Vložené náklady se rychle vrací

Když bylo v roce 1957 v Berlíně realizováno první zateplení obytného domu kontaktním zateplovacím systémem, nikdo z přítomných si neuvědomil, že tento nový zateplovací systém se během čtyřiceti let stane běžně používanou stavební technologií.

Zateplování kontaktními systémy má na budovy tyto příznivé účinky:
* zvyšuje tepelnou ochranu budovy, a tím snižuje spotřebu energie na vytápění,
* vytváří podmínky pro zlepšení tepelné pohody ve vytápěném prostoru,
* snižuje možnost vzniku plísní na vnitřním povrchu obvodových stěn,
* snižuje teplotní dilatace stavebních konstrukcí,
* zamezuje degradaci stavebních konstrukcí vlivem povětrnosti,
* umožňuje provozovat úspornější otopné systémy, tedy i alternativní zdroje energie.

Další výhody
Pokud se dodatečně zateplují stávající budovy, je možné počítat i s dalšími příznivými účinky:
* odstranění vad a poruch vzniklých v průběhu užívání budov nebo vadným provedením,
* zlepšení vzhledu.

Výhodnost použití kontaktních zateplovacích systémů je také zřejmá při posouzení doby, za jakou uspoří energii, která byla nutná pro jejich výrobu. Bylo prokázáno, že energie, spotřebovaná na výrobu kontaktního zateplovacího systému, se účinkem po jeho zabudování uspoří přibližně za dva roky.

Pečlivé šetření

Úspora energie na vytápění představuje přínos kvalitě životního prostředí – snižování nežádoucích emisí, které způsobují skleníkový efekt a jsou příčinou kyselých dešťů. Málokterá stavební technologie byla podrobena tak pečlivému šetření jako kontaktní zateplovací systémy. Nová technologie totiž vybočovala z dosavadních zvyklostí – nanášet omítkové vrstvy směrem do exteriéru od nejpevnějších k méně pevným.

Zároveň se začaly uplatňovat netradiční materiály – desky z pěnového polystyrenu a minerální vlny – jako nosná vrstva pod povrchovou úpravou. K počáteční nedůvěře přispívala také řada předsudků. Existovaly názory, že stavební konstrukce opatřená kontaktním zateplovacím systémem „nedýchá“, a že kontaktní zateplovací systém není schopen bez závad přenést dilatační pohyby podkladu.

Stěna s tradičními povrchovými úpravami, jejíž vnitřní povrch přijímá a odpařuje vzdušnou vlhkost, a tedy „dýchá“, nepřispívá vůbec k potřebné výměně vzduchu. Té se dosáhne řádným větráním. Stav po zateplování se v tomto směru prakticky nemění. Odolnost zateplovacího systému vůči dilatačním pohybům podkladu byla prokázána již počátkem devadesátých let. Tyto dilatační pohyby se při běžně navrhovaných tloušťkách tepelné izolace nepřenesou přímo do vnějších vrstev kvalitního systému.

Bylo prokázáno, že při dodržení základních předpokladů kvalitního provedení, údržby a užívání, mohou kontaktní zateplovací systémy vykazovat dlouhodobou životnost. Podle praktických zkušeností mohou být zateplovací systémy i po dvaceti letech prakticky bez nedostatků. Očekávaná životnost je však delší, více než srovnatelná s dobře provedenými tradičními povrchovými úpravami.

Pramen: Zateplování v praxi, Jiří Šála, Milan Machatka

Komerční příloha