Po změně ústavy, která v loňském referendu prošla jen těsně, přechází Turecko na prezidentský systém. Dosavadnímu prezidentovi Recepu Tayyipovi Erdoğanovi by novelizovaná ústava v případě jeho znovuzvolení přinesla mnohem větší pravomoce – včetně práva vydávat dekrety a tedy jednostranně schvalovat a zavádět zákony.
Paradoxně se tak děje v době, kdy vládní islámská Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) nemá nejsilnější pozici. Prezidentovi oponenti varují, že pokud Erdo-ğan v nedělních volbách zvítězí, povede to v Turecku k vládě jednoho muže.
Právo rozhodovat pomocí dekretů má Erdoğan poslední dva roky, ale pouze proto, že po pokusu o převrat v roce 2016 byl v zemi vyhlášen mimořádný stav.
Odpůrci autoritářského vůdce se připravují na nejčernější scénář – a sice ten, že Erdoğan znovu usedne na nejvyšší post, díky ústav-ním změnám vybaven absolutní kontrolou nad výkonnou, zákonodárnou i soudní mocí.
Erdoğanovi stoupenci argumentují snahou přiblížit se systému ve Francii či USA, kde může prezident přímo jmenovat ministry, nejvyšší soudce i generální prokurátory.
Vítězství, či prohra?
Volby v Turecku se měly konat až v listopadu 2019. V dubnu však Erdoğan překvapivě oznámil, že vzhledem k potřebě silného prezidentského mandátu k nim dojde už 24. června.
Předpokládá se účast více než 56 milionů voličů. Erdo-ğan je podle průzkumů favorit, vítězem by se však mohl stát spíše ve druhém kole, které je naplánováno na 8. července.
Experti však zároveň tipují, že Erdoğanova strana AKP v zítřejších volbách ztratí po šestnácti letech parlamentní většinu. O nejvyšší funkci usiluje šest kandidátů, mezi nimi i jedna žena a uvězněný politik. Šanci postoupit do druhého kola má poslanec největší opoziční strany CHP (Lidová republikánská strana) Muharrem Ince.
Hlasitý kritik vládní strany AKP obviňuje Erdoğana z potlačování svobody slova a demokracie. Na čtvrtečním mítinku ve městě Izmir, který navštívilo dva a půl milionu lidí, Ince prohlásil: „Erdoğan je unavený, opuštěný arogantní muž.“
Pozorovatelé však hlásí, že Erdoğanovy šance zvyšuje jak fakt, že ovládá média, tak skutečnost, že nechal uvěznit své odpůrce. Od předloňského převratu přibylo v Turecku přes 50 tisíc politických vězňů.