Nejlepší závodníci jako Northug, Cologna, Teichmann či Kowalczyková zvládnou vítězit napříč disciplínami.

A Češi? Tak něco mezi…

„Úspěšnost našeho modelu v sezoně zhodnotíme až po olympiádě,“ krčí rameny český trenér Miroslav Petrásek. Pouze částečně lze jeho volbu zdůvodnit. Výrazně nižší počet lyžařů na mezinárodní úrovni.

Sprinteři Razým a Kožíšek se připravují společně s týmem, část silově-rychlostního tréninku však absolvují pouze s trenérem Korunkou.

Ani jeden z nich se do pražského Ski sprintu neprocpal do finále světového poháru. Nejlíp dopadl po pádu Kožíšek, 10. v Düsseldorfu.

A zároveň – ani jeden nemůže moc doufat v šanci prosadit se do nejlepšího kvarteta do štafety na 4x10 km .

„Dušan (Kožíšek) trénuje víc objemů, ale pořád je na distancích i před ním pět lepších kluků,“ potvrzuje Petrásek.

Kožíšek štafetu jel na olympiádě v Turíně 2006. Tehdy ho ale vytáhl do stopy z postele nepochopitelný omyl vedoucího družstva Žalčíka. A podle toho to dopadlo…

Zato předloni přispěl ke skvělému 4. místu v Gälivare. Razým byl na stejném místě letos členem až 14. sestavy…

Čechům se možná proto hodně daří v týmovém sprintu, kdy se jezdí delší úseky a navíc opakovaně třikrát. Kožíšek už má dva bronzy z mistrovství světa 2005 s Koukalem a 2007 se Šperlem. Oboje volným stylem. „Na distanci se už na klasice docela srovnám, ve sprintu to ale pořád nejde,“ potvrzuje.

Na olympiádě ve Vancouveru se jede opět volným stylem.

A tlačenice do dvojice bude asi veliká. Připočtěte určitě nejvšestrannějšího jezdce, „allroundera“ Koukala. A také Bauera, který by mohl ve vrcholné formě tuto trať zajet také dobře. Navíc při aktuální formě s větší šancí na solidní výsledek…

Takže na zodpovězení otázky z úvodu si skutečně počkejme na konec února do Kanady.