Turecko s Arménií uzavřely křehký smír

Edward Nalbandian za Armény a Anket Davutoglu za Turky se těsně před slavnostním stvrzením smlouvy uraženě rozjeli do svých hotelů kvůli sporu o obsah proslovů, jež měly po podpisu následovat. Hillary Clintonová je ale po dlouhém telefonickém vyjednávání přivedla zpět – nakonec se oba diplomaté svého slova vzdali a proslovy nechali na jiných.

„Tuto dohodu umožnily vaše politická odvaha, neúnavné úsilí a ušlechtilé vize,“ rozplývala se šéfka diplomacie hostitelského Švýcarska Micheline Calmy-Reyová, které přizvukovaly její americké a ruské protějšky Clintonová a Sergej Lavrov či vysoký představitel EU pro zahraniční politiku a bezpečnost Javier Solana.

Předčasné nadšení

Jejich nadšení je ale možná předčasné. Smlouvu, která obě země zavazuje k obnovení diplomatických vztahů, znovuotevření společné hranice a především k vytvoření společné historické komise k posouzení krvavých událostí mezi oběma národy před více než sto lety, totiž musejí ratifikovat ještě jejich parlamenty. A to nebude lehké, proti jsou nejen vlivní nacionalisté na obou stranách hranice.

V Jerevanu proti chystané smlouvě protestovalo minulý pátek na deset tisíc lidí. Arménský prezident Serž Sarkisjan demonstrace podpořil slovy, že „vztahy s Tureckem nesmějí zpochybňovat skutečnost, že na Arménském lidu byla spáchána genocida“.

Moderní historie násilí mezi Armény a Turky se datuje do přelomu 19. a 20. století. Ozbrojený boj Arménů za nezávislost na hroutícím se otomanském impériu vyvrcholil masovými vraždami a deportacemi Arménů z Turecka, při němž kolem roku 1915 zahynuly až dva miliony lidí. Zatímco Jerevan dodnes usiluje o mezinárodní odsouzení Ankary za genocidu, v Turecku je již jen pouhé použití tohoto slova v dané souvislosti trestné.

Nevyřešený problém

Navíc turecký prezident Tajjip Erdogan již včera podmínil ratifikaci dohody stažením arménských jednotek z okupovaného Náhorního Karabachu a okolních okresů, které před válkou v 90. letech náležely Ázerbájdžánu.

A z Baku, na jehož podporu Ankara roku 1993 uzavřela hranici s Arménií, zaznělo ostré varování, že normalizace turecko-arménských vztahů ještě před vyřešením otázky Náhorního Karabachu a odchodem arménských sil z okupovaných území „vrhla stín na bratrské vztahy mezi Ázerbájdžánci a Turky“.

„Jednostranné otevření turecko-arménských hranic zpochybnilo mírové a bezpečnostní upořádání v regionu,“ uvedlo včera ázerbájdžánské ministerstvo zahraničí, citované agenturou Reuters.

Jerevan žádá pro Náhorní Karabach, který doposud neuznal nikdo včetně samotné Arménie, nezávislost. Ankara prosazuje návrat k autonomii před rokem 1991 a Ázerbájdžán samozřejmě považuje Náhorní Karabach i nadále za své území, okupované Arménií.