Žlutého Čecha honí norský kovboj-doktor
Santa Catarina/ Po posledním závodě sezony běžel skoro dva kilometry do hotelu, aby vyklepal unavené svaly.
Tomáš Nohejl
0×video 0×audio 0×foto 0×komentářů 19.3.2008 16:39
Ostatní dávno slavili.
Možná i proto může být příští zimu Tord Asle Gjerdalen prvním. Z pronásledovatelů Lukáše Bauera.
„Jsem pět deset let tréninku za ním,“ smál se 25letý Nor s ryšavým strništěm vousů.
Stal se bezpochyby objevem roku. Pro vzestup z 85. příčky celkového pořadí Světového poháru až na čtvrtou. I pro dravost, s jakou se hnal do špičky.
Martin Koukal by po srážce v Novém Městě mohl vyprávět.
„Je to komplexní závodník, jezdí vše. Když má den, boduje i ve sprintech,“ říká o něm Bauerův kouč Miroslav Petrásek.
Na stupně vítězů se dostal zatím jen třikrát, na vrcholné scéně však jezdí teprve třetí rok. Do té doby dával přednost studiu medicíny.
Lze dohonit Bauera, ptám se Gjerdalena. „Jo, zkouším to,“ říká.
A pak se rozchechtá: „Leda že bych ho srazil z trati. To vážně nejde. Podívejte, když zhodnotím svoji sezonu, musím být spokojen. Jenže pak se podívám na něho... a je to hrozivé. Takový náskok neměl nikdo dlouhé roky. Nasčítala se mu veškerá dřina, co lyžování dal.“
Co s tím? „Trénovat. Víc a tvrdě. A doufat. Já jsem letos makal opravdu tvrdě. A kde jsem za ním zůstal?“
Gjerdalen používá i neobvyklou zbraň – zrcadlové brýle s rámečky ve stylu filmů Top gun, anebo Easy rider.
„Ano, mám je rád. A mnoho dalšího o amerických kovbojích.“
Takže honák z norských bílých plání? Soupeři na chvíli znejistí: je to možné? „A proč ne,“ směje se zase Nor. „Je to přece showbyznys, chci se od ostatních lišit.“
Když si ve finále vzal „obyčejné“ sportovní brýle, jako by v chumelenici zabloudil.
