Egyptský prezident Husní Mubarak odstoupil z funkce

Lid vyhnal prezidenta Husního Mubaraka, skandovaly davy v ulicích Egypta. Troubilo se a jásalo. Brzy ale může přijít vystřízlivění.

Osmnáct dní hněvu, krve, naděje. Třicet let vlády člověka, proti jehož fotkám ještě včera házeli Egypťané botami nejen v ulicích Káhiry.

Dlouho se „cukal“ a držel moci zuby nehty s tím, že neodejde dřív než na podzim. Nakonec v pátek sedl do helikoptéry i se svou rodinou a odpoledne odletěl do vily v Šarm aš–Šajchu u Rudého moře.

Dvě hodiny na to už se křesla vzdává. Na náměstí Osvobození lidé radostí střílí do vzduchu a slaví. Revoluce dokonána. Křesla se vzdává Mubarak. Jestli odejde i neoblíbený viceprezident Umar Sulejmán, který vše oznámil ve státní televizi, není jasné. Moci se ujímá armáda. Ta rozpustí nejspíš vládu, parlament a povládne spolu s ústavním soudem. Armáda přes den dávala lidem v ulicích nejen vodu, ale i naději. Přes den slíbila zrušit například zákon z roku 1981 o výjimečném stavu.

Generálové přistoupili na jeden z klíčových požadavků opozice

Výjimečný stav Mubarak podle kritiků používal jen kvůli potírání opozice. Armáda slíbila, že ho zruší, „jakmile to současné poměry dovolí“, jinými slovy až utichnou protesty. Už ve čtvrtek probleskovaly zprávy o Mubarakově odchodu z prezidentského křesla. Lidé už si dokonce tipovali, kterou zemi si zvolí pro svůj exil – favoritem byla klinika v Německu nebo Spojené arabské emiráty. Ale tehdy ještě slavili předčasně.

„Země byla osvobozena,“ prohlásil nejvýraznější opoziční politik a nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Baradej. Během noci na pátek na káhirském náměstí Osvobození zůstávaly davy lidí, kteří dávali nahlas najevo svoji nespokojenost s Mubarakem.

PRO SPUŠTĚNÍ ANIMACE KLIKNĚTE NA OBRÁZEK:

Není divu, že se po 18 dnech protestů také předháněli, kdo vymyslí nejoriginálnější věc či obrázek proti prezidentovi.

Na dálku mu hrozili podrážkami svých bot nebo ukazovali červenou kartu jako na fotbale. „Dokázali jsme to, nemůžu tomu uvěřit! Budeme si tenhle den pamatovat na věky,“ křičel radostí jeden z protivládních demonstrantů.

Další lidé se objímali, troubili na klaksony a dlouho do noci jezdili po městech. Tak se slaví nejen na Balkáně, ale i v Egyptě. „Spíše než převrat to připomínalo selanku,“ napsala BBC.

Švýcarsko slíbilo, že zmrazí případná Mubarakova konta. Evropská ministryně zahraničí Catherine Ashtonová v první reakci vzkázala, že Evropa Egyptu pomůže s rozjezdem demokracie. Po radosti z ulic může totiž přijít rychlé vystřízlivění.

Kdo bude vládnout dál? Jaké budou vztahy s Izraelem? Je ohrožena mírová smlouva s ním? Jak silný bude hlas Muslimského bratrstva, které má příznivce mezi chudými lidmi a snaží se prosadit prvky islámského práva do běžného života?

A hlavně, více peněz, pracovních příležitostí a jídla nespadne jen tak z nebe. Cesta k jinému (a lepšímu?) Egyptu bude dlouhá a může sloužit jako vzor (či varování?) pro ostatní.

České cestovky podle Tomia Okamury obnoví zájezdy do země faraonů 19. února.

Co bude dál

Jsou dva směry, kterým se vojenské velení země může vydat:

1) Pověřit existující vládu, aby zemi nějakou dobu spravovala, třeba i rok.

2) Zřídit komisi, která by zemi řídila. To má ale mnohá úskalí – komise by byla podřízena armádě a nikdo neví, jakou ta si bude chtít udržet moc.

MARTIN OKTÁBEC, TOMÁŠ PROCHÁZKA

- VŠE O VÝVOJI V EGYPTĚ ČTĚTE ZDE -