Hořký úsměv se zjeví na rtech nejlepšího biatlonisty na světě při dotazu na nadmořskou výšku.

Ano, expres Martin Fourcade dominuje prakticky všude, ale čtete správně. V Anterselvě vyhrál jen jednou, v závodě s hromadným startem v sezoně 2010/2011. „To už je dávno, prakticky na začátku kariéry. V Anterselvě se mi opravdu nedaří, trpí běh," směje se Francouz.

Také čtěte: Bronzový Krčmář: Ani zvracení by mi to nezkazilo. Závod bych jel klidně znovu

Šlesingrovy medaile

Podobně je na tom i Nor Emil Hegle Svendsen, který těží z dobré techniky. „Östersund, Oslo, Nové Město. Tady se mi daří. Jsou to náročné okruhy, ale Anterselva? Tak se na mě podívejte," uculuje se norský obr.

Na opačném pólu je pak jeho krajan Ole Einar Björndalen, takřka každá čtvrtá jeho výhra byla ve výšce nad 1300 metrů.

Pro zvětšení klikněte na grafiku.
Nadmořské výšky biatlonových areálů, kde se koná Světový pohár.Zdroj: DENÍK

Z českých biatlonistů má nepřeberné zkušenosti Michal Šlesingr. Ten právě exceloval na světovém šampionátu v Anterselvě v roce 2007, kde bral stříbro ve sprintu a bronz v individuálním závodě. „Jednotlivé tratě se samozřejmě nedají moc srovnávat. S tratěmi ve vyšších nadmořských výškách se neperu, ale zadarmo to taky nemám. V roce 2007 mi hodně pomohla dobrá aklimatizace, do Anterselvy jsme odcestovali s dostatečným předstihem. Hlavním faktorem ale bylo to, že mi sedla suprově forma," analyzuje svůj úspěch třiatřicetiletý reprezentant.

Do Itálie se těší Jaroslav Soukup. „Já jsem hubeňour, takže s dýcháním problémy nemám. Ve vyšších nadmořských výškách je spíš větší loterií, zda mi ten závod sedne, či ne. Obecně mi však výšky nevadí, naopak, domnívám se, že je to i moje menší výhoda."

Názor šéftrenéra Ondřeje Rybáře„Závodění ve vyšších nadmořských výškách nese specifické problémy. V průběhu sezony přejíždí do takových středisek celé startovní pole, takže se toho až tak moc vymyslet nedá. Jiné je to v případě velkých akcí, jako je mistrovství světa. To se potom řeší aklimatizací či soustředěním. Na horách je zrádné, že se forma projeví v plné nahotě. To samé platí i v případě zdravotních problémů. Anterselva prostě není Ruhpolding, kde se dá horší fyzická kondice nebo nějaký jiný problém skrýt."

Čtěte také: Koukalová: Měla jsem štětí, jsem moc nadšená

Trápení Charvátové

Podobně hovoří i Veronika Vítková: „Já to moc neřeším, pro mě je důležité, jak se cítím na střelnici a jaká je forma," neláme si hlavu.

„Anterselva je těžká pro všechny bez rozdílu. Mně se tam moc závodů nepovedlo," přiznává Eva Puskarčíková a se smíchem dodá: „Ale o Pokljuce musím po bedně změnit názor," připomíná svůj první letošní úspěch ve středisku, které leží ve výšce třinácti set metrů.

Ve větších výškách jde mdloba i na Lucii Charvátovou. „Nemám tolik červených krvinek, s výškami bojuju a trápím se," přiznává česká reprezentantka.