VYBERTE SI REGION

Rusko nemá zákon o domácím násilí, ročně tak umře 14.000 žen

Moskva – V Rusku ročně umírá asi 14.000 žen na následky domácího násilí. To je skoro 40 denně. Navzdory diskusím táhnoucím se léta není domácí násilí v této zemi stále klasifikováno jako zločin, což značně ztěžuje pomoc obětem. O příběhu Ani, která dlouho čekala na vysvobození z domácího pekla, píše server BBC.

21.3.2013 2
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Archiv

V malém a jen částečně zařízeném pokoji se Aňa snaží po obědě uspat své dva syny, čtyřletého a sedmiletého. Není to nikdy lehký úkol, natož v prostředí provizorního příbytku v moskevském azylovém domě pro ženské oběti domácího násilí.

Její příběh je typický. Během sedmiletého manželství ji muž často bil nebo ji slovně napadal. Žila ve strachu a nevěděla, kde hledat pomoc. Když se před několika lety zkoušela obrátit na policii, řekli jí, že manžel si u sebe doma může dělat, co chce.

„Byla to noční můra, ale taková tichá," říká Aňa. „Nemohla jsem nechat děti samotné a jít do nemocnice ukázat zranění, která jsem utrpěla. Čekala jsem, až děti vyrostou a budou moci na policii dosvědčit, co se stalo. Pak jsem si začala pořizovat nahrávky," svěřuje se Aňa.

„Ale bylo to k ničemu. ‚Proč jste prostě neutekla? Tak to dělám já.' Řekla mi žena na policii. Takže i policistka tomu musí čelit…," vzpomíná.

Aňa se rozvedla před dvěma lety, ale nemohla si dovolit samostatné bydlení. Poslední kolo v domácím ringu se odehrálo v půli ledna: „Přišla jsem s dětmi domů z cirkusu. Byla jsem unavená, ale manžel mě nechtěl nechat spát. Řekla jsem mu, ať toho nechá, a on mě zmlátil."

Azylový dům jedinou záchranou

Azylový dům s 35 pokoji na okraji Moskvy, kde klientky mohou zůstat dva měsíce, je jedinou možností pro ženy v situaci jako Aňa. V Rusku jich domácí tyranii čelí až 600.000 ročně. Oficiální statistiky ale neexistují, protože domácí násilí není považováno za zločin. Ročně zemře 14.000 týraných žen, což je asi 40 denně. Bylo by tedy potřeba, aby se takové ženy měly kam schovat. Je až překvapivé, že manažeři zmíněného zařízení nevidí žádný problém a říkají, že až přibude ještě jeden obdobný dům, budou potřeby bitých žen v Moskvě s 12 miliony obyvatel naplněny.

„Můžeme jim pomoci s přípravou žaloby, poskytnout jim psychologickou pomoc, ale hlavní je osobní odpovědnost každé, jakou cestu si vybere," říká ředitelka azylového domu Natalija Pazdnikovová. „Jsme tu abychom jim pomohli v krizi, ale jsou tu ženy, které se do ní opakovaně dostávají a od nás čekají, že jim stále budeme něco dávat," řekla ředitelka.

Když se snaží dobrat spravedlnosti, zůstávají zneužívané ženy často zmatené a slabé. Dokázat týrání je náročné psychicky i pokud jde o předložení důkazů.

Oběti říkají, že od policie často dostávají otázku: „Nechcete si to ještě rozmyslet?". Chtějí se ujistit, že žena za den či dva nezmění názor kvůli nátlaku manžela nebo příbuzných. Policejní kapitán Andrej Levčuk s tím nesouhlasí a říká, že on i kolegové, se kterými má na starosti asi 30 domů na severozápadě Moskvy, dodržují všechny postupy.

Úřady v koncích

Ženy prý často chtějí, aby policie násilníky zastrašovala. „Můžeme říct manželům, že budou mít problémy, pokud je nenechají, ale jen Bůh ví, co se děje, když znovu zabouchnou dveře," říká Levčuk.

Připomíná, že incidenty hlášené oběťmi často nejsou tak závažné, aby stačily na zahájení trestního řízení. Řeší se v občanskoprávním sporu. A v takových případech podle ruského práva musí důkazy dodat oběť.

Trestními případy se kauzy mohou stát jen tehdy, pokud jsou zranění vážná, nebo spáchané činy příliš brutální, nebo pokud nastane smrt. „Trestní záležitostí se případy stávají, až když už je pozdě," říká Marina Pisklakovová z neziskové organizace Anna, která se o násilí páchaném na ženách zajímá v Rusku nejdéle.

Po desetiletí diskusí návrh zákona o domácím násilí stále nebyl předložen parlamentu, posteskla si Pisklakovová. Vnímání veřejnosti se ale podle ní mění. „Před dvaceti lety na veřejných diskusích byla často kladena otázka ‚Co je s těmi ženskými, co udělaly, že si vysloužily takový výprask?'. Nyní se každý novinář ptá "Co s tím budeme dělat, abychom to změnili?", říká Pisklakovová.

Autor: ČTK

21.3.2013 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies