VYBERTE SI REGION

Útěk z afghánské věznice je pro NATO noční můrou

Kábul – Z posledního útěku talibů z vězení v afghánském Kandaháru plyne nepříjemné zjištění: buď měli místní obyvatelé strach o tom mluvit, anebo plán povstalců podporovali. Ani jedna možnost není dobrou vizitkou strategie NATO v Afghánistánu, napsal kanadský list The Globe and Mail.

26.4.2011 1
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Milan Jaroš

Jak se mohla skupina povstalců utábořit v nejstřeženějším afghánském městě, strávit měsíce kopáním tunelu a vyvážením tun zeminy, a přitom neupoutat žádnou pozornost? Kanada vynaložila miliony dolarů na vylepšení věznice a výcvik jejích zaměstnanců; kanadská rozvědka a úderné oddíly mají základnu jen tři kilometry daleko v táboře, který sdílejí s americkými a britskými kolegy. Proč jim nikdo nedal tip?

Nejsnazší odpovědí je, že místní měli strach

Vrazi Talibanu loni stříleli oponenty rekordním tempem v cílených vraždách. Nikdo to neví líp než Ustad Abdal Halím, kmenový náčelník, který se ostře staví proti Talibanu a působil také jako bezpečnostní poradce místního guvernéra, díky čemuž se sám považuje za „prominentní terč“. Žije ve čtvrti sousedící s věznicí Sarpoza a tvrdí, že místní obyvatelé sice tiše nesouhlasí s povstalci, ale mají strach – a proto mlčí. „Když si bude někdo stěžovat, zabijí ho,“ říká Halím.

Stejný argument už byl během afghánské války zopakován bezpočtukrát, obvykle na podporu vyslání dalších vojáků. Strategie NATO staví na tom, že místní obyvatelé budou věřit zahraničním vojákům jen v případě, že se rozmístí ve značném počtu a vynaloží sumy peněz na projekty obnovy země. Tento přístup je součástí protipovstalecké teorie COIN (counterinsurgency; coin zároveň znamená v angličtině peníz) a většinou zahrnuje mantru „vyčistit, udržet, budovat“. Tuhle teorii je ale ďábelsky těžké zavést do praxe.

Čtvrť kolem staré věznice se nyní ukazuje být lakmusovým papírkem celé doktríny. Kanadští vojáci a jejich spojenci tvrdě pracovali na tom, aby ochránili prozápadní přístup města Kandahár, a vynaložili přinejmenším čtyři miliony dolarů na úpravu věznice. Ačkoli nebyla dokonale bezpečná, čtvrť kolem Sarpozy byla zajištěna dost na to, aby ji v posledních letech mohli zahraniční novináři navštívit bez vojenského doprovodu.

Ale veškeré tohle úsilí zjevně nestačilo mezi lidmi vzbudit dostatek důvěry v roce 2008, kdy Taliban začal chystat útok na věznici. Lidé, kteří se o jeho plánech doslechli, se o ně s úřady nepodělili. Zaměstnanci věznice, kteří mezi vězni zaznamenali znepokojivé náznaky, informace nepředali svým kanadským instruktorům. Výsledkem byl jeden z největších útěků v dějinách Afghánistánu, během nějž přes trosky vězeňské zdi prchlo přinejmenším 800 trestanců.

Kanaďané nezareagovali přepracováním teorie COIN; namísto toho zdvojnásobili úsilí. Kanadští inženýři dohlíželi na renovaci, která zahrnovala silnější zdi a strážní věže. Kanadští instruktoři přinesli bedny s penězi, s jejichž pomocí ztrojnásobili skrovné platy dozorců. Kanadské peníze dokonce zaplatily i obnovu okolních obchodů a domů poškozených při sebevražedném pumovém útoku u brány věznice, jenž vězňům umožnil útěk.

V posledních letech se do Kandaháru přesunuli ve značném počtu také američtí vojáci, díky čemuž se město stalo lépe střeženým než kdykoli během uplynulého desetiletí.

Ale ani toto zvýšené úsilí zjevně neuspělo ve snaze získat si srdce a mysl lidí, ať už uvnitř nebo mimo vězení. Zdrcený vězeňský úředník, kterého se listu podařilo po útěku kontaktovat, potvrdil, že si vězni nechali do cel propašovat mobilní telefony, jež jim umožnily koordinaci útěku se svými zachránci. „Můžu vám říct, že bez pomoci dozorců a prominentů by byl útěk nemožný,“ prohlásil.

Také další lidé žijící v okolí věznice nesouhlasí s tím, že místní obyvatelé se jen nechali zastrašit. „Z té díry se musely vyvážet tisíce nákladních aut zeminy, a přitom nikdo nic neřekl,“ prohlásil Muhammad Šaríf, který bydlí přes ulici od věznice. „Je to proto, že lidé jsou pro Taliban.“

Pro zastánce COIN je právě tohle tou nejděsivější možností: že Afghánci odmítnou snahy cizinců bez ohledu na to, kolik vojáků nebo peněz do země nahrnou.

„Je to prosté,“ říká Hádží Muhammad Kásam, starší kmene a bývalý člen provinční rady. „Lidé nemají rádi vládu.“

Autor: ČTK

26.4.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies