Podle médií zemřel Winton dnes ráno klidně, v přítomnosti dcery Barbary a dvou vnoučat. Stošesté narozeniny oslavil Winton, který žil v Maidenheadu u Londýna, letos 
v květnu. V Česku byl naposledy loni na podzim, kdy mu prezident Miloš Zeman předal Řád bílého lva. „Byl to člověk, kterého jsem obdivoval pro jeho osobní statečnost," reagoval český prezident na Wintonovo úmrtí.

Nicholas Winton, označovaný jako „britský Schindler" s odkazem na zachránce polských Židů Oscara Schindlera, byl za své činy několikrát vyznamenán. Jediné vyznamenání, kterého se mu nikdy nedostalo, byla Nobelova cena, přestože na ni byl navržen.
Wintonovi byla příznačná hlavně skromnost. Po válce se londýnský rodák živil jako makléř. Ani nejbližší příbuzní neměli tušení o válečné kapitole jeho života.

Nález dokumentů

Dokumenty o jeho činnosti náhodou našla na půdě jejich domu Wintonova manželka Greta. Sám Winton je chtěl vyhodit, manželka je ale předala historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s „jeho dětmi" ve studiu BBC. Emotivní záběry dojaly celý svět a z Wintona se stala známá a uznávaná osobnost. Svérázný zachránce ale „humbuk" kolem své osoby vždy zlehčoval s tím, že „vůbec nic neriskoval". „Byla škoda, že nepomohla žádná další země. Zkusil jsem Ameriku, ale žádné děti nepřijali," řekl smutně.

Wintonovy polozapomenuté činy připomněl v tuzemsku slovenský režisér Matej Mináč, když natočil film Všichni moji blízcí (1999), dokument Síla lidskosti a film Nickyho rodina. „Je to, jako když vám odešel někdo blízký," zavzpomínal dnes Matej Mináč.
Winton se narodil se 19. května 1909 v Londýně jako Nicholas Wertheimer v německo-židovské rodině, která odešla do Londýna na počátku předchozího století kvůli antisemitským náladám v Německu. Mladý Nicholas byl pokřtěn a po studiu na střední škole pracoval v bankách v Londýně, Hamburku, Berlíně a Paříži.

V prosinci 1938 se na něj obrátil s prosbou o pomoc přítel, člen Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC), který z hotelu Šroubek pomáhal lidem, jež ohrožoval nacistický režim. „Dozvěděl jsem se, že existuje organizace, která pomáhá starým lidem vystěhovat se na Západ. Jenže o děti se nestaral nikdo," vysvětlil Winton, proč založil dětskou sekci výboru.

Za svůj život vděčí Wintonovi například bratr rabína Karola Sidona Julius, sestřenice bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové Dagmar Šímová nebo režisér Karel Reisz. 

Místo na Sázavu jel do Anglie

Přibyslav – „Ne všechny děti byly nadšené, že jedou na výlet. Neuměly anglicky. Byly malé, odjížděly s těžkým srdcem," vzpomínal 
v červnu v Přibyslavi Asaf Auerbach. Byl jedním z těch, které v jednom ze svých transportů do Velké Británie zachránil sir Nicholas Winton.

Nicholas Winton byl za své činy povýšen do rytířského stavu.

Dnes 86letý Asaf přiznal, že odjezd nevnímal nijak dramaticky. „Jako děti jsme s bráchou jezdili na tábor na Sázavu. Brali jsme to tak, že místo na Sázavu jedeme do Anglie, že to bude takové dobrodružství." Asaf se přitom narodil 
v květnu 1928 v kibucu Bet Alfa 
v tehdejší Palestině, ale jeho rodiče pocházeli z Československa. Tam se také v roce 1930 kvůli zdravotním problémům celá rodina vrátila. O devět let později se naskytla příležitost, že Asaf s bratrem mohou odjet do Anglie. „Moji rodiče prý měli dostat vízum do Ekvádoru. Slíbili mi, že až se tam dostanou, přijedeme s bratrem za nimi. Ale já už je nikdy neviděl," vypráví Auerbach. Nikdy se nedozvěděl, jaký osud rodiče potkal.

„S Nicholasem Wintonem jsem se viděl několikrát při oficiálních setkáních, pořádaných pro něho a ty, které jako děti zachránil. Měl jsem na rozdíl od mnoha mých vrstevníků, známých a přátel vlastně velké štěstí," dodal Asaf Auerbach. (