VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mazoch opustil můstky a věnuje se charitě: Občas se mi zdá, že mám vyhrát závod

Praha /FOTOGALERIE/ - Stalo se to v polském Zakopaném. Po odrazu z můstku si Jan Mazoch nepamatuje nic, až probuzení v polské nemocnici. Hrůzostrašný pád, kdy ho takzvaně sfoukl vítr, si dodnes pamatuje nejen celý skokanský svět. Před deseti lety patřil mezi českou skokanskou elitu s nejlepšími vyhlídkami na budoucnost.

25.4.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie

Jan Mazoch. Ve světě sportu přezdívaný Mazda. Nebo také ten, co si pořádně rozbil hubu.Foto: Deník/Jiří Macek

I když pro některé byl protekční mazánek. Jeho dědeček, olympijský vítěz Jiří Raška, ho přitom nikdy nešetřil. Naopak. Dnes už Jan Mazoch nelétá z můstku, ale ze schůzky na schůzku. Jeho život naplňuje místo sportu práce pro charitu.

Strach byl silnější

Po pádu v roce 2007 následovala půlroční rekonvalescence. I když při úrazu utrpěl vážná zranění mozku, povedlo se mu vrátit zpět na můstek. Naskočil na další rok do závodů, jenže výsledky už nebyly takové. Po dvou vydařených skocích následovaly dva propadáky. Tělo neposlouchalo jako dříve. Jestliže před úrazem trénoval každý den několik hodin, teď by musel ještě více. „Trénovat 15 hodin denně jsem nechtěl," vzpomíná.

V roce 2008 ohlásil konec kariéry. Oficiální důvod: strach. Jak přiznává zpětně, důvodů se sešlo více. Tréninky byly náročnější a náročnější. Do toho z týmu odešel trenér, který byl pro Jana zásadní osobou jeho sportovní kariéry. Navíc vychovával malou dceru. Priority se změnily. „Řekl jsem si, že už není důvod proč ten sport dál dělat."

Následoval rozvod a stěhování. Po práci ve skladu s elektrotechnikou vyměnil montérky za smoking a z Frenštátu pod Radhoštěm odešel do Prahy. Dnes shání úspěšně peníze pro projekty Nadace Jedličkova ústavu. Svou bývalou sportovní kariérou se nechlubí, i když ví, že v jednání s některými partnery mu pomáhá. „Když řeknu, že jsem Jan Mazoch, bývalý sportovec, lidé mě začnou brát jinak, mají větší respekt. Možná proto, že jsem si kdysi rozbil držku," popisuje upřímně jinak spisovně mluvící mladý muž.

Ke své práci přistupuje profesionálně a s nadšením. Užívá si kreativní možnosti, které mu nabízí. Vymýšlet projekty a podporovat potřebné ho baví stejně jako kdysi sport. A co ho těší úplně nejvíce? „Asi bych měl říct, že mě nejvíc těší, že dokáži někomu pomoct. Řeknu to ale trochu jinak. Největší radost mám, když vyjde nějaký projekt nebo spolupráce, které pak vedou k následné pomoci. Nejsem u koncového klienta, ale na začátku u peněz, díky kterým pak může nadace pomáhat," vysvětluje.

Stačilo málo…

Ze svého osudového pádu si sice nic nepamatuje, moc dobře ale ví, že nechybělo málo a místo shánění peněz pro handicapované, mohl být jedním z nich. Proto má ke své práci ještě blíže. I když už na sport nemá vůbec čas, úplně ho neopustil. Komentuje v televizi skokanské závody a připravuje projekt na podporu mladých nadějných sportovců. Na nedostatek adrenalinu si nestěžuje.

Závodění mu plně vynahrazuje jeho rodina. Se svou přítelkyní vychovávají ve střídavé péči každý dva potomky. Když se sejdou všechny čtyři děti, je o zábavu postaráno. „To, co dokáží vymyslet dva nejmladší, je kolikrát úplně nepředstavitelné," popisuje.

Sportovní nadání po tatínkovi podědily obě jeho dcery. Věnují se hlavně gymnastice. Do profesionálního sportu je Jan Mazoch neláká. I když co není, může být. I bez jeho vědomí. Přestože si většina lidí myslí, že ho ke skokům přivedl jeho dědeček Jiří Raška, pravda je taková, že se přihlásil sám.

Jako dítě se díky dědovi seznámil s trenérem skokanů ve Frenštátu pod Radhoštěm. „Zeptal se mě, jestli nechci skákat. Hned jsem řekl, že jo. Doma jsem pak oznámil, že mám v pondělí první trénink. Všichni jenom koukali," vzpomíná. Poprvé si skočil 1. září 1991 na své šesté narozeniny.

V 16 letech to dotáhl až na olympiádu v Salt Lake City. Olympijský medailový úspěch svého dědy nezopakoval. Z českých účastníků si tehdy i tak přivezl nejlepší umístění. Na můstku už nestál osm let, někde uvnitř je ale stále skokan. „Občas se mi zdá, že sedím na lavici na můstku a mám vyhrát nějaký závod," rozesměje se. Sportovní kariéra je pryč, pomáhat druhým ho ovšem těší víc.

Jan Mazoch- narodil se 5. září 1985
- první mezinárodní šampionát absolvoval v šestnácti letech
- dostal se až na olympiádu v Salt Lake City
- je vnukem slavného skokana na lyžích Jiřího Rašky

Čtěte také: Skokan Mazoch: peníze sháněl pro sebe, teď je shání handicapovaným

Autor: Václava Burdová

25.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Čech odsouzený v Súdánu se vrátil do vlasti, přivezl ho Zaorálek
2 4

Zpátky doma. Čech Petr Jašek byl propuštěn ze súdánského vězení

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
5

Udílení filmových cen Oscar sledujeme on-line

Bouřlivák Johnny Cash přežil bitku s pštrosem i požár národního parku

/VIDEO, FOTOGALERIE/ - Přízvisko legenda si dnes vysloužil kdekdo. Ovšem Johnny Cash jí doopravdy byl. Napsal přes 1500 písní a v žebříčku Billboardu mu figuruje zhruba obdobný počet hitů jako Ro-lling Stones. Muž v černém vypil tisíce lahví alkoholu, vyzkoušel všechny drogy, zapálil národní park, napadl ho pštros a celý život ho strašila předčasná smrt jeho bratra. V neděli by oslavil 85. narozeniny.

Šéfové stran: ANO směřuje k vůdcovskému řízení

Hnutí ANO dnešní změnou stanov, která posiluje pravomoci předsedy, míří k vůdcovskému či autoritářskému řízení hnutí. Shodují se šéfové sněmovních stran. Podobné změny ve svých stranách vylučují, demokratické strany podle nich mají být postaveny na rozhodování kolektivních orgánů.

Věra Jourová: Na prezidenta by měl kandidovat Martin Stropnický

Na sněmu ANO sklidili velký potlesk zástupci hnutí v evropských strukturách, eurokomisařka Věra Jourová, místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička a europoslankyně Dita Charanzová. Vystupovali jako kompetentní zastánci českých zájmů v EU, kterou vnímají coby jediné možné řešení pro Česko. Deník hovořil se zakládající členkou ANO Věrou Jourovou, jež má v hnutí stále silnou pozici.

AKTUALIZOVÁNO

Krpálek patří mezi favority, na medaili v sobotu nedosáhnul

Judista Lukáš Krpálek při premiéře v nejvyšší váhové kategorii ukázal, že bude znovu patřit mezi hlavní favority. Olympijský vítěz sice nakonec skončil na Grand Prix v Düsseldorfu pátý bez medaile, ale v průběhu turnaje porazil světovou dvojku Daniela Nateu, Rumuna vážícího přes 170 kilogramů. Krpálek prohrál až poslední dva zápasy - v semifinále s mladým Japoncem Kokorou Kageurou a v boji o bronz s Kazachem Jeržanem Šynkejevem, přestože byl v obou aktivnější než soupeři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies