„Žiju v pohádce," řekla Marie-José v telefonickém rozhovoru z francouzského města Tours, kde pracuje jako učitelka. „Je to neuvěřitelné, Cítím nesmírnou euforii. Když se ráno probudím, říkám si, že je tu, že existuje, a pak dostanu hrozný strach, že ho ztratím," dodala.

Její syn, kterému bude příští měsíc 44 let, žije ve středomořském přístavním městě Valencii, kde se narodil a poté byl adoptován.

Marie-José, která měla španělského otce a francouzskou matku, otěhotněla jako svobodná ve 22 letech. Její otec, kterého popisuje jako „nesmírně, nesmírně přísného", ji vzal do kláštera Santo Celo, kde 12. července 1969 porodila. Navzdory opakovaným slibům otce, že si bude moct dítě nechat, dal jejího syna jeptiškám, a to bez jejího souhlasu.

„Byla to noční můra," dodává a vzpomíná, jak „hnusná" na ni byla matka představená. „Už nikdy jsem s otcem nepromluvila," řekla Marie-José. Její matka zemřela na rakovinu o tři roky později a otec po dalších dvou letech na stejnou chorobu.

Děti k adopci

Marie-José a její syn patří mezi tisíce obětí skandálu ukradených dětí ve Španělsku. Během diktatury generála Franciska Franka byli odebíráni novorozenci matkám levicového smýšlení, anebo potomci nesezdaných párů. Děti pak byly dány k adopci. Matkám byla někdy sdělena lživá informace, že jejich dítě po porodu zemřelo. Ideou bylo, že se dětem povede lépe, pokud budou vychovávány ve vlivných, konzervativních a věřících římskokatolických rodinách.

Tento systém přežil i Frankovu smrt v roce 1975 a přetrval nejméně do 80. let v podobě nelegální sítě obchodníků s dětmi.

Před dvěma lety ale začali aktivisté shromažďovat příběhy matek, které byly přesvědčeny, že jejich dítě bylo ukradeno. Jak se zpráva o kampani šířila, zapojovaly se do ní stovky adoptovaných dětí i matek, které měly podezření, že je lékaři nebo jeptišky oklamali.

U španělských soudů bylo dosud zapsáno více než 2000 případů, byť mnoho z nich narazilo na byrokratickou hradbu nemocnic, které tvrdí, že už nemají o dotyčných případech záznamy.