VYBERTE SI REGION

Překladatel Orálek: Mandela se nedržel u moci zuby nehty. I proto je unikát

Praha /ROZHOVOR/ – Odchod Nelsona Mandely budou Jihoafričané prožívat podobně jako Češi smrt Václava Havla, míní Milan Orálek, který překládal životopis exprezidenta JAR.

18.7.2013 4
SDÍLEJ:

Překladatel a člen Sdružení přátel JARu, Zambie a Zimbabwe Milan Orálek Foto: Deník

Nelson Mandela byl v USA na seznamu teroristů dokonce až do roku 2008. Jak se vyvíjel jeho boj proti apartheidu?
S myšlenkou ozbrojeného boje přišel Mandela v roce 1960, dospěl totiž k přesvědčení, že se nenásilné prostředky míjejí účinkem. Vojenské křídlo Afrického národního kongresu (ANC), které Mandela založil, dostalo jméno Kopí národa. Za Mandelova vedení se tato organizace důsledně omezovala pouze na sabotáže. Násilí zaměřené proti lidem pokládal Mandela za možnou překážku budoucího mezirasového usmíření, a proto s ním tehdy nepočítal. Je pravděpodobné, že by se k němu vzhledem ke svému humanistickému založení neuchýlil ani v budoucnu. Už v srpnu 1962 byl ale uvězněn, takže nad organizací ztratil kontrolu. Těžko ho tak vinit z teroristických akcí, k nimž došlo v pozdějších letech a při nichž skutečně umírali lidé. Označovat Mandelu za teroristu je tedy absurdní. Propagandistické nálepky mají ovšem tuhý život.

Jak fungoval systém rasové segregace v praxi?
Kořeny systému rasové segregace sahají až do samých počátků evropského osidlování dnešní Jihoafrické republiky, Vlastní apartheid se však formoval až po druhé světové válce, kdy ve volbách zvítězila Národní strana. Ta postupně zavedla celou řadu rasistických zákonů, které pod trestem zapovídaly mezirasový sex a manželství a rozdělovaly veřejná zařízení (divadla, restaurace, knihovny, parky či toalety) a dopravní prostředky podle rasové příslušnosti jejich uživatelů. Černoši byli povinni nosit při sobě takzvané pasy a neměli volební právo. Vstup do měst jim byl povolen jen za zvláštních podmínek. Vláda rovněž likvidovala černošská sídliště v oblastech, jež prohlásila za výlučně bělošské. Nejznámější je nucené přesídlení šedesáti tisíc obyvatel legendárního Sophiatownu anebo šestého obvodu Kapského Města, jenž byl po desetiletí domovem padesátitisícové komunity míšenců (diskriminace přirozeně nepostihovala jen černochy, ale také „barevné" a Indy).

Dělal režim pod tlakem černošského odporu ústupky?
Později začala vláda uskutečňovat politiku takzvaných bantustanů, již pokrytecky vykládala jako formu dekolonizace. Každý černý Afričan příslušel k jedné z těchto domovin a jeho pobyt mimo ně byl považován za přechodný. V čele domovin stáli zkorumpovaní politici kolaborující s afrikánskou vládou. Bělošská menšina přitom spravovala osmdesát sedm procent území JAR. Snaha vlády ochromit jakoukoli formu opozice přitom postupně vedla ke vzniku velmi brutálního policejního státu.

Bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela.

Odpůrců nesvobodných režimů byla a je v Africe celá řada. Co udělalo celosvětovou ikonu právě z Mandely?
To má několik důvodů. Patří mezi ně nepochybně Mandelův důraz na nenásilné řešení situace v JAR, jeho intenzivní snaha o rasové smíření a také respekt k demokratickým principům. Zejména západní svět oceňuje i to, že Mandela dokázal včas odejít z politiky. Prezidentský úřad vykonával pouze jedno funkční období a potom se odebral na odpočinek. Naproti tomu řada bývalých vůdců osvobozeneckých hnutí se moci držela zuby nehty a vládla prostředky, které měly k demokracii daleko. Mandela navíc disponuje mimořádným charismatem a smyslem pro humor. Je to rozený vůdce, brilantní „performer" a gentleman. Pro řadu lidí, včetně třeba Baracka Obamy, byl 
a zůstává velkým vzorem.

Když se Mandela stal prezidentem, byly do něj vkládány velké naděje. Co byl za dobu v úřadu jeho největší úspěch?
Mandelovým hlavním cílem bylo sjednotit rozdělenou jihoafrickou společnost. Snažil se o to nejen slovy, ale často také působivými gesty. K nejznámějším patří jeho ostentativní podpora téměř výhradně bělošského jihoafrického ragbyového týmu Springboks na světovém šampionátu v Johannesburgu v roce 1995, kdy se před zápasem a po něm objevil na hrací ploše v dresu a čapce klubu. To byl geniální tah – vizuální argument, který měl cenu desítek projevů. Čtenáři mohou znát snímek Clinta Eastwooda Invictus (2009), který tyto události zachycuje. Eastwoodovo pojetí má samozřejmě poněkud pohádkový charakter, ale život Nelsona Mandely nakonec pohádku v lecčems připomíná. Za zmínku stojí určitě i to, že se Mandela jako prezident sešel s bývalým velitelem věznice na ostrově Robben, navštívil někdejšího prezidenta Bothu, a dokonce poobědval s prokurátorem, který ho v roce 1964 nechal odsoudit na doživotí. Jeho prezidentská role postupem času nabývala stále více ceremoniální povahy. Každodenní politickou agendu přenechával od roku 1997 viceprezidentovi Mbekimu.

Co se prvnímu černošskému prezidentovi JAR naopak nepovedlo?
Za problematické považuji například dodávky jihoafrických zbraní do Libye, Sýrie 
a na Kubu. Mandela je hájil tím, že tyto státy v minulosti podporovaly ANC, a že by tudíž bylo neloajální, kdyby se od nich Nová Jihoafrická republika distancovala.

I nynější prezident Jacob Zuma byl bojovníkem proti apartheidu, provází ho ale řada skandálů. Jaký je jeho vztah k Mandelovi?
Jacob Zuma byl podobně jako Mandela vězněn na ostrově Robben, po propuštění odešel do zahraničí, stal se členem vedení ANC a působil jako šéf jeho zpravodajského oddělení. Spolu s Thabem Mbekim se osobně účastnil prvních tajných rozhovorů 
s představiteli apartheidního režimu. Zásluhy o odstranění rasistické diktatury mu tedy upřít nelze. S osobností Mandelova formátu, ale ani s již zmíněným Mbekim, který Mandelu v prezidentské funkci vystřídal a kterého zumovci posléze donutili 
k rezignaci, ho však srovnávat nelze. Zuma je populista bez jakéhokoli vzdělání, neblaze proslulý svou homofobií, polygamií a promiskuitou. Pokud jde o skandály, o nichž se zmiňujete, obvinění ze znásilnění byl nakonec zproštěn a korupce mu také nebyla prokázána, proces byl totiž kvůli procedurálnímu pochybení vyšetřujících orgánů zastaven. Zatímco u běžných voličů se těší značné popularitě, zejména vzdělanější Jihoafričané sledují jeho politickou dráhu s velkým znepokojením. S Mandelou si moc blízcí nejsou, i když je pravda, že ho první černošský prezident v roce 2009 podpořil během předvolební kampaně.

Dá se odhadnout, co by Mandelova smrt znamenala pro JAR?
Mandela patří k nejstarším žijícím „bojovníkům za svobodu". Většina jeho souputníků již zemřela. Jeho smrtí se tak symbolicky uzavře jedna z významných kapitol jihoafrických dějin. Ačkoli jsem jinak skeptický ke srovnávání Mandely a Václava Havla, neboť se domnívám, že nemají mnoho společného, 
v této souvislosti se mi tato paralela zdá docela případná. Mnozí z nás prožívali po Havlově smrti hluboký pocit ztráty. Připadalo nám, jako by odešel někdo blízký, někdo, kdo byl do té doby stále 
s námi a jehož přítomnost – jakkoli v posledních letech diskrétní – představovala jakousi záruku stability našeho nového politického uspořádání. Podobně budou mnozí Jihoafričané prožívat odchod Nelsona Mandely. Bude to trochu jako smrt otce.

Budou politické strany bojovat o jeho odkaz?
Zuma a ANC se budou pravděpodobně snažit s ním manipulovat a interpretovat jej způsobem, který jim bude vyhovovat. „Mandela" se tak může snadno stát nástrojem k legitimizaci politiky, kterou by skutečný Mandela neschvaloval.

Jsou pozůstatky apartheidu stále znát? Co je hlavním problémem současné JAR?
Apartheidní zákony byly odstraněné, apartheidní způsob myšlení – jak na straně bývalých utiskovatelů, tak utiskovaných – bude mizet generace. Vláda bělošské menšiny za sebou nechala také hluboké sociální rozdíly. Velkým problémem zůstává rovněž extrémně vysoká kriminalita. Její příčiny jsou do značné míry ekonomické, ale i ji považují někteří alespoň zčásti za dědictví apartheidu, kdy se vytratila úcta k právu a institucím. To je však poněkud spekulativní výklad.

Překládal jste Mandelův životopis. Našel jste v něm tehdy něco zajímavého, co se obvykle opomíjí?
Když překlad v roce 2010 vyšel a já jsem si přečetl několik recenzí, dost mě to zklamalo. Všechny bez výjimky mi připadaly neuvěřitelně plytké. Jejich autorům unikla celá řada nesmírně důležitých momentů. Nikdo se například nepokusil tento mnohovrstevnatý text podrobněji analyzovat a zamyslet se nad tím proč a jak byl napsán.
Ale když na chvíli zapomenu na svou literárněvědnou průpravu, mě samotného při čtení a potom při překládání fascinoval proces formování Mandelova charakteru, jeho přerod z venkovského kluka v odhodlaného revolucionáře, mírotvorce a státníka. Pozoruhodná se mi zdá i jeho pečlivě a dlouho promýšlená filosofie vůdcovství. Nikdy též nepřestanu obdivovat Mandelovu téměř nadlidskou vnitřní sílu a disciplinu, díky níž dokázal přežít sedmadvacet let ve vězení a všechny ostatní rány osudu. Konečně, často se zapomíná na jednu dosti podstatnou věc: Mandela – tak jako řada jiných, méně známých antiapartheidních aktivistů – obětoval „osvobozeneckému boji" prakticky veškerý osobní život: neviděl vyrůstat své děti a rozpadla se mu dvě manželství. Muž, jehož oslavovala celá planeta, si často připadal jako „ten nejosamělejší člověk".
Mandelovy memoáry jsou zkrátka úžasné a inspirativní čtení. Tisíce lidí po celém světě hovoří o tom, jak změnily jejich život.

Autor: Martin Dohnal

18.7.2013 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

Trumpovi právníci brání přepočítávání hlasů ve třech státech USA

Washington - Právníci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží zablokovat ruční přepočítání hlasů ve státech Pensylvánie, Wisconsin a Michigan. Oznámil to dnes americký server Politico. K novému sčítání hlasů vyzvala neúspěšná prezidentská kandidátka Zelených Jill Steinová, žádost podpořila několikamilionovou kaucí.

V prosinci končí jízdné v pražské MDH i čipové karty opencard

Praha - V prosinci končí roční kupon na jízdné v pražské MHD téměř 22 tisíc lidí, v lednu dvojnásobku. V tomto období končí platnosti také 165 tisíc čipových karet opencard. V tiskové zprávě o tom informoval pražský dopravní podnik.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies