A přestože je to pohádka krásná, nikdo pořád netuší, zda bude mít šťastný konec. Netuší to ani hlavní hrdinka Martina Sáblíková (29).

Vybojuje pro rychlobruslení prostory k tréninku či závodům? „Já to pořád nevzdávám," uvedla jedenáctinásobná vítězka Světového poháru v rozhovoru pro Deník.

Češi se dostali do povědomí rychlobruslařského světa nejen její zásluhou. Bohužel.

Už i v Nizozemsku, baště tohoto sportu, se kauza řeší. Těžko říct, co si myslí třeba Ireen Wüstová, Sáblíkové velká sokyně.

„Zrovna nedávno se mě ptala, kdy si u nás zazávodí. Moc dobře ví, že se tu mělo stavět. Netušila jsem, jak ji odpovědět. Jestli to vůbec někdy bude," řekla trojnásobná olympijská vítězka.

Poprvé se s myšlenkou na halu přišlo po olympijských hrách v Turíně (2006), pak chvíli žila i po Vancouveru a Soči. Ale zmizela.

Sáblíková, přes všechny sportovní úspěchy, nedokázala vylobbovat miliony na stavbu. „Nechápu to. Je mi to líto. Až si někdy myslím, že lidé u nás nechtějí sportu pomáhat. A u rychlobruslení to platí především," dodala.

Má sponzory, nestěžuje si na podmínky. Ale myslí na další. Na budoucnost. Na její zázrak by totiž mohl někdo navázat.

Čtěte také: Snowboardistka Ledecká vyhrála Světový pohár v paralelních disciplínách

Ač kritici dlouho tvrdili, že je to sport jen a pouze o Sáblíkové, teď mlčí. Daří se Karolíně Erbanové, nadějné krůčky dělá Nikola Zdráhalová…

„Vím, že se k nám hlásí spousta dětí, ale co s nimi máme dělat?" ptá se.

Laik by namítl: trénovat se dá na hokejových stadionech, jichž je po republi- ce mraky. Ale tak snadné to není. „Tam se nerozjedete. Nevyvinete rychlost, jaká je zapotřebí," tvrdí hvězdná rychlobruslařka, která sama začala s tréninkem na zamrzlém rybníku.

Teď už je situace trochu jiná. Připravuje se v cizině jezdí do Německa a Itálie. Ale pořádně si za to zaplatí.

„V létě se dá jezdit na kole, běhat a samozřejmě jezdit na kolečkových bruslích. Ale pak musíte na led. Náš sport je technicky náročný," připomíná.

A tak její tým vyráží do míst jako Inzell a Collalbo. Těžko však Sáblíková a spol. někoho přiberou. Roli hrají jak jinak finance.

„Nemůžeme vyvážet dvě stovky dětí na soustředění. Vezměte si, že jeden trénink pro jednoho závodníka stojí dvanáct eur," líčí Sáblíková.

Až jednou ukončí kariéru (což možná nebude hned po dalších olympijských hrách v Pchjongčchangu), asi bude řešit i takové věci. Jak to?

Koketuje totiž s myšlenkou stát se trenérkou.

Nenechte si ujít: Biatlonistka Koukalová skončila v Oslu druhá ve stíhačce

„Jestli se má české rychlobruslení rozvíjet, tak potřebuje zázemí. Absolutně ho nemáme," prohlásila.

Poslední možností je pak emigrace. Úplná (přijmout cizí občanství) či částečná (trénovat za peníze jinde). „Je to cesta, ale ne pro každého," řekla Sáblíková s narážkou na Erbanovou trénující v Nizozemsku. „Bylo nám líto, že odešla…"