Bylo to nejtvrdší bombardování od konce druhé světové války v Evropě: přesně před deseti lety začalo 78 dnů leteckých útoků a války, kde na jedné straně stálo NATO a na druhé autoritářský jugoslávský vůdce Slobodan Miloševič, který prováděl etnické čistky v Kosovu.

„Ty rány naši zem pořád bolí. Cesta do vyspělé Evropy se vleče. Kvůli Miloševičovi, a vlastně i po něm jsme dlouho byli v ekonomické izolaci. Mladí věří, že bude líp,“ říká u zničené budovy generálního štábu v Bělehradě studentka Adrijana Markovičová. Bomby aliance stavbu proměnily v trosky. Nikdo ji neopravuje. „Je to symbol nesouhlasu, že NATO trestalo Srby kolektivně. Miloševič páchal zvěrstva, ale proč jsme trpěli i my, co jsme byli proti němu?“  ptá se starosta Vavarinu Zoran Milenkovič.

Generálního tajemník NATO Javier Solana vydal rozkaz k náletům 23. března 1999. Cílem operace bylo zastavit etnické čistky, které v srbské provincii Kosovo prováděl Miloševič. Jenže se zničily i srbské podniky, na útěku byly celé vesnice. Utíkali i kosovští Albánci, kteří měli na své straně NATO.

„Mně vypálili dům, zabili syny. Mladí lidé do Kosova nepřijdou a my staří tu jen dožijeme,“ dodává Olgica Subotičová z kosovské Gračanice, kde žije jen v provizorní kontejnerové kolonii. Válka měla i další následek: Kosovo už není srbské, loni vyhlásilo nezávislost proti srbské vůli.