Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Boj o zlato? Bez šance. Soukalová po stříbru řekla: Medaile je pro kouče

Krasnaja Poljana /ROZHOVOR/ - Medaile na olympijských hrách v Soči se od ní očekávala víc než od ostatních českých biatlonistů. Gabriela Soukalová v letošní sezoně vyhrála tři závody Světového poháru, celkové pořadí dlouho vedla. Jenže po dvou čtvrtých místech v Soči vypadala, že ani sama v cenný kov nevěří.

17.2.2014 5
SDÍLEJ:

Úsměv Gabriely SoukalovéFoto: ČTK/AP

OD ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE DENÍKU

Dočkala se v poslední individuální disciplíně, v závodě s hromadným startem na 12,5 kilometru vydřela stříbro. „No… Teda… Vůbec nevím, co mám k tomu říct. Mně to přijde pořád hrozně neskutečné," zářila čtyřiadvacetiletá česká reprezentantka.

Na poslední střeleckou položku jste dojížděla za vedoucí Darjou Domračevovou. Do té doby jste byla bezchybná… Co jste si říkala?
Říkala jsem si: A jéje. To zas bude. Koukají na mně z tribuny, přitom tam zas dám dvojku a budu čtvrtá. Vůbec jsem nevěřila, že můžu dojet za Darjou druhá.

Hned první ránu jste minula… Vaše reakce?
Že už je to tady. Ale pak si povídám: Ne, pro Ondru Rybáře prostě musím ty čtyři rány dát a hotovo. Říkal mi, že každý závod byl jako na trní, že jsem vždycky jela o medaili a pokaždé si ji prohrála tou střelbou.

A vyšlo to…
Řekla jsem si, že za mnou je docela mezera, takže když dám jednu chybu, můžu to udržet.

Začala jsem cítit křeče v chodidlech

Všimla jste si, že Domračevová jede taky na trestné kolo?
Ne, vůbec jsem ji nesledovala. Říkala jsem si, že s ní stejně nemá cenu závodit, protože bych pak dala ještě víc chyb. Snažila jsem se pohlídat aspoň to, co šlo. Darja tu běhá a střílí úplně božsky.

Bála jste se, že vás v posledním okruhu dojede někdo zezadu?
No právě. Čekala jsem, že dají nulu, pojedu už utavená, psychicky na dně z trestného kola a že mě určitě předjedou. V půlce trati po té náročné zatáčce a prvním kopci jsem měla strašnou krizi, myslela jsem si, že už ani nedám nohy dopředu, začala jsem cítit křeče v chodidlech.

Jak jste se z krize dostala?
Říkala jsem si, že se musím dostat na nejvyšší bod kopce a když tam budu mít ještě deset sekund k dobru, sjezdy do cíle umím, tam už mě nedojedou a už to nikomu nedaruju.

A váš náskok byl ještě větší…
Když mi hlásili, že mám pořád ještě osmdesát metrů náskok, říkala jsem si, že to bude dobrý. Byla jsem v transu.

S jakými pocity jste vjížděla na stadion?
Hrozně jsem přidala, protože jsem si myslela, že v posledních metrech mi budou šlapat na paty a výrazně mě dojíždět. Když jsem se asi dvě stě metrů před cílem ohlédla na holky, už jsem věděla, že i když pojedu pomalu, nedojedou mě.

Myslela jsem na svoji rodinu

Dojezd do cíle jste si užívala?
Říkala jsem si: To snad není možný! Teď už mě vlastně nemůžou předjet, jsou daleko, to už musím dát. Byla jsem ráda, že nemusím s nikým sprintovat. Byl to strašně náročný závod, protože podmínky jsme měly tak těžké, kopce jsou velké a zatáčky náročné na nohy a držení těla. Už jsem cítila, že to není taková pohádka jako první závod tady, kdy se mi běželo mnohem líp.

Zažila jste nejhezčí den v životě?
Určitě. Vážně. Fakt jsem hrozně ráda. Myslela jsem při těch položkách i na svoji rodinu, jak jim medaili hrozně ráda přivezu domů. A hlavně v té poslední položce na našeho trenéra.

Mluvila jste s rodiči před závodem?
Normálně nikdy nevolám před závodem nikomu, ale tentokrát ano, protože jsem měla dlouhou chvíli. Přišla jsem o hodinu dřív do buňky a už si ze mě dělali legraci, že jsem se naučila dochvilnosti, ale já si pouze spletla čas. Tak jsem tam ležela na zádech a ještě si dávala kafe. Začalo to docela vtipně.

A co říkala mamka?
Že jsou ještě někde v Novém Městě na závodech, takže se nebudou dívat, protože budou na cestě domů. Říkala mi, že je úplně jedno, jak to dopadne… Mamka to vždycky strašně zlehčuje, což mi strašně pomáhá.

Autor: Jaroslav Kára

17.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
8 18

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Škody napáchané hurikánem Maria
11

Hurikán Maria ztrácí dech, i tak dnes může sfouknout Dominikánskou republiku

Autistů přibývá. Terapii musí rodiče platit sami

Rvalo mi to srdce, vzpomíná na období před dvěma lety Magdaléna Čížková. Její dcera Markétka byla dlouho vysněným dítětem, které dělalo rodině jen radost. Zvládala první slova, vesele ukazovala předměty, rozpoznávala zvířátka. Jenomže pak přišel zlom. „Najednou jako by nám oslepla a ohluchla,“ popisuje maminka.

DOTYK.CZ

Stephen King: do krále hororu se zakouslo děsivé dětství

/VIDEO/ Odmala ho pronásledoval strach ze znetvoření, pohřbu zaživa či zhoubného vlivu čísla 13. Jako kluk si sám naordinoval terapii, jednoduchou a účinnou: vypsat se ze svých obav a děsů. Mezi ty zapadal hrůzný nález mrtvé babičky anebo kamarád, před očima zmasakrovaný projíždějícím vlakem. Zrodil se král hororu, jenž dnes slaví 70 let.

Liftago má nového investora. Chce expandovat i za hranice

Oblíbená aplikace na objednání taxi v Česku má nového investora. Incoming ventures Michala Mičky investovala desítky milionů korun hlavně na rozvoj aplikace, pomocí které si zákazníci taxi služby objednávají. Penězi chce ale také pokrýt největší města a začít expandovat do zahraničí.

AUTOMIX.CZ

Kolik stojí vlastnictví McLarenu F1? Tohoto majitele náklady donutily vůz prodat

Je jasné, že vlastnictví vzácného supersportu nepřináší jen radost. Péče o automobilový klenot totiž vyžaduje také spoustu peněz. Slavný McLaren F1 není výjimkou, což potvrzuje americký podnikatel, sběratel aut a dnes už bývalý majitel právě McLarenu F1, který prozradil, jaké náklady si tento vůz vyžádal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení