Tu před měsícem odhalili ve washingtonském Kapitolu. Václav Havel tak byl poctěn způsobem, jehož se v americkém Kongresu dostalo teprve třem Evropanům. Havlova busta, kopie Janečkovy busty odhalené v roce 2012 v sídle Rady Evropy ve Štrasburku, byla 19. listopadu 2014 trvale umístěna v Síni svobody v Kapitolu, kde hledí do naproti stojící tváře Winstona Churchila.

„Svou sochu tam zatím kromě svérázného britského premiéra měli jen dva významní evropští politici a diplomaté Raoul Wallenberg, který za 2. světové války zachránil na sto tisíc židů před holocaustem a Lajos Kossuth, jenž se v Maďarsku proslavil bojem za svobodu a nezávislost," jak píše novinář a šéfredaktor internetových stránek e-kultura Pavel Besta. Busta je 70 centimetrů vysoká a váží 30 kilogramů. Mimo jiné je neobvyklá i tím, že při jejím patinování byla použita hlína.

„Cizelování a patinování je pro mne nedílnou součástí tvůrčího procesu. Hodně sochařů tuto část tvorby svěřuje slévárně, ale to není můj případ. Proto jsem na jaře strávil ve slévárně víc času než je obvyklé. Busta byla po odlití do bronzu a cizelování pozlacena. Pak jsem nanášel patinu. Použil jsem přitom běžné patinovací kyseliny, včelí vosk a pak také vypálenou hlínu a písek z formy," vysvětluje Lubomír Janečka v rozhovoru s Pavlem Bestou. Podle něj je busta zajímavá také svým piedestalem. Vyroben byl totiž ze žuly, do níž Janečka začlenil tři další nevelké kameny.

„Na prvním místě je to achát z Českého ráje, který byl svého času použit na dekoraci stěn kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Dále se v podstavci ukrývá úlomek vltavínu a také obyčejný kus skály ze zahrady Václava Havla z jeho domu v obci Hrádeček," vypočítává Pavel Besta. Slovy uznání vůči Václavu Havlovi se netajil ani autor jeho busty. „Víte, jak se říkalo Přemyslu Otakarovi II.? Král železný a zlatý. Mám pocit, že něco podobného měl v sobě i Václav Havel. Byl to zlatý člověk a zároveň železný svou pevnou vůlí a názorem," tvrdí v textu Pavla Besta Lubomír Janečka.

Česko-americký výtvarník Lubomír Janečka se narodil 7. února 1948 ve Zlíně. Je považován za jednoho z nejtalentova¬něj­ších českých sochařů své generace. Vystudoval uherskohradišťskou SUPŠ (obor keramika) a AVU v Praze. Ovládá také další způsob výtvarného vyjadřování – kresbu a malbu. V průběhu let si vypracoval velmi osobitý styl, který zachycuje okamžitý impuls, rychlé sledování rozvíjející se výtvarné myšlenky proměňujícího se psychického ladění a vyjádření emocí a představ v celé své hloubce a šíři. Neméně unikátní jsou však i jeho plastiky, které tvoří z kamene, dřeva, kovu i hlíny. Když se v 80. letech minulého století situace vyhrotila natolik, že se Lubomír Janečka dostal na index zakázaných, opustil s manželkou a třemi dětmi Československo a v roce 1985 se natrvalo usídlil v USA. Jeho umělecká díla jsou zastoupena v řadě galerií i soukromých sbírek, zdobí veřejná místa i interiéry významných objektů. S jeho kresbami se Broďané mohli setkat při výstavě nazvané Bůh žehnej Americe, která se uskutečnila před dvěmi lety v tamní Q-galerii.