VYBERTE SI REGION

Člověk by měl být poctivý a pravdymilovný, říká folklorista Jiří Parduba

Vsetín – Milovník valašských tradic. To je Jiří Parduba. A taky Sokol, sportovec, tanečník a učitel. Když se ve vzduchu zachvěje jeho jméno, všichni ví, o kom je řeč.

2.6.2013
SDÍLEJ:

Jiří Parduba.Foto: archiv Jiřího Parduby

Narodil se v roce 1923 ve Vsetíně a celý svůj život zasvětil práci ve prospěch vsetínské společnosti. Jeho matka byla první kadeřnicí na Vsetíně, otec byl holičem a oba rodiče byli velcí vlastenci.

Jiří Parduba studoval na gymnáziu a poté na učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí. Roku 1942 nastoupil na své první učitelské místo ve Vsetíně a učil až do důchodu. Během svého pedagogického působení byl totalitním režimem donucen vystřídat jedenáct učitelských míst po celém Valašsku.

Za války byl totálně nasazen ve Zbrojovce a jako člen partyzánské Brigády Jana Žižky se aktivně zapojoval do odboje proti německým okupantům.
Po osvobození stál u založení národopisného kroužku Vsacan, v němž byl až do roku 1953 členem taneční skupiny. Působil rovněž mezi zahrádkáři a po roce 1989 patřil k obnovitelům Sokola ve Vsetíně. V letech 1990-1994 byl členem vsetínského městského zastupitelstva, zasloužil se o obnovení památníku T. G. Masaryka, o změny názvů ulic či o zlepšení péče o hroby významných osobností minulosti (například Matouše Václavka, Františka Sovy, malíře Miloše Borii). V roce 2002 obdržel Cenu města Vsetína za rok 2001 za dlouholetou pedagogickou činnost a za aktivní činnost v Sokole.

Čím jste byl dříve? Sokolem, nebo tanečníkem?

Sokolem. Tam mě rodiče přihlásili už ve čtyřech letech. Oba totiž byli členy Sokola. Sami sice necvičili, protože na to neměli čas, ale když bylo veřejné vystoupení, sokolský bál nebo šibřinky, vždy vystupovali. Otec byl vášnivý ochotník, hrál v divadelním souboru vsetínského Sokola, ale maminka neměla moc času. Jednak se starala o tři kluky, a taky měla živnost, byla první kadeřnicí na Vsetíně. Chodila si k nám upravovat hlavu většina vsetínských měštěk. Tehdy se vlasy gulmovaly, vše bylo složitější než dnes, takže to mamince dalo zabrat.

Bavilo vás to v Sokole?

No panečku. A jak. Tehdy měl Sokol ohromnou základnu. Bylo nás plno děcek a cvičili jsme na dolní škole v maličké tělocvičně, kde jsme se nemohli vejít. Takže když jsme cvičili na veřejné cvičení nebo slet, museli jsme se střídat ve směnách. Cvičili jsme na hudbu, kterou vyhrávala dechovka, a to mě moc bavilo. Tančili jsme taky. I to se mi líbilo. A nejvíce, když nám po cvičení zahrála nějaká dobrá kapela, například pan Matalík. To jsem pak byl celý večer v jednom kole.

A to byl první krůček k založení Vsacanu?

Ano. Vsacan vznikl ze dvou samostatných celků. Starší část, Michálková cimbálová muzika datuje svůj vznik na březen 1943. Taneční složka, Valašský krúžek Vsetín, vznikl začátkem roku 1945. Chtěli jsme vzkřísit a oživit kulturní hodnoty Valachů. Zakládajících členů nebylo moc. Zejména to byly tetičky. A když se objevily první tři páry, byla to sláva. V krúžku jsme se každou středu scházeli v hospodě U Panovců na Jasence. Nejprve jsme se učili písničky a nesměle zkoušeli tančit za doprovodu houslí nebo harmoniky.

A kdy jste měli první vystoupení?

V roce 1946 uspořádal Valašský krúžek valašské hody s voděním barana a mikulášskou besídkou. Oficiálně jsme ale nebyli uznaní. K tomu došlo až v roce 1947. A v roce 1948 už měl krúžek za sebou několik významných vystoupení, například účast na Zemědělské výstavě v Praze, nebo na Všesokolském sletu v Praze. Jednou z nejúspěšnějších akcí byla ale obnova valašských krojů na Vsacku. Krúžek jich zajistil více než tři sta. Trápilo nás ale, že jsme neměli hudební doprovod při vystoupeních.

Jak jste to vyřešili?

No, domluvili jsme se s Michálkovou muzikou a spojili se. Tak vznikl nejúspěšnější valašský soubor Vsacan.

Pamatujete si na svou první taneční partnerku?

Samozřejmě. Nejprve jsem tančil s Jarkú Filákovú.

A to jste ještě chodil do Sokola, když už jste tančil?

Až do roku 1948, kdy po IX. Všesokolském sletu v Praze komunisté udělali čistku.

Kolik tanečnic jste vystřídal?

Tančil jsem s Jarku, pak s Blanku Pilčikovú a pak už s moju.

Kde jste se s manželkou seznámil?

Ve Vsacanu. Hanka pocházela z Prahy, ale její otec byl Valach, narodil se ve Vsetíně. Byl ústředním revizorem Nemocenské pojišťovny v Praze, kde založil rodinu. S regionem ale nikdy nepřerušil kontakt. Rodina tady jezdila na prázdniny, dovolené. Hanka pak vystudovala Pedagogickou fakultu v Praze a těžko sháněla místo. Dostala sice umístěnku do pohraničí, tam se jí ale nechtělo. No a strýc Alois Cepek, každý ho zná, byl řídícím učitelem a nabídl jí místo. A když tady pracovala, chtěla taky tančit, protože v Praze se tanci věnovala. A tak vstoupila do Vsacanu.

Když jste ji viděl poprvé, rozzářily se vám oči?

To víte, že jo. S Blankou jsem to už skončil, měla už svého milého a já byl volný. Moc se mi líbilo, že byla Hanka učitelka, protože já byl taky kantor. A myslím si, že když lidé mají společné zájmy, je to pro vztah dobré.

Jak jste se dostal ke kantořině?

Já chtěl být vždycky učitelem. Toužil jsem učit češtinu, zeměpis a případně tělocvik. A tak jsem šel na gymnázium. Dobře jsem se učil a tak jsem nastoupil na Učitelský ústav ve Valašském Meziříčí. Původně jsem chtěl samozřejmě na vysokou školu, ale po okupaci byly všechny zavřené. Navíc rodiče neměli moc peněz, takže i když jsme věděli, že Němci tady nebudou navždy, nechtěl jsem maminku s tátou zatěžovat tím, že by mě museli vydržovat v Praze. Stříhání tehdy stálo tři koruny. Holení dvě koruny. Vodová ondulace osm korun. Z toho je vidět, že moc peněz jsme neměli.

Kam jste nastoupil po škole?

Jako učitelský praktikant jsem nastoupil na obecnou školu do Vsetína na Horní Město. Vystřídal jsem za svou profesní kariéru jedenáct míst. Definitivním učitelem jsem se stal na Hovězí. A od třiapadesátého jsem učil na Trávníkách ve Vsetíně.

Vy jste ale nejen cvičil a tančil, ale i sportoval, že?

Ano. Hrál jsem jako dorostenec fotbal, taky jsem se věnoval české házené a atletice. Ale pak se mi začaly zapalovat lýtka a cérky byly přednější. Hokej jsem hrál také, za Zbrojovku. To mi zůstalo do svatby v roce 1952.

Vy jste skončil kvůli rodině?

Ne, dostal jsem škaredou nemoc, iritidu, což je zánět oční duhovky. Bylo to úporné. Na jedno oko jsem oslepl. Musel jsem do špitálu a pak se dlouho léčil na nemocenské. Dostal jsem tehdy šedesát injekcí a skončil s veškerým sportem. Zůstal mi částečně jen tanec, to byla jediná možnost pohybu. Třikrát se mi ta nemoc vrátila. Na nějaký čas jsem dokonce zcela oslepl.

Chyběl vám sport?

Ano, ale na druhé straně jsem měl rodinu. Narodily se nám děti, dcera a syn, a museli jsme se otáčet. Žena prala v potoce, sušila venku, neměli jsme ani záchod, koupelnu, topit jsme museli v kamnech. Když jsem učil v Karlovicích, chodil jsem denně do lesa sbírat šišky do ruksaku, aby žena mohla vyvařovat dětské pleny. Lepší byt jsme nedostali, protože jsem odmítal vstup do komunistické strany.

Jste slavný odzemkář. Jak jste se k tomu dostal?

Jednoduše. Protože když Vsacan jezdil na vystoupení, volal si na výpomoc Janka Stavinohu z Velkých Karlovic. Na Vsacku nikdo jiný odzemek netančil. A já jsem si řekl, proč bych se to nepokusil naučit, ať toho Janka nemusíme pořád otravovat. Některé figury jsem si vzal od něj, jiné jsem si nastudoval v Novém Valašsku, kde Miloš Kašlík, učitel z Hlucháku v Meziříčí, udělal popis obuškového odzemku. Od roku 1949 jsem ho už tančil. A dokonce jsem vyhrál soutěž v odzemku v rámci národopisného dne při výstavě Valašsko v práci.

Kdy jste si zatančil odzemek naposledy?

Asi v roce 1952. Pak už jsem kvůli nemoci nemohl. Pak už jsem byl jen porotcem při soutěžích a učil jsem tančit další ogary.

Slyšela jsem, že se snažíte dostat odzemek na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO?

Ano, ale je nás víc. Já jsem hlavně popsal obuškový odzemek ve vlastivědném časopise Valašsko. Myslím ale, že když může být v UNESCO slovácký verbuňk, valašský odzemek tam patří taky.

Vy se od dosmdesátého třetího roku minulého století scházíte každou poslední středu s bývalými členy Vsacanu, že?

Ano, schází se nás pořád ještě kolem dvaceti. To Franta Růžička obcházel rodiny, aby nás ještě zapojit do dění. Takže pomáháme při každé kulturní akci, například bálech, soutěžích a podobně, aby se tím nemuseli zatěžovat aktivní členové.

Máte nějaké životní krédo?

Jednoduché. Být člověkem poctivým a pravdymilovným. Takovým, aby se za mě nemusely děti stydět.

Jiří Parduba

- narodil se 22. dubna 1923 ve Vsetíně
- vystudoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí
- za svůj profesní život vystřídal jedenáct učitelským míst
- byl aktivním sportovcem a tanečníkem
- byl zakládajícím členem Valašského krúžku
- byl vynikajícím odzemkářem
- v roce 2002 obdržel Cenu města Vsetína za dlouholetou pedagogickou činnost a za aktivní činnost v Sokole
- životní krédo: Člověk by měl být poctivý a pravdymilovný
- je ženatý a má dvě děti

Autor: Alexandra Buršíková

2.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Jiřičtí vězni se připraví na život bez mříží ve speciální vesnici

Jiřice - Část odsouzených bude žít jako na svobodě. Ovšem stále pod dohledem kamer a za ostnatým drátem.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

Na Kladensku se zřítilo auto ze třicetimetrového srázu

Kladensko - Kuriozní dopravní nehoda se stala v pondělí po poledni v lesním porostu mezi obcemi Svárov a Podkozí. Auto zde vyjelo ze silnice a mezi stromy se řítilo dlouhým srázem dolů na spodní vozovku pod serpentinou. Vozidlo skončilo pod kopcem na spodní vozovce převrácené na střechu. Starší řidič utrpěl zranění a byl převezen do pražské nemocnice. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies