VYBERTE SI REGION

Kraus po úvodu SP: Necítím se být legendou skikrosu

Praha /ROZHOVOR/ - Bývalý lyžař Tomáš Kraus po vstupu do další sezony Světového poháru ví, že chce dál jezdit.

21.12.2011
SDÍLEJ:

Tomáš Kraus.Foto: DENÍK/Petr Šimr

Zažil už na lyžích takřka vše. Triumfy i selhání, vážná zranění, radost i smutek. Byl statistou ve Světovém poháru slalomářů a superstar ve Světovém poháru ve skikrosu. A pořád, i v 37 letech, je dvojnásobný mistr světa Tomáš Kraus mezi skikrosaři závodníkem s velkým Z.

„Chlap, co nyní komentoval v Itálii mé závody, o mně mluvil jako o legendě skikrosu,“ vypráví. „Tak jsem si říkal, že nebudu dělat jen tuhle úlohu, ale udělám i nějaký výsledek. I když ty nejlepší týmy jsou zase doplněné o mladé kluky.“

V Innichenu skončil nyní pátý a osmý.

Tomáši, cítíte se jako legenda?
Ne. Nemůžu. Té práce je pořád tolik, že by to potom nefungovalo.

Co si vlastně pod pojmem legenda představujete?
Je to asi o tom, když si člověk dokáže dlouho udržet vysokou úroveň.

Už musíte závodit proti výrazně mladším, že?
Rozdíl je i 20 let. Líbí se mi, že jdu na start a několik trenérů mě poplácá a popřeje hodně štěstí. Ale na trati se pak už nic nepromíjí. Teď, když mě v semifinále ve druhém závodě vytlačil ten mladý Nor, nebyl tam z jeho strany žádný respekt.

Do kolika let se dá skikros dělat?
Myslím, že fyzicky dlouho. Třeba snowboardkrosaři Shaunu Palmerovi je myslím 42 let. Před třemi lety jsem ho viděl na X-Games ve finále jako úplně prvního, tak jsem si říkal, že by to ještě šlo nějaký čas. A samozřejmě jezdí pořád. Je ale pravda, že těch věcí, na které člověk musí myslet a zařizovat, je víc a víc. Není to ale limit pro tělo, to by vydrželo i po čtyřicítce.

Věci kolem? Co to znamená?
Takové věci, které se vztahují k rodině, k tomu, že pořád něco zařizuju. Už to není takové to bezstarostné dětské ježdění, kdy jedinou starostí, kterou se zabýváte na sto procent, je sport. Musíte vzít dítě do školky, ze školky. To je sice pro mě jedna z nejoblíbenějších částí dne, jenže těch věcí je prostě hodně a pořád přibývají.

Jste ale přece jen starší, navíc otec od rodiny. Máte nějaký pud sebezáchovy?
To se strašně těžko popisuje. Je tam taková hranice mezi tím, kdy se člověk snaží zbytečně neriskovat, a tím, že paradoxně riskuje víc, než kdyby do toho šel naplno. Je to vlastně tím, že když začnete jezdit pasivním pojetím, vznikají z toho zranění a nebezpečí. A toho se snažím vystříhat. Riskuju, abych se chránil. A myslím, že to tak funguje. Musíte to ale dělat šikovně.

Máte nějaké výčitky, když odjíždíte od rodiny?
Ne. Už to děláme tak dlouho, že s tím všichni počítají. Děti to ale chápou trochu míň než třeba manželka.

Jak byste popsal stav svého těla?
Nerad o tom mluvím. Když řeknu, že se cítím dobře, tak se mi něco stane. Teď v Itálii jsem dvakrát spadnul, mám naražený zadek, záda a koleno, ale zdá se mi, že jsem v pohodě. Jsou to takové věci, co se vyřeší za pár dnů. Závažná věc by byly vazy v koleni, mám je už jednou vyměněné v levém. Je to čtyři roky zpátky. Sedm let jsem jezdil bez vazů, protože mi to doktoři neřekli, abych si nepřipadal hloupě, že jezdím bez nich.

Neřekli vám to?
Dozvěděl jsem se to, až když jsem se po sedmi letech dostal do velkých problémů.

Vy jste to nepoznal?
Někdy, když máte silné svaly, které drží koleno, není potřeba vaz vyměnit. Oni léčí spíše nestabilitu toho kolena, ne prasklý vaz. Když je stabilní, nechají to bez vazu.

Děláte pro své tělo něco víc než v minulosti?
Jo, musím víc trénovat.

To znamená?
Nedovolím si jako třeba před několika lety jednu sezonu trénovat jen to, co by mě bavilo. Když jsem na sněhu, ráno vyjedeme na kopec a jsme tam do dvou do tří. Ale já myslel hlavně přípravu v létě, kdy se tělo snažím připravit tak, abych si pak neřekl: Kdybych trochu víc běhal, nebyl bych tak unavený před finálovou jízdou, což se nesmí stát.

Co nejvíc z letní přípravy nemáte rád? Je to běhání?
Běhám hodně málo. Před lety mi řekli, abych kolena tolik nezatěžoval, tak víc jezdím na kole. Nejvíc asi nemám rád, že člověk nesmí ani na chvíli přestat. Někdy bych si dal tři týdny oraz, ale to už prostě nejde.

Jsou reálné olympijské hry v Soči 2014?
Myslím, že ano. Ruští závodníci už se začali objevovat, musím říct.

Bude větší konkurence?
Všichni zbrojí.

Pak asi skončíte. Jak budete bez skikrosu žít?
Bez sportu asi nebudu žít, protože si to nedokážu představit. A bez skikrosování? No, to je prostě život…

Autor: Markéta Kosová

21.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies