Rodačka ze Žďáru nad Sázavou má doma osmnáct nejcennějších kovů z MS, je také držitelkou několika juniorských i seniorských světových rekordů. Proč je o tom všem řeč? Včera oslavila třicetiny.
Martino, nejprve všechno nejlepší k narozeninám. Berete je nějak významněji, když se jedná o kulatiny?
Děkuji. Já ani ne, i když všichni ostatní kolem mě ano. Mě jen trochu překvapuje, jak ten čas letí, a že už je mi třicet.
V současnosti jste na soustředění v horách. Kde a s kým budete narozeniny slavit?
Bude to tak nějak rozfázované. Každopádně se chci sejít se všemi svými blízkými.
Bude se nějak lišit oslava například osmnáctých a letošních narozenin? Dopřejete si víc, nebo jste naopak asketičtější?
Myslím, že každá oslava vyplyne z něčeho a nikdo neví, jak se co vyvine. Proto neplánuji a nechávám tomu volný průběh.
Máte nějaké speciální přání, jaký dárek byste chtěla dostat?
Ani ne. Jen bych chtěla být zdravá. A přeji si, aby byli i zdraví i ostatní kolem mě.
Chystáte se na další olympijskou sezonu. Nebyl by tím nejhezčím dárkem, byť hodně dodatečným, další kov z her?
To by byl moc krásný dárek. Ale to není tolik o narozeninách, ale o momentální situaci, absolvovaném tréninku. A samozřejmě i o štěstí a o soupeřích.
Ač si fanoušci přejí, aby byla vaše kariéra co nejdelší, sama už občas v rozhovorech s novináři připouštíte první myšlenky na konec vrcholného sportování. Vnímáte postupující roky jen subjektivně při pohledu na kalendář, nebo se už i objektivně projevují na těle či na duchu?
Ano, už jsem myšlenku o konci měla v hlavě. A pořád mám, byť mě ostatní zrazují. Přiznávám ale, že mě také baví být sportující motivací pro ty menší a sport mám ráda. Nechme se překvapit, jak dlouho ještě u sportu zůstanu.