VYBRAT REGION
Zavřít mapu

OBRAZEM: Z čertovských zvonců po čertech bolí ramena

Střelná – Mikulášskou obchůzku ve Střelné každoročně zajišťují svobodní mládenci. Letos chodili ve čtvrtek a v pátek. Svatý, čerti, kobylica, nosič a smrtky obešli všechny domy v obci. Více v pondělním vydání.

8.12.2013 AKTUALIZOVÁNO 9.12.2013
SDÍLEJ:
Fotogalerie
7 fotografií

Ve Střelné čerti „létali“ ve čtvrtek a v pátek. Foto: Deník/Martina Daňová

Střelná Je sice teprve kolem páté hodiny odpoledne, ale všude už je tma. Ve Střelné se jdu podívat na tradiční mikulášskou obchůzku.

Hlavní silnici osvětlují jen lampy veřejného osvětlení. Ani nevím jak a odkud, ale najednou se z pravé strany vozovky směrem k autu vyřítí koník, symbol tureckého jezdce.

Brzdím i očima, abych maskovaného mládence nepřejela. On mi jen hrozí šavlí a vrčí. Parkuji auto u kulturního domu a chystám se hledat Mikuláše a jeho družinu. Už slyším rachot čertovských zvonců. Nejsou daleko.

Asi až moc odvážně vystupuji z auta. Zvonivý zvuk se přibližuje. Vzápětí se přímo přede mnou zjeví tři čerti a poklusem si to míří rovnou ke mně. V rukou se jim nebezpečně míhají malé dřevěné vidle, pytle naštěstí nemají.

Vidle jsou sice malé, ale hned mi dávají poznat, že jejich velikost nic nemění na faktu, že to s nimi pořádně bolí. Čerti mě zasypávají ranami a já cítím, jak moje nohy i zadek modrají. Ačkoliv se snažím jejich ranám uhýbat, moc se mi nedaří a schytám jich ještě několik.

S čerty nejsou žerty

Po počátečním běsnění jejich zájem zmalovat mi zadek upadá a já si oddechnu. Ne ale nadlouho. Jeden z pekelníků mě bere do náruče a běží se mnou přímo k velké haldě sněhu.

Přestávám se ovládat a kopu jako malá. Pod sprškou mých výhrůžek a proseb čert zřejmě usuzuje, že hodit mě do sněhu mu nestojí za to kázání a nadávky, kterými bych jej počastovala. Rezignovaně mě staví opět na nohy. Jakoby nic si upravuji bundu a jdu hledat Mikuláše. Moji tyrani se ke mně připojují.

Ani po půlhodině nemáme štěstí a Svatého nenacházíme. Společně se ubíráme do „pekla", což je název pro zázemí družiny. V teple místnosti si někteří sundávají masky. Shazují ze sebe také zvonce a čertovský kabát.

Nedá mi to. Hodlám na sebe část jejich výstroje navléknout. Ondřej Polách mi ochotně pomáhá do svého kabátu. Zvonce mi nejdříve dává do ruky, abych měla představu, jak jsou těžké. „Chceš je na sebe všechny?" ptá se mě. Jen přikyvuji.

Vojtěch Krajča na mě opatrně věší jedenáct zvonců. „Pozor na vlasy," varuje mě. Než stíhám jeho slova zaregistrovat, o několik vlasů přicházím.

Zvony na mě dopadnou plnou vahou a já se snažím moc nevrávorat a zachovat si čest.

S každou přibývající vteřinou jsou ale zvony těžší a těžší. Řetězy, na kterých jsou připevněny, se mi bolestně zařezávají do ramen. Sbírám poslední zbytky sil a dvakrát poskočím, abych zvony přiměla vydat jejich typický zvuk. Daří se mi to, ale ne s takovou intenzitou, jak jsem to slyšela před malou chvílí venku.

Za únavu přece jen nemůže slivovice

Na hlavu si nasazuji ještě kuklu. Rohy ji neustále převažují na stranu a já ji musím co chvíli poupravit. O tom, že vůbec nic nevidím, ani nemluvě. Ještě jednou poskočím, rozezvučím zvonce a zároveň mi ta prokletá kukla sjede z hlavy. Paráda. Vzdávám to.

Kukla padá sama. S řetězem mi ale budou muset pomoct. Přes veškerou pečlivost a opatrnost, se kterou ze mě zvonce sundávají, přicházím o několik dalších vlasů. Mládenci mě úspěšně vysvobodí ze sevření kovu. Jsem o několik tun lehčí. Zároveň si masíruju bolavé rameno. A to jsem na sobě měla zvony jen několik minut.

Únavu čertů jsem původně připisovala slivovici. Teď ale vím, že zmoženi mohou být také celodenním vláčením několika kilogramů kovu.

Cestou k autu potkávám smrtku, před kterou právě klečí dvě děvčátka a recitují básničku. Bohužel nestihnu zmizet dostatečně rychle. Smrt se pokouší také ze mě dostat nějaký ten verš. Posílám ji do pekla a nasedám do auta. Spokojeně odjíždím. Rameno mě ale pořád bolí.

Autor: Martina Daňová

8.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

EET ilustrační foto
5

Zmatení řezníci či pekaři. Nevědí, zda mají povinně dávat účtenky

Ilustrační foto
1

Ředitelka školy: Znevažovali mou práci, ponižovali a uráželi mě

Poděbradská hydroelektrárna je památkou. Majitel zuří!

Nymburk, Poděbrady - V pondělí vláda rozhodla o zařazení 15 staveb na seznam národních chráněných památek. Na seznamu je i nymburské krematorium a poděbradská hydroelektrárna.

VIDEO: Policisté během honičky o vlásek unikli smrti

Jen duchapřítomnost, pohotovost a zkušenost policejního řidiče zabránila tragédii, k níž se v minulých dnech schylovalo v ostravské části dálnice D1.

Hrozba ruské invaze na Ukrajinu nepominula, varuje prezident Porošenko

Ukrajinský prezident Petro Porošenko dnes opět varoval před nebezpečím ruského útoku na Ukrajinu. Moskva by k invazi podle něj mohla využít nejen své vojáky v separatisty ovládané oblasti Donbasu a jednotek rozmístěných podél ukrajinské východní hranice, ale i uskupení ruských vojsk v separatistickém Podněstří, které se odtrhlo od Moldavska a které leží jihozápadně od Ukrajiny.

Školy zakazují žákům mobily, hrozí i dvojka z chování

O tom, zda vůbec mobilní telefony patří dětem do ruky a od kolika let, se zabýval průzkum Deníku v minulém roce. Z něj vyšlo najevo, že rodiče většinou pořizují dítěti mobilní telefon v momentě, kdy začne chodit do školy bez jejich doprovodu. Naskýtá se však otázka, zda mobil patří do školy a jakým způsobem omezit jeho používání při vyučovacích hodinách.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies