Sportovní šampionát začíná. Chudí, odejděte

Příležitost, peníze, práce, pokrok, prestiž. Mnohá pozitiva si ze zvyku spojujeme s pořádáním obřích sportovních podniků, jako jsou olympijské hry nebo fotbalová mistrovství světa, pro pořadatelská města.

Stejně tak lze ale uvést masová stěhování chudých a raketový růst nájmů. Upozornila na to v nově zveřejněné zprávě zvláštní pověřenkyně OSN pro lidská práva Raquel Rolniková. Ve snaze zkrášlit tvář města je třeba chudáky z barabizen zamést pod koberec. „Velmi zřídka se většina nové výstavby poskytne těm, kteří ji nejvíc potřebují,“ prohlásila Rolniková.

Sportovní svátek tak často nezahajují fanfáry nebo zapálení pochodně, ale vysídlení. Málokdy povolí místní úřady chudým nastěhovat se zpět, říká se ve zprávě. Například fotbalové mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice ještě nezačalo. Už se ale muselo „pakovat“ 22 tisíc lidí ze slumu Joe Slovo v Kapském Městě, aby uvolnili místo pro nájemné bydlení – a nebylo z rušné dálnice N2 příliš na očích.

Korupce a krev v JAR

Stěhují se do předměstské chudinské čtvrti Delft; na to dát jim přijatelnější bydlení nezbyl v nabitém harmonogramu čas.
V jihoafrickém městečku Mbombela, na hranicích Mozambiku a Krugerova národního parku, stojí nyní Mbombela Stadium. Hypermoderní fotbalový svatostánek stojí na 18 obřích pylonech, připomínajících žirafy, a pojme 46 tisíc diváků. Cesta k němu byla ale dlážděna korupcí, krví a vystěhováním.

Kmenový klan Matsafeni měl postoupit území, na němž stadion stojí, za 1 rand. To jsou necelé tři koruny. Městský úředník Jimmy Mohlala, který na podvod upozornil, byl zavražděn. Matsafeni nakonec po dlouhých soudních jednáních obdrželi za vyvlastněnou půdu 8,7 milionu randů, píše například list Herald Scotland. Tvrdou pěst nepsaného zákona, který velí vylepšit a přepudrovat pořadatelské město před očima světa, zažili i v Pekingu. Číňané, ve snaze ukázat se jako supervelmoc, vystěhovali statisíce lidí z okolí metropole.

Byli jim schopni zajistit náhradní bydlení, byť nikoli říct jim předem, kdy a kam se budou stěhovat. Podobné jevy provázejí každou větší sportovní událost. „V Atlantě,“ připomíná Kris Olds z OSN pro server Worldpress, „dělali před olympiádou v roce 1996 sociální inženýrství, aby odstranili Afroameričany z centra.

Otevíraly se restaurace, kam si stávající usedlíci nemohli dovolit zajít na jídlo.“ Nebo Barcelona 1992: olympiáda, kterou zahajoval nádhernou, dávno již proslavenou árií Freddy Mercury s Monserrat Cabbalé. Katalánská metropole má sice od té doby nové letiště a silniční okruh; stavba olympijské vesničky (dnes z ní je luxusní čtvrť) ale tehdy nastartovala nárůst cen na trhu s nemovitostmi. Nájmy tehdy během pěti let, než nad Barcelonou zazářilo pět kruhů, stouply podle odhadů o 131 procent.