VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Statisíce Španělů marně čekají na výplaty, dluží jim i stát

Madrid - Ve Španělsku je čtvrtina lidí bez práce a i ti šťastnější, kteří zaměstnání mají, často nedobrovolně pracují zadarmo. Statisíce lidí marně čekají na výplaty a jejich rodinné rozpočty pomalu klesají ke dnu. Většina z nich ale nemá na výběr: když dají výpověď, jinou práci nenajdou. O jejich osudech napsal v reportáži deník The International Herald Tribune.

18.12.2012 9
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: čtk

Šestatřicetiletá Ana María Molinaová poslední dva roky pracovala pět dní v týdnu v keramičce na okraji Valencie, kde ručně malovala dlaždice. Na konci měsíce ale často zjistila, že jí zaměstnavatel neposlal mzdu. Přesto dál chodila do práce a snažila se příliš nedávat najevo své rozhořčení. Došla totiž k závěru, že kdyby dala výpověď, svých peněz by se už nikdy nedočkala. A navíc: kde by dostala jinou práci? Minulý měsíc jí zbývalo na účtu pouhých sto eur (asi 2500 korun), a to ji čekala splátka hypotéky. „V den, kdy dostanu zaplaceno, si připadám jako by slunce vyšlo třikrát, je to den radosti," svěřila se v domě, kde žije s postiženým manželem a dospívající dcerou.

Výplata už není samozřejmost

Zaměstnavatel paní Molinaové dluží celkem přes 10.000 eur (250.000 korun), podobných případů je ale nepočítaně. Ve Španělsku, které bojuje s vážnou hospodářskou krizí, už vůbec není samozřejmé, že za práci by měl člověk dostat zaplaceno. Spoléhat se nedá ani na práci ve veřejném sektoru, protože kvůli zadlužení měst a regionů jsou bez výplat třeba i řidiči autobusů nebo pracovníci ve zdravotnictví.

„Před krizí si mohl zaměstnanec dovolit jeden měsíc z práce odejít a pak si najít jinou. Teď to ale nepřipadá v úvahu. Lidé nemají kam odejít a mají strach. Mají dokonce strach si i stěžovat," tvrdí právník José Francisco Perez, který ve Valencii zastupuje lidi, kteří se nezaplacených výplat domáhají.

Selhání zaměstnavatele

Statistika, která by říkala, kolik zaměstnanců nedostává svůj plat, neexistuje. Leccos lze ale odvodit z počtu žadatelů, kteří se snaží získat peníze z vládních pojišťovacích fondů. Ty vyplácejí náhrady ve chvíli, kdy selže zaměstnavatel. Například ve Valencii, třetím největším španělském městě, je míra nezaměstnanosti 28,1 procenta. Soudy jsou žádostmi o náhradu od státu natolik zavalené, že jejich vyřízení netrvá obvyklých tři až šest měsíců, ale tři až čtyři roky.

Od začátku krize v roce 2008 pojišťovací fond vyplatil peníze asi milionu lidí. V roce 2007 jich bylo 70.000, letos by měl uspokojit 250.000 Španělů, číslo by ale bylo mnohem vyšší, pokud by soudy pracovaly rychleji.

Život ve strachu

Jedenatřicetiletá Beatriz Moralesová si už nepamatuje, kdy si naposledy koupila něco jen tak pro radost. Ještě před několika lety si s manželem Danielem mysleli, že jako terapeutka a řidič autobusu placený městem mají zajištěné živobytí. Velké peníze nečekali, předpokládali ale, že si mohou dovolit vzít hypotéku a pořídit si děti. V uplynulém roce však mnohokrát nedostali v práci zaplaceno: jen paní Moralesové zaměstnavatel dluží 6000 eur (asi 150.000 korun). Snaží se teď žít co nejskromněji, zrušili pevnou linku i připojení k internetu, přestali si platit parkovací místo v garáži a zdravotní připojištění, přemýšlejí o každé drobnosti, kterou si kupují. Přesto žijí ve strachu o budoucnost.

„Jsou noci, kdy vůbec nemůžeme spát. Chvíle, kdy si pro sebe mluvíme nahlas na ulici. Je to prostě strašné," zoufají si manželé. Paní Moralesová se svěřuje i s tím, jak bolestný je pro ni pohled na matky, které se s dětmi procházejí v parku, zatímco ona nechává své batole v jeslích, aby mohla jít do práce. „Pracujeme osm hodin a trpíme víc než lidé, kteří do práce nechodí."

Pochmurná nálada

Fronta před vládním úřadem, kde podávají žádosti o náhrady mzdy z fondů pojištění, je dlouhá. A nálada v ní panuje pochmurná. Někteří horko těžko zadržují vztek, když popisují své zážitky. Několik stavebních dělníků třeba vypráví, jak se prakticky přestěhovali na staveniště, protože pracovali 12 až 16 hodin denně. To všechno proto, že firma slibovala, že určitě dostanou zaplaceno, pokud zakázku stihnou před termínem. Peníze ale stejně neviděli.

„Vím, že to, co mi dluží, už nikdy zpátky nedostanu," říká rezignovaně osmatřicetiletý Tudo Vrendicu, který se už před deseti lety do Španělska přestěhoval z Rumunska. Na stavbě pracoval zadarmo dlouhé měsíce. „Přišli jsme sem za lepším životem, ale tohle je noční můra," uzavírá.

Autor: ČTK

18.12.2012 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:
Premiér Bohuslav Sobotka během rozhovoru Deníku.
26 10

Vláda projedná sloučení tarifů, někteří lidé by se dočkali zvýšení platu

Prezident Miloš Zeman.
19 16

Zemanova návštěva USA se odkládá. Kvůli krizi s KLDR, řekl Kmoníček

Chtěl být prezidentem, teď má na krku mezinárodní zatykač

Co je moc, to je moc. Krajskému soudu v Ostravě došla trpělivost s někdejším kandidátem na prezidenta republiky a kanadským podnikatelem českého původu Jiřím Včelařem Kotasem (64 let). Ten jako obžalovaný figuruje v kauze padělaných obrazů světoznámých malířů.

AKTUALIZOVÁNO

Hromadná nehoda na D1: zemřel řidič dodávky, za tragédii může stojící kolona

Brno /FOTOGALERIE/ – Zraněním podlehl padesátiletý muž, kterého vyprostili hasiči z havarované dodávky v hromadné havárii na dálnici D1. V úterý kolem půl dvanácté se na 202. dálničním kilometru srazily čtyři nákladní auta a dodávka. Kvůli nehodě u Brna museli z dálnice sjet řidiči mířící na Vyškov a Ostravu. Dopravu se podařilo uvolnit až krátce před půl sedmou večer. „Kolony se začínají pomalu rozjíždět," informovala mluvčí jihomoravských policistů Štěpánka Komárová.

Kejval podepsal přihlášku na OH do Pchjongčchangu. Úspěch popřál i Zeman

Povinná formalita je splněna. Přesně 289 dnů před zahájením zimních olympijských her v Pchjongčchangu podepsali prezident Miloš Zeman a předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval oficiální přihlášku českého týmu. Ta i podpis k průvodnímu dopisu, který obdrží šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach, jsou podmínkou k účasti sportovců v Jižní Koreji.

Seznam významných dnů se zřejmě rozšíří. O dva týkající se světové války

Nově by měl být 18. červen Dnem hrdinů druhého odboje, kteří se postavili nacismu. Druhý má připomenout vyhlazení takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince v noci na 9. března 1944. Doplnění zákona o státních svátcích dnes schválila Sněmovna už v prvním kole projednávání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies