzitě. Tajný projekt, který od června 1942 nesl krycí název Manhattan, se skládal ze tří složek, které se navzájem doplňovaly: vědecký výzkum, armádní řízení a zabezpečení a průmysl. Součástí projektu se stala i stavba prvního reaktoru. Řetězová reakce byla jištěna kadmiovými tyčemi, a to jejich zasouváním a vysouváním, čímž jsou pohlcovány neutrony.

Reaktor začal pracovat 2. prosince 1942 v odpoledním čase. Tepelný výkon chicagského reaktoru nebyl větší než u malé žárovky. „Tak to by bylo", řekl tehdy Fermi na konci experimentu, který se stal vzorem pro atomové elektrárny

Lehkovodní reaktor