Skokana na lyžích Jiřího Rašku proslavilo zlato z olympijských her v Grenoblu v roce 1968 a také vítězství na prestižním Turné čtyř můstků. Ani po skončení aktivní kariéry Raška sportovní svět neopustil a pomáhal novým skokanským nadějím. Vítěz domácí ankety o lyžaře století, který loni v říjnu převzal z rukou prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy, zemřel dnes po dlouhé nemoci ve věku 70 let.

Raška (narozený 4. února 1941 ve Frenštátu pod Radhoštěm) se do světové špičky zařadil dvěma čtvrtými místy na MS 1966 v Oslu. Týden po zlatém skoku na středním můstku získal na velkém můstku stříbro a z Grenoblu si tak odvezl celkem čtyři cenné kovy, neboť Mezinárodní lyžařská federace tehdy počítala olympijské závody i za mistrovství světa.

Jeho triumf, který znamenal pro Československo první zlatou medaili ze zimních olympijských her, inspiroval spisovatele Otu Pavla k napsání Pohádky o Raškovi, ve které například barvitě vylíčil vítězný skok národního hrdiny.

Za zlato deset tisíc a televize

Za olympijské zlato a stříbro dostal Raška tajně 10.000 korun a televizi. "Pravidla Mezinárodního olympijského výboru zakazovala přijetí finančních odměn," vysvětlil. Když mu vedení automobilky Škoda nabídlo vůz značky Škoda 1100 MB, také jej nemohl přijmout: "Rok jsem s ním jezdil a pak jsem jej s nějakou slevou odkoupil."

Nikdy si ale nestěžoval. "Vždycky jsem to bral jako sport pro chlapy, kteří mají odvahu. Nejraději jsem měl velké můstky a lety na lyžích. Ty měly své kouzlo. Povede-li se vám pěkný let, je to úplně něco jiného než se pohybovat tady na zemi," popsal svůj milovaný sport Raška, který v roce 1969 v Planici překonal výkonem 164 metrů světový rekord.

Na mistrovství světa 1970 na Štrbském Plese vybojoval "Franta" stříbro, o rok později ovládl prestižní Turné čtyř můstků a ze světového šampionátu v letech přivezl bronz. Neztratil se ani na OH v Sapporu 1972, kde obsadil páté místo na středním můstku a desáté na velkém. V reprezentaci vydržel šestinásobný mistr republiky dlouhých 16 let, kariéru ukončil v roce 1976 a naposledy skákal o tři roky později v Harrachově na setkání veteránů.

V kondici předběhl svět

Za jeho úspěchy stojí také tvrdá práce pod vedením trenéra Zdeňka Remsy. Raška se hrdě hlásil k tomu, že patřil mezi takzvané Remsa Boys. "Byli jsme skvělá parta. V té době jsme předběhli svět především v kondiční přípravě. Navíc u nás už tehdy byly můstky s umělou hmotou. Trénovat jsme tak mohli i v létě. Dnes zase za světem pokulháváme," řekl jednou Raška.

Po ukončení kariéry se brzy vrátil jako trenér k národnímu týmu. Seniorskou reprezentaci vedl na sklonku 70. let a poté v polovině 90., mezitím působil u juniorů. V roce 1994 Raška prodělal vážnou operaci srdce a o dva roky později po sporech s lyžařským svazem na svou funkci rezignoval. Chvíli koketoval s komunální politikou: v roce 1998 byl zvolen do frenštátského městského zastupitelstva.

Kolem skokanských můstků se nejslavnější rodák z Frenštátu pod Radhoštěm pohyboval i v posledních letech, přestože kvůli různým zdravotním problémům již nezastával žádnou oficiální funkci. V rodinné tradici pokračovali také Raškův syn Jiří i vnuci Jiří a Jan.

"Sportu jsem dal vše a nikdy se z úspěchů nevznášel v oblacích," poodhalil kdysi Raška tajemství svého úspěchu. A to musel v životě překonat řadu překážek. Vedle zranění odolával i politickému tlaku, když v roce 1968 podepsal prohlášení 2000 slov. Po operaci srdce měl trojitý bypass, otřásl jím i těžký pád a konec skokanské kariéry jeho vnuka Jana Mazocha.