VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdravotnictví v Kongu: Plať nebo zemři

KISANGANI - Vnemocničním pokoji 26 ve druhém patře se dá dýchat jen ústy. Zápachu močí a dalších výkalů se nedá uniknout, a to i přesto, že okno vpokoji má vymlácené sklo a dovnitř tak proudí vzduch zvenčí. Jenže zápach zumývárny, která je hned vedle pokoje 26 je daleko silnější.

18.11.2007
SDÍLEJ:

Zdravotnictví v Kongu: Plať nebo zemřiFoto: Archiv

Není divu, stačí jeden pohled a je jasné, že vany, ani záchodu se už po léta nedotkl ani hadr, natož čistící prostředek. Kvůli nánosu slizu a černé špíny není vidět původí barvu nátěru vůbec ničeho, ani podlahy či zdí. Dveřím upadly panty a tak stojí vysazené vchodbě. Vpokoji jsou tři postele, ale čtyři pacienti. Jedna žena tak leží na rohožce na zemi.Není jediná, takových pacientů je zde mnohem víc. Občas na zemí spí také příbuzní nemocných.

Pokud se říká, že nemocniční barva je bílá, tak vuniverzitní, veřejné nemocnici vKisangani na východě Demokratické republiky Konga to určitě neplatí. Zkovových postelí se bílý nátěř dávno sloupal, prostěradla a přikrývky si musí každý donést sám, takže mnoho pacientů leží na děravých podložkách čí přímo na prknech postelí. Původní nátěr zdí, stejně jako všeho kolem, překryla vrstva špíny. Máme zde uklízeče, ale ti uklízí jen sály, kanceláře a chodby, ne pokoje, ty si musí uklízet pacienti a jejich rodiny,“ vysvětluje doktor Mwembwe Tolbambaye. To samozřejmě nikdo nikdy neudělal.

Každý pacient jde do nemocnice jen vnaprosto nezbytných případech na co nejkratší dobu. Tedy pokud na to má. Nic není zadarmo, za všechno se musí platit. „Dokud nezaplatíš, nikdo nehne prstem, i kdybys měl zemřít,“ říká otec dvou dětí Isidor Numbi. Přišel sem, aby přinesl jídlo synovi, který spadnul zkola a poranil si nohu. „O jídlo se musí starat rodina, a když ti ho nikdo nepřinese tak prostě nemáš co jíst,“ dodává Isidor. Stejné je to sléky. Vnemocnici dostane pacient maximálně anestetikum, pokud zrovna nějaké je a pokud má na to, aby si ho zaplatil. Stejné je to sinfúzí. Žádné jiné léky vnemocnici nemají a rodina je musí koupit a pacientovi přinést. „Kdybychom dávali léky, to by pak lidi už nepotřebovali doktory To by jim pak stačili jen lékárny“ říká se zcela vážnou tváří lékař Tolbambaye.
Stejně jako dva další lékaři vnemocnici, je velmi mladý. Někteří ještě studují, jiní sotva dokončili medicínu. Starší lékaři pracují buď v soukromých nemocnicích nebo odešli pracovat do zahraničí. Vcelém Kongu je jen 4600 lékařů, tedy jeden na 104 000 obyvatel. Plat konžského lékaře je jen kolem 40 (760 korun) dolarů měsíčně. A většinou ho dostane, stejně jako ostatní státní zaměstnanci, jen občas. Zdravotní sestry mají na výplatní pásce kolem deseti dolarů za měsíc. Jejich jediným příjmem jsou tak poplatky od pacientů, o něž se lékaří dělí se sestrami. A proto také, jak říká Isidor, bez peněz nehnou ani prstem.

Lékařská péče je tak vKongu nesmírně drahá a jen málokdo si ji může dovolit. Konzultace slékařem stojí půl dolaru až dolar, za den pobytu vnemocnici zaplatí pacient dolar, a za každý úkon lékaře se musí platit navíc. Například běžná operace stojí kolem sto dolarů. Tedy asi 2000 korun. A to jsou na místní poměry tři měsíční platy. „Lidi, kteří jsou opravdu vkritickém stavu přijmeme, ale dokud rodina nesežene peníze, nemůžeme nic dělat,“ popisuje místní realitu doktor Tolbambaye.

Univerzitní nmocnice vKisngani je jednou zpěti set vKongu. 80 procent znich bylo postaveno ještě za dob koloniální nadvlády Belgičanů. Stejně tak i tak, je vidět, že kdysi bývala krásnou budovou, má prostorné chodby, podloubí, velké sály, hodně světla. Po nezávislosti Konga vroce 1960 přešla pod správu státu a od té doby už šlo vše jen khoršímu. Během krutovlády diktátora Mobuteho se nemocnice jen využívala, ale nikdo do ní neivestoval ani dolar a během Africké světové války vletech 1998 - 2003 byla poničena a vydrancována.

Dnešní stav nemocnice, je stejně jako stav celého konžského zdravotnictví, katastrofický. Součásná vláda přezidenta Josepha Kabily byla sice zvolená demokraicky, ale než aby řešia krizi ve zdravotnictí, soustředí se na boj srebely na východě země. A tak není divů, že průměrná délka života Konžanů je jen 43 let a nejvíce lidí, celkem 12 procent, umrá zcela zbytečně – na průjmová onemocnění. Velké naděje vkládají Konžané do pomoci ze zahraničí. Světová banka další dárci už vyčlenili na pomoc konžskmu zdravotnictví 700 milionů dolarů.

18.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka během rozhovoru Deníku.
24 10

Vláda projedná sloučení tarifů, někteří lidé by se dočkali zvýšení platu

Výbuch v petrohradském metru
1 27

Za útokem na petrohradské metro stojí džihádisté. Plnili příkaz Al-Káidy

Chtěl být prezidentem, teď má na krku mezinárodní zatykač

Co je moc, to je moc. Krajskému soudu v Ostravě došla trpělivost s někdejším kandidátem na prezidenta republiky a kanadským podnikatelem českého původu Jiřím Včelařem Kotasem (64 let). Ten jako obžalovaný figuruje v kauze padělaných obrazů světoznámých malířů.

AKTUALIZOVÁNO

Hromadná nehoda na D1: zemřel řidič dodávky, za tragédii může stojící kolona

Brno /FOTOGALERIE/ – Zraněním podlehl padesátiletý muž, kterého vyprostili hasiči z havarované dodávky v hromadné havárii na dálnici D1. V úterý kolem půl dvanácté se na 202. dálničním kilometru srazily čtyři nákladní auta a dodávka. Kvůli nehodě u Brna museli z dálnice sjet řidiči mířící na Vyškov a Ostravu. Dopravu se podařilo uvolnit až krátce před půl sedmou večer. „Kolony se začínají pomalu rozjíždět," informovala mluvčí jihomoravských policistů Štěpánka Komárová.

Kejval podepsal přihlášku na OH do Pchjongčchangu. Úspěch popřál i Zeman

Povinná formalita je splněna. Přesně 289 dnů před zahájením zimních olympijských her v Pchjongčchangu podepsali prezident Miloš Zeman a předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval oficiální přihlášku českého týmu. Ta i podpis k průvodnímu dopisu, který obdrží šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach, jsou podmínkou k účasti sportovců v Jižní Koreji.

Seznam významných dnů se zřejmě rozšíří. O dva týkající se světové války

Nově by měl být 18. červen Dnem hrdinů druhého odboje, kteří se postavili nacismu. Druhý má připomenout vyhlazení takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince v noci na 9. března 1944. Doplnění zákona o státních svátcích dnes schválila Sněmovna už v prvním kole projednávání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies