„Jsme pět minut od krajského města, přitom uprostřed přírody"
Kdo zná Březnici jen jako obec, kterou se projíždí cestou do Zlína, ten ji nezná vůbec.
„Moc se mi líbí, že se obec začala po odtržení modernizovat. Starosta je čipera a umí sehnat dotace. Pořád se něco opravuje," pochvaluje si život v obci Jiří Mudřík, který se do obce přistěhoval hned po vojně.
Mudřík se před dvěma lety také začal starat o místní kroniku, do které také doplnil zpětně řadu chybějících údajů. Jako kronikář je asi nejpovolanější vysvětlit, co tenkrát v mrazivém lednu 1943 Březnici zachránilo.
„Tenkrát probíhalo velké zatýkání. Když Němci vybrali bunkr, pozatýkali v obci 68 lidí, včetně starosty a tajemníka. Devatenáct lidí bylo nakonec i popraveno nebo padli při zatýkání," vypráví kronikář. A proč Březnice unikla ohni?
„Říká se, ale není to podloženo, že se čekalo na příjezd K. H. Franka (tehdejší protektor, později vyměněn za Reinharda Heydricha). Ten měl snad rozhodnout, že tolik pozatýkaných je pro Březnici dostatečný trest," poznamenal kronikář.
Za dvacet let se toho v Březnici vybudovalo opravdu hodně. Největší radost však působí starostovi výstavba sportovního areálu.
„Působí u nás pět fotbalových družstev. Také Sokol je u nás aktivní a provozují další sporty jako například ping- -pong nebo bojové sporty," prozradil starosta Josef Hutěčka, sám nadšený fotbalista.
Jako gólman bránil dříve i branku březnické jedenáctky. Dnes je jednou z opor starostovské reprezentace. Tedy jedenáctky složené ze samých starostů. Mimochodem v této kategorii je i mistrem Evropy.
Jaká je však největší bolístka vesnice?
„Určitě kanalizace. Téměř vše máme připravené, projekt i pozemky, ale sto milionů je částka, kterou prostě nemáme," mrzí starostu. V obci se však nedaří opravovat jen budovy a vybavení. V posledních letech se tu daří i tradicím. Obnovil se kroj, vozí se beran, na Velikonce tu chodí hrkači s hrkačkami. Před pěti lety obnovili i pouť k Majáku. Mimochodem to je další kuriozita. Zlínská čtvrť Maják patřila dříve katastrálně právě pod Březnici.
Kromě kostela a památníků je další neodmyslitelnou dominantou místní pálenice. Ta není ledajaká, ale vyhlášená široko daleko. Je to i díky místní páleničářce Stanislavě Chalupové.
„Každý rok začínáme pálit zhruba stejně. Kolem třetího srpna. Teď jdou především třešně a meruňky. Jablek letos nebude," vypráví a hned ulévá šťopičku domácího léku.
Sám starosta charakterizuje Březnici jako ideální místo pro život.
„Jsme pět minut od krajského města, přitom uprostřed přírody," vypočítává starosta.
Na procházky se tu nejčastěji chodí k mohyle, odkud se rozprostírají nádherné výhledy. Ti zdatnější mohou dojít až k partyzánskému bunkru v lokalitě Zákopaničí.
„Bunkr je sice na katastru Bohuslavic, ale je náš," usmívá se starosta. I když je slovo starosta od toho mít starosti, ten březnický najde i důvod k úsměvu. Vždyť stoupající počet obyvatel, dětí i pracovních míst je něco, o čem řada obcí jen sní. Přitom Březnice na tom mohla být i mnohem lépe. Baťa měl v plánu využít místní sirné prameny a zřídit zde lázně. Něco se však pokazilo.
„Když se začaly navrtávat studny s větší kapacitou, prameny někam zmizely. A to jich tu našli šest. Občas však místní sirnatou vodu ve svých studnách ucítí," doplnil starosta obce u Zlína. Obec získala také letos diplom za příkladnou péči o památky.