VYBERTE SI REGION

V prašanu se dostává do meditativní nálady

Liberec - Bývalá reprezentantka a juniorská mistryně světa Zuzana Kocumová vypráví o radosti z pohybu i komunální politice.

28.2.2009
SDÍLEJ:

Bývalá lyžařka Zuzana Kocumová hovoří o problémech v televizi, ale i o závodění a soukromém životě.Foto: GetPhoto/Martin Malý

Sedm let si přecházela po mostě mezi závodníky a médii a svým hlasem z televizní obrazovky je spojovala s lyžařskými fanoušky. Učitelka a ženský element v politice, teprve 29letá Zuzana Kocumová.

Taky bývalá juniorská mistryně světa, kterou v Liberci na den vyhodili z role komentátorky, ale vzápětí ji vzali s omluvou zpět. Problém byl v přechylování jmen.

Cítila jste určitou křivdu?

Nezakrývám to, ano. Do očí mi nikdo nic neřekl. Komentátor Marek Svačina jen zmiňoval, že by bylo lepší, kdybych přechylovala ženská jména, ale mně to prostě nejde, mám to zažité, pletla bych to. Navíc oni se tak opravdu jmenují. A jak sevám líbí litevské Robertas Redfordas? To je taky správně, ale myslím, že naši Martinas Koukalas nebo Lukášas Baueras by z toho nadšení nebyli.

Nejste jenom tvrdohlavá?

Možná, ale to jsem ani nemohla uplatnit. Nedostala jsem výběr. Nikdo se mě nezeptal. Prý přišel mail od pana Černého (šéf redakce sportu ČT, pozn. red.) na základě dopisu nespokojeného diváka.

Jaké jste měla ohlasy na svoji práci v televizi?

Od lidí dobré. Ale dívat se sama na sebe nesnáším, nezvládám to. Nechápala jsem herce, co vyprávějí, že se nedívají na své filmy. Když mluvím před kamerou, jsem relativně v pohodě. Ale pak mám strašnou trému a bojím se, co jsem plácla.

Snažila jste se být spontánní, nebo se pečlivě chystala, nejen informace, ale i gesta…

Při vystupování nejsem šoumen jako Martin Petrásek. Nejsem přehnaně seriózní, ale to je u mě dané. Před kamerou mluvím spisovně, což normálně taky nedělám. Chovám se spontánně a připravená se snažím být.

Chtěla byste práci komentátorky dělat naplno? Ženský element tu chybí. Zastupovala ho jen bývalá tenistka Kleinová na Eurosportu…

… a taky nepřechyluje. Nevím, nikam se necpu. Jsem si vědoma, co lidi ocení – a to přinesu jen v lyžování. Při něm mohu být uvolněná. Jinde by to chtělo velkou přípravu. Ale bavilo by mě to.

Kam se posunulo za „vašich“ posledních dvacet let běžecké lyžování?

Je podřízené médiím a divákům. Sport už dávno není jen pro sportovce. Na vrcholové úrovni se bez peněz dost těžko obejde. Obrovský boj o diváka, aby přišel do hlediště, nebo se aspoň podíval v televizi, přináší změny.

Podle vás k lepšímu, horšímu, nebo jen je to prostě jiné?

Jiné. Skutečně vrcholový sport je spíše šoubyznys, jak někdo chytrý řekl. A pak vedle toho existuje normální sport. Anebo tedy sport a to ostatní, co třeba provozuju já, pak nazývejme pohybem. Aktivní trávení času, kdy si vezmeš lyže, kolo, půjdeš si zakopat s kamarády. Jsou to dvě kategorie, které se od sebe oddalují. Možná až moc.

Kam tedy půjde lyžování dál? Dřív se jezdilo pár různých tratí ve stopě, k tomu štafeta. Dnes máme šest disciplín, dva styly.

Už oddělení volné bruslařské techniky od klasické se považovalo za skok. Budou ještě kratší okruhy? Dají tam závodníkům třeba skoky, aby ukázali obratnost? Jako si našli sjezdaři skikros? Těžko říct.

Dáváte přednost tradičnímu klasickému stylu, nebo bruslení?

Zkusím to říct hodně vzletně. Když je prašan, padají velké vločky a já jsem na lyžích, jedu si ve stopě bílou tichou krajinou, dostávám se až do meditativní nálady – k tomu se hodí klasika. Kdežto bruslení je daleko dravější, hravější způsob jízdy. Vypadá složitější, ale pro dokonalé zvládnutí paradoxně jednodušší a také méně náročné na „fyzičku“. A když na jaře umrznou pláně, můžete jezdit kde chcete, nenechat se svazovat stopami… Jako slalom a sjezd, na každou situaci i na běžkách se hodí něco jiného, nejde říci, co je lepší.

Proniknout mezi špičku v pozdějším věku už ale nelze. Za prvé chybí technika a za druhé možnosti celoroční přípravy. To se ukazuje nyní u českých žen. Ve světě patří dozadu, ale doma je nikdo nepředstihne.

Jsou slabší a silnější ročníky. Ale tyhle holky přece zajely v juniorkách světové medaile. Asi tu chybí koncepce, která by z nich nechtěla vytřískat všechno už v mladém věku, ale pracovalo se na širokém všeobecném základu. Zajedou a najednou – co dál? Přidává se na objemech, ale nelepší se. Lidí, jak stavět dlouhodobě trénink, od mládí až po dospělé, je u nás moc málo.

Litujete, že jste musela skončit v jedenadvaceti? Nebo jste ráda, že jste objevila zavčasu jiné obzory?

Směsice obojího. Když jsem končila, cítila jsem se unavená. Ve vrcholovém lyžování jste pod tlakem okolí. Jako profesionální sportovec pořád slyšíte: jsi placená z daní, tak něco předveď. Přichází víc to „musíš“ na úkor radosti. Jsem teď daleko spokojenější. Na druhou stranu jsem ctižádostivá, ráda si zaběhnu laufy (dlouhé běhy, pozn. red.).

Jako juniorská mistryně světa jste mohla navázat na Kateřinu Neumannovou, předpovídali vám. Zvládla byste to, vydržela byste s ní trénovat?

My jsme se nepotkaly. Katka byla výjimečná, vydržela strašně moc. Ale ten způsob tréninku, co absolvovala ona, by mi asi zlepšení nepřinesl.

Vedle ní nevydržela Kateřina Hanušová, Kamila Rajdlová ani Kateřina Smutná, nikdo. Jen pro výkonnost, nebo i osobnostní řevnivost, která bývá u děvčat silnější než u mužů?

Jsme každá dost jiná. Katka měla pro sportování dobrou vlastnost. Když jí trenér, realizační tým řekli, jen tak je to správně, nekoukala nalevo napravo, věřila tomu a měla čisou hlavu. Já mám problém někomu uvěřit. Stoprocentní důvěra v trenéra zní pěkně, ale ty požadavky já mám… asi dost vysoké. Možná to bylo na škodu.

Pořád se držíte ve formě. Kolik teď trénujete?

Hýbu se pro radost, ale trénink? Žádné opakované úseky, speciální síla, intervaly. Když se mi jede hezky, zrychlím, když ne, zpomalím. V létě jsem mívala zdravotní problémy, vadil mi vlastní pot – pro sport dost nepraktické, nedělala jsem skoro nic. Ale pak jsem šla v Dolomitech sedmihodinovou túru, kde by asi málokdo stačil, psychika je mocná. Ale jsou týdny ve školním roce, kdy jsem ráda, že něco stihnu o víkendu. Žádný systém.

Přesto jezdíte na evropské špici dálkové lyžařské běhy. Stanislav Řezáč se tím slušně baví i živí. Neláká vás to?

Jo, laufy jsou pěkné, volnější. Po Jizerské 50 jsem se zamýšlela. Za jedno třetí místo jsem si vydělala víc než za měsíc ve škole (1000 eur, asi 28 000 Kč, pozn. red.), hezký příspěvek k nerodinnému rozpočtu. Ale… už by to zase začalo tlačit. Je to obživa, musíš. A pokud nezajedu: co budu dělat?

Přesto jste se vydala na Tartu maraton do Estonska, investice minimálně za patnáct tisíc korun.

Stála jsem na startu a cítila to, co před lety. Říkala jsem si, co tady blázníš, vždyť jsi mohla za ty peníze jet na nádhernou dovolenou. Ale při závodě jsem to naštěstí pustila z hlavy. A byla jsem zase třetí… Ale nejsem na tom závislá.

Poznala jste oboje, k čemu jednou povedete děti? Za vysokým sportovním cílem, nebo k radosti z pohybu a širokému záběru?

Měla jsem štěstí, že moje část života ve sportovním šoubyznysu byla docela krátká. Ajá vyšla z toho normálního sportu. Lezla jsem po horách, běhala do vrchu, jezdila na horském kole, závodila v kvadriatlonu (byla i mistryní světa, pozn. red.). Proměto je základní gramotnost člověka, aby se uměl pohybovat na vodě, ve vod, na sněhu, na kole… Jsem univerzální člověk.

Jde to vůbec kombinovat? Třeba skokan, tedy lyžař, si zalyžuje až po sezoně, aby si nekazil styl i pohybovou koordinaci…

Naopak si myslím, že je to prevence proti stagnaci výkonnosti. Dá se to takhle dělat, jen si to musíte umět obhájit proti řečem o zodpovědnosti. Ta právě bohužel často přináší zbytečnou tíhu. Někdo tak silný jako Katka to unese. Mnohé ostatní pak jeden neúspěch srazí a zhroutí se jim celý svět.

Proč jste vstoupila do politiky?

Oslovili mě při volbách jako známějšího člověka, co by snad mohl přinést hlasy, navíc jsem v Unii pro sport a zdraví. Ano, ale chci to taky ovlivňovat, ne být jen jménem. Podle mě komunální politika nemá být o politice, ale o konkrétních věcech. Ne pravice, levice, opozice, koalice, ale rozumný názor na řešení nějakého problému.

Míříte až do parlamentu?

Kariéra a peníze vypadají hezky, ale k čemu, když pak nemůžeš dělat to, co máš rád a co tě baví. V té vyšší politice by času asi bylo hodně málo. Do vysokých funkcí se neženu. Potřebuji hodně volnosti.

Jak se vaše liberecká Unie pro zdraví a sport stavěla k mistrovství světa?

Byli jsme pro. Ale proběhlo tolik věcí… Netvrdím, že je všechno dobře. Ale už bylo rozhodnuto. A když už to tady máme, snažme se, ať je to hezký svátek sportu, a ne politiky a zákulisních bojů.

Využije se opravdu stamilionový areál ve Vesci?

Postrádala jsem už u předchozího organizačního výboru koncepci, co a jak přesně dál. Sportuje se tu hodně v létě. Jezdí se horská kola, inliny, čtyřiadvacítky (vytrvalostní závody, pozn. red.). A když přijde zase krásná zima, snad to bude v pohodě. Ale u běžeckého lyžování lidé nejsou zvyklí, že se za provoz platí. Pevně doufám, že ještědské sjezdovky vydělají i na vesecký areál.

Proč Kateřina Neumannová nezískala liberecké obyvatelstvo na svou stranu? Jen proto, že nahradila „násilně“ místního Romana Kumpošta?

Změna byla hodně důležitá. Na druhou stranu Katka je teď bombardovaná za věci, které ani neudělala. Jenže Roman Kumpošt tuhle akci vybojoval, je Liberečák. Pak se to dalo někomu jinému, z „Prahy“, a lidé tady vnímají, že jim to někdo ukradl. A proto k šampionátu nic necítí. Nejsou na něj hrdí jako Norové. Spíš taková nálada: udělejte si to, ale bez nás.

Budete chtít vyjasnit a vyšetřit finanční nesrovnalosti? Nebo je raději „zametete“, aby se vylepšil ohlas mistrovství?

Já nesnáším černoty a když se někdo obohacuje na úkor veřejných financí. Doufám, že to došetřené bude. Pokud by se tak nestalo, vznikne precedens pro jakékoliv další velké akce. Když se v Rakousku staví sportovní areál, všichni jsou rádi a těší se, jak si ho užijí. Tady každého hned napadne, kdo se zase chce obohatit ve jménu sportu…

To ale nejen v Liberci a nejen ve sportu, že?

Druhotný efekt pak je závist směřovaná k lidem, kterým se něco podaří. Ohodnoťme práci. Vedení celého mistrovství je strašně náročná práce. Více než na plný úvazek. Ať si tedy člověk vydělá víc než ten, kdo dělá obyčejnou práci. Jenže v Čechách se nevěří, že výdělek je adekvátní vloženému úsilí.

Využijete jako obyčejný občan města investice z mistrovství?

Ale ano. Možná můžou nadávat lidi mimo Liberec. Ale nám se opravily vysokoškolské koleje, postavily byty s pečovatelskou službou, zrekonstruovaly komunikace. Někdo řekne, proč zrovna ve Vesci? Jenomže jiné silnice by se z těchto finančních toků stejně neopravily a navíc by nebyly ani tyhle

Autor: Tomáš Nohejl

28.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies