Patnáctého a šestnáctého února devatenáct set sedmdesát, řekne bez přemýšlení.

„Z těch dnů si pamatuju všechno úplně přesně,“ říká Ladislav Rygl.

PROGRAM MS V LIBERCI NAJDETE ZDE

Aby ne, tehdy na malebném jevišti Štrbského plesa získal titul mistra světa v závodě sdruženém, jak se říkalo severské kombinaci.

Byl zatím poslední český zlatý medailista z náročné disciplíny, která kombinuje skoky
a běh na lyžích. Možná i proto dny svého životního závodu nikdy nezapomněl.

„To jsou klasická data – svatba a zlatá medaile. Prostě nádherné dny v mém životě,“ usmívá se 61letý Rygl.

Radost z životního úspěchu mu tenkrát dlouho nevydržela. Ještě v roce 1970 měl úraz. Vyhřeznutou meziobratlovou ploténku spravila až operace.

Ale Rygl už nikdy nebyl Ryglem. O dva roky později předčasně ukončil kariéru.

„Na vrcholový trénink to už nebylo. Tělo neposlouchalo,“ vzpomíná a hlas zní smutně.

S náhlým koncem se těžko vypořádával. Zrovna dokončil studia FTVS, hřál ho titul mistra
světa, a tak získal dojem, že mu svět leží u nohou.

„Myslel jsem si, že to půjde samo. A ono nešlo. Přebolelo to, ale chvilku mi trvalo, než jsem se s tím úplně vyrovnal,“ dodá.

Pomohlo mu, že se stal trenérem. Dlouho vedl sdruženáře doma i v zahraničí. Pomáhal synovi, Ladislavu Ryglovi juniorovi.

„Potěšil mě, on byl lepší než já, i když nevyhrál velkou medaili,“ říká.

Vysoké Tatry, dějiště jeho úspěchu, má rád. Ale nejezdí tam. „Není to mé poutní místo. Jsem rád doma, protože jsem se po světě nacestoval dost.“