Kouč a lektor z kanadské Ottawy, Jean-Philippe Michel, při práci se středoškolskými studenty nikdy nepoužívá slovo profese, ani neříká svým studentům, čím by měli být.

Místo toho, aby si každý zvolil profesi, které se bude věnovat, například architekt, nebo inženýr, tak se snaží napřed studenty naučit získat dovednosti, které později využijí pro svou práci.

Premiér Bohuslav Sobotka během rozhovoru Deníku.
Sobotka počká na Babišovo vysvětlení do konce dubna, pak rozhodne

Například místo „chci být lékař" je učí „získat empatii v lékařském prostředí". Jakkoli to může znít ezotericky, tato „jazyková hříčka" má velký reálný význam. Pokud mladí lidé nevědí, jaké povolání si vybrat, mají si, podle něj představit, jaké schopnosti mají, nebo by chtěli získat a pak si vybrat profesi, kde je uplatní.

„Mladí potřebují přepnout z myšlení o práci a kariéře, k přemýšlení o výzvách a problémech, které by chtěli řešit," říká Michel pro BBC. Snadno se to řekne, ale těžko udělá.

Studenti, ilustrační foto
Zájem o absolventy roste. Nejvíce vydělávají informatici

Nerozhodní mileniálové

Cílem je připravit generaci mladých lidí na jejich budoucí kariéru. Pro takzvané mileniály, neboli lidi narozené mezi roky 1980 a 1995 bude jejich kariéra představovat řadu menších zaměstnání, často rozdílného charakteru. Nikoliv ale jednu profesi v konkrétní firmě, kde vydrží celý život, tak, jako generace jejich rodičů.

Tradiční přístup k zaměstnání a kariéře končí. Současným trendem je takzvaná „portfoliová kariéra." 

„Tento typ kariéry se skládá z několika různých rolí, nebo projektů a v příštím desetiletí bude převažovat," dodává Michel.

Ilustrační foto.
Maminky na brigádě? Dál hrozí, že přijdou o „rodičák"

„Místo toho, abychom našli svou pracovní roli, neustále sbíráme další zkušenosti a znalosti, k tomu, abychom byli lépe zaměstnavatelní," říká Jeanne Meister z HR agentury The Future Workplace Experience. Portfolio uchazeče o zaměstnání musí být široké, jelikož chce zaujmout velké množství firem. Podle něj mají být mladí lidé především flexibilní a vášniví.

Tento trend ale není nový. Koncept portfoliové kariéry se ve světě poprvé objevil v 80. letech. Do praxe se dostal ale až relativně nedávno, především díky technologiím, které na trhu práce přispěly k větší flexibilitě, ale i fluktuaci.

Portfoliová kariéra má ale také své nevýhody. Pokud neustále přecházíte z jednoho projektu do druhého, můžete vám chybět jakýsi „pocit pracovního úspěchu," dodává Michel

Ilustrační foto
Nezaměstnanost byla v březnu nejnižší od roku 2008. Klesat by měla i nadále

Navíc, naše identita je často zakotvena v tom, co děláme. Člověk, který často mění práci si pak podle něj může připadat takzvaně „bez identity". V neposlední řadě tito lidé umí všechno a vlastně nic.

Pracovní trh se zkrátka mění. I když firmy experimentují, tak změna může ještě trvat roky. „Největší překážkou změny je nastavení mysli," dodává Meister.