VYBERTE SI REGION

Brambora a pláč. Medaile? Soukalová to prý neustojí a říká: Jsem skeptická

Krasnaja Poljana /ROZHOVOR/ - V cíli se v její tváři mísil smutek a totální vyčerpání. Gabriela Soukalová se po čtvrtém místě ve vytrvalostním závodě na olympijských hrách v Soči rozplakala a potřebovala chvíli na uklidnění, než předstoupila před novináře.

14.2.2014 3
SDÍLEJ:

Gabriela SoukalováFoto: ČTK/IMAGO

OD ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE DENÍKU

„Nejsem smutná, jen jsem strašně vyčerpaná, že z toho budu asi koktat," povídala čtyřiadvacetiletá Soukalová, jež stejně jako ve stíhačce skončila těsně pod pódiem.

Co vám blesklo hlavou po projetí cílem?
Ani jsem nevěděla, jaká je to pozice. Jenom jsem si lehla a byla jsem ráda, že tam jsem. Protože to byl tak strašně těžký závod, že jsem v životě asi nic těžšího nejela.

Jaké pocity převládají z dalšího čtvrtého místa?
Už v poslední rovině jsem cítila křeče. Nepamatuju, kdy jsem se tak strašně vydala ze všech sil. Už v posledním závodě jsem se z toho dostávala dva dny, snad jsem se z toho zase neshodila.

Dvě chyby jsou moc

Věděla jste před poslední střelbou, že bojujete o olympijskou medaili?
Určitě. Věděla jsem, že se na ní bude rozhodovat. Tajně jsem doufala, že budu schopná poučit se z chyby, kterou jsem udělala ve stíhačce, kde jsem jednu chybičku udělala. Tady jsem věděla, že buď všechno, nebo nic. Začala jsem střílet a druhá rána tam prostě byla kus pryč. Takže jsem to už pak normálně hodila za hlavu a úplně v klidu si poslední tři rány dostřelila. Věděla jsem, že se dvěma chybami už o nic bojovat nebudu.

Co vám hlásili členové týmu po poslední položce?
Řvali na mě: Dělej, jedeš o placku, ale byla jsem tak strašně unavená, že už před posledním kopcem jsem nevěřila, že můžu nějak výrazně zrychlit. Naopak jsem cítila, že na to moc nemám. Musela jsem ubrat před kopcem, abych byla schopná ho vyjet. O to víc jsem se snažila zvedat na rovince nad kopcem a ve finiši.

Která ze dvou střeleckých chyb vás mrzí víc?
Musím říct, že první netrefená stojka je mnohem horší. Takhle člověk do poslední chvíle jede, má terče vyčištěné a říká si: Třeba to teď vyjde, povede se zachovat chladnou hlavu a třeba to tam opravdu dám.

Co se na první stojce stalo?
Postavila jsem se a nohy se mi rozjely tak, že jsem je nemohla držet, abych si stoupla. Podložka byla strašně mokrá, jak se tam nahrnul sníh. Musela jsem držet nohy u sebe, takže se mi začaly hrozně třást a pak jsem hned udělala chybu. Musela jsem si přestoupnout, takže to bude nejpomalejší položka ze všech, co jsem dneska střílela.

Příště více zkušeností

Cítila jste se na střelnici hůř než v předchozích závodech?
Všechny položky byly extra pomalé třeba proti předchozímu závodu. Po první střelbě člověk cítí, že je na tom dobře ve střelecké části, já se cítím silná v běhu. Vím, že se spíš můžu spolehnout na něj než na střelbu.

Jak moc biatlonistku ovlivní, když před střelbou řeší postoj?
Je to nepříjemné. Hodně lidí si to neuvědomuje, ale jsme zvyklí na určitou posloupnost věcí, co se dělají před střelbou. Postavíte se, zaujmete polohu, uděláte manipulaci, pak si dvakrát vydechnete a začnete střílet. Nabourá vám to každá věc, která tam být nemá. Možná se tím někdo nenechá vykolejit, ale pozice je strašně důležitá.

Ondřej Moravec na loňském mistrovství světa taky posbíral dvě čtvrtá místa a teď má olympijské stříbro. Můžete být stejný případ?
Je to sice za čtyři roky, ale doufám, že budu o hodně odolnější, budu mít spoustu zkušeností a aspoň mít takovou motivaci, že přece jednu medailistku nenechám v rodině. Budu biatlon dělat, dokud medaili nebudu mít taky.

Ještě vás ale čeká závod s hromadným startem v Soči…
Když budu vědět, že to je poslední moje šance v individuálním závodě, jsem vůči boji o medaili hodně skeptická. Nemyslím si, že to můžu dobře ustát. Už tohle bylo těžké, protože jsem si říkala, že jde o dva poslední závody. Teď už to je vlastně úplně poslední.

Smíšená štafeta nebude bolet

Nevěříte si psychicky?
Asi.

Na druhou stranu vám třeba pomůže, že ze sebe sejmete tlak…
No uvidíme. Kéž by to bylo tak.

Co očekáváte od smíšené štafety?
Na tu se těším úplně nejvíc. Bude bolet jen chvíli oproti tomuto. Ráno jsme s Jitkou Landovou ležely na gauči a říkaly si: Ty jo, pojedeme tři čtvrtě hodiny? Povídala, že se jí tam nechce a jak jsme si to přepočítávaly na minuty, říkala jsem si, jak to můžeme vydržet. Vůbec jsem to nechápala… Až na cílové rovince jsem byla ráda, že jsem nějak vydržela.

Veronika Vítková zajela vytrvalostní závod výborně, což je dobrá zpráva pro smíšenou štafetu.
Doufáme, doufáme, ale samozřejmě adeptů je hrozně moc a bude záležet na střelbě.

Autor: Jaroslav Kára

14.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:
Divocí koně v Milovicích zvládají zimu dobře
14

Divokým koním nevadí mráz, ale vlhko

TK k projektu registru smluv probíhala 16. ledna v Praze. Na snímku Michal Bláha, Hlídač smluv.
EXKLUZIVNĚ
29 26

Autor Hlídače smluv pomůže Horáčkovi s prezidentskou kampaní

Vyhubení Židů zpečetili nacisté ve Wannsee za 90 minut

Berlín - Pouhou hodinu a půl stačilo nacistickým špičkám k definitivnímu ortelu nad miliony evropských Židů. Porada v berlínské vile Wannsee před 75 lety, 20. ledna 1942, nerozhodla o vyhubení Židů, protože holokaust probíhal už od přepadení SSSR 22. června 1941, nýbrž sloužila ke koordinaci mezi různými úřady.

Sobotka je nakloněn pomoci krajům při zvyšování mezd řidičů

Praha - Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) je nakloněn tomu, aby vláda pomohla krajům při financování růstu mezd řidičů linkových autobusů. Sobotka to dnes řekl po jednání s hejtmany. Místopředseda Asociace krajů a liberecký hejtman Martin Půta (STAN) premiérovu garanci vítá a věří, že se výsledky dnešního jednání projeví již v únorových mzdách řidičů. Příští týden Sobotka předloží problém koaliční radě. Nařízení o zvýšení mezd řidičů od letošního ledna schválila vláda.

Češi mají stále nejnižší nezaměstnanost v celé EU. Firmy ale krvácejí

Nejaktuálnější čísla z Eurostatu potvrzují, že Česko zůstává s 3,7 procent zemí s nejnižší mírou nezaměstnanosti v Evropské unii. A to před Německem a Maďarskem. Z evropských států mimo EU je na tom lépe jen Island, naopak nejhůře Řecko a Španělsko. To, co lze na jednu stranu vnímat jako výrazný český úspěch, je na druhou možno považovat i za hrozbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies