„Bydlíme na vesnici v bytě, tudíž jsme závislí na biopotravinách z obchodů nebo od známých. I proto u nás určitě postrádám bioprodejnu. Máme sice ve městě jeden obchůdek se zdravou výživou, ale tam není všechno. Naštěstí se u nás konají každých čtrnáct dní trhy, na kterých prodávají své produkty i bioprodejci a domácí zemědělci," poznamenala Alena Zlámalová z Valašských Klobouk.
Bioprodukty jsou sice dražší, zato ale podle ní kvalitnější, což je důležité.
„Pokud budou biopotraviny opravdu kvalitní, tak překousnu i jejich cenu. Navíc toho nemusím nakoupit hromadu, u jídla nezáleží na kvantitě, ale kvalitě," míní Zlámalová. Dodala, že také její příbuzní či známí by ocenili bioprodejnu blíž než ve větších městech, kam musí složitě dojíždět.
Dopřává si bio jednou za čas
To je i případ Jitky Skopalové z Brumova-Bylnice, která musí dojíždět do nejbližšího obchodu s biopotravinami přes hodinu.
„Když si chci koupit zdravé jídlo, musím kvůli tomu strávit třeba celé dopoledne na cestách. Nelze to ale takto dělat každý den. Proto si dopřávám biopotraviny jen jednou za čas," zklamaně uvedla žena.
U biopotravin je právě kvalita a zdraví důvodem, proč si je lidé kupují. V běžných chovech se totiž se zvířaty zachází mnohem hůř než v biochovech. To samé platí i u plodin, na které zemědělci používají mnohdy nebezpečné postřiky.
„U biochovů je jistota, že zvířata nejsou očkovaná kvůli rychlému růstu a nekrmí se masokostní moučkou. Zeleninu a ovoce zase farmáři nestříkají," informovala pracovnice ze zlínského obchodu se zdravou výživou Petra Jedková. Nicméně je pravda, že zřízení bioprodejen v malých obcích záleží především na poptávce lidí. Vybudovat tam tedy bioprodejnu se obchodníkům nevyplatí.
„Spousta lidí si na vesnicích pěstuje biopotraviny svépomocí. Navíc tam prodávají i lidé takzvaně ze dvora. Přesto k nám ale dojíždějí lidé z obcí," zmínila.
Někteří lidé však bioproduktům stále moc nevěří a preferují raději výrobky od zemědělců, které sami dobře znají. Proto například spíše vyhledávají před oficiálními bioprodejnami již zmiňované farmářské trhy.
„Není bio jako bio. Navíc kupovat biosalám je hloupost, protože salám je sám o sobě nezdravý. Myslet si, že přidáním předpony bio se z něj stane zdravá potravina, je přehnané. Nicméně biozelenina a bioovoce mají lepší chuť než ty běžně dostupné v obchodech. Kdybych si už měl něco bio koupit, pak by to bylo ovoce, zelenina, možná mléko," tvrdí Jiří Šenkeřík z Valašských Klobouk.
Podle něj jsou ale stejně nejlepší plodiny vypěstované doma.
„Nejlepší by bylo podporovat regionální výrobce a akce, jako jsou farmářské trhy. Domácí je totiž v podstatě to samé jako bio, jen bez certifikátu. Největší rozdíl mezi biozemědělcem a konvenčním zemědělcem je ten, že biozemědělec hnojí jen v noci," vtipkuje Šenkeřík.
Soukromý zemědělec Martin Strnad ze Zlínska: Rvačka je o česnek, propolis a ovčí sýr
Zlínsko - Martin Strnad ze Zlínska vyměnil původní profesi za zemědělství. Nyní se výrobou a prodejem zdravých potravin dokonce živí.
„Odmalička jsem byl zvyklý, že když bydlím na vesnici v rodinném domku, tak k tomu patří kus políčka a nějaké to zvířectvo. Netvrdím, že mě jako kluka bavilo pořád něco poklízet, chystat krmení, sušit seno, pěstovat brambory nebo obilí, ale postupně jsem si k tomu vytvořil vztah. Po základní škole jsem vystudoval zemědělku s maturitou," popisuje svoje první setkání se zemědělstvím Strnad.
Doma prý potom pokračoval jenom v drobnochovu, jelikož při zaměstnání se toho víc stihnout nedalo. „Po převratu jsem začal pracovat v místě bydliště a můj otec, se kterým bydlím, šel do důchodu. Najednou měl spoustu času, a tak se naše zvířectvo i pole začaly rozrůstat. Časem ale začaly taťkovi ubývat síly a čím dál víc práce zůstávalo na mně. Kvůli současné krizi pak začaly být problémy na mém pracovišti v místě bydliště. Já se pak musel rozhodnout, jestli dojíždět do práce 50 kilometrů a ukončit domácí hospodaření, nebo začít hospodařit trošku ve větším a ukončit pracovní poměr," líčí svoje dilema zemědělec. Vztah k hospodaření u něj však zvítězil a začaly mu podle jeho slov takzvané domácí čtyřiadvacetihodinové směny.
Na chov ovcí a obhospodařování pronajatých louk dostává Strnad od státu dotace. Toto ale podle jeho slov na uživení rodiny nestačí. Je proto potřeba si něčím přivydělat. Začal tedy vyrábět ovčí sýr a žinčici, dále přikoupil slepice a prodává vajíčka.
„V Rakousku dělají sýr v kdejakém umyvadle"
„Každého zákazníka ale upozorňuji, že všechny produkty prodávám pouze jako doplňkové krmivo pro psy. Podle zákona totiž nesplňuju hygienické a veterinární předpisy. Jak s tím pak zákazník naloží, je jeho věc," podotýká farmář.
Česká legislativa podle něj zemědělce spíše odrazuje, než láká. Přitom třeba v Rakousku jsou prý farmy v mnohem horším stavu. „Naši úředníci by se měli zajet podívat, jak v Rakousku fungují kozí nebo ovčí farmy. Sýry tam dělají, když to přeženu, v kdejakém umyvadle, a nikdo je za to nepokutuje ani jim nehází klacky pod nohy. Naše předpisy by ale rozhodně nesplnili," rozčiluje se. Kromě zmíněných produktů se Strnad rozhodl také zrušit pěstování obilí a začal sadit česnek a brambory.
„Hlavně po česneku je v současnosti velká poptávka, takže jen za jeho prodej si nakoupím od ekozemědělce obilí a ještě něco zbyde," tvrdí s tím, že dalšími velice oblíbenými produkty jeho zákazníků jsou především med a propolis, bez čehož by prý měl strach přežít zimu. Díky ovčímu sýru se pak dostal více do povědomí lidí.
„Když se rozkřiklo, že vyrábím ovčí sýr, tak denně někdo zvonil a vyptával se, jestli je to pravda. Myslel jsem, že ho budou lidé brát po troškách, ale každý chtěl hned kilo. Asi mají všichni hladové psy," vtipkuje Strnad, o kterém se lidé dozvídají spíš po známosti a od lidí, kteří u něj již něco koupili.
Oficiální reklamu prý totiž zatím určitě nepotřebuje. „Když už někdo přijde na sýr, většinou se i vyptává, co všechno ještě pěstuju a chovám. Informace se pak dál nějak rozkřiknou," je přesvědčený zemědělec.
I když je Strnad zatím registrovaný jen jako zemědělec, počítá s tím, že v budoucnu přejde na ekozemědělství a rozjede větší obchod. (anch)
ANNA MACHÁČOVÁ