VYBERTE SI REGION

Dobyla Evropu, teď se chystá i na svět

Kroměříž – /ROZHOVOR/ Zatím stále ještě dvaadvacetiletá Adéla Storzerová z Kroměříže začala zhruba před čtyřmi lety s posilováním. Po roce se zkoušela rozkoukávat také na soutěžních podiích ve sportovní kategorii Bikini fitness, loni už pak sbírala větší úspěchy, třeba zlato na mistrovství Moravy a Slezka, nebo šestou příčku na mistrovství republiky

2.7.2015
SDÍLEJ:

Adéla Storzerová z Kroměříže dosáhla na Mistrovství Evropy v Bikini Fitness na zlatou medailiFoto: František Zámola

. Letos to pak dotáhla až na zlatou medaili na mistrovství Evropy, které se v květnu konalo ve španělském městě Santa Sussana. Svoji cestu za úspěchem popsala v rozhovoru pro Deník.

Jak tedy vypadala tvoje letošní sezona a cesta za titulem mistryně Evropy?

Po loňských závodech jsem měla takový menší výpadek. S člověkem to totiž docela cloumá, psychicky se člověk dostává do stavů, kdy mu není úplně nejlépe. Před závody je tříměsíční příprava, které je potřeba se věnovat opravdu naplno: třikrát denně trénink, jiná strava a podobně, všechno má prostě svůj řád. To je však po závodech pryč. Tělo nevypadá jako před dvěma týdny a není co dělat. Najednou jsem měla času jako normální lidi a nevěděla jsem co s ním. Většina závodníků tím tak trpí, že třeba neví co dál. Pak jsem se ale rozhodla, že se tomu nechci poddat a vykašlat se na to. Potřebovala jsem nový náboj.

Co se tedy tím nábojem nakonec stalo?

Oslovila jsem svoji teď už současnou trenérku Oliviu Pohankovou ze Slovenska. Byla můj velký vzor. Viděla jsem ji na závodech v Praze a okamžitě mě zaujala. Chvíli jsem ji sledovala na sociální síti, líbilo se mi, jak je skromná. Je opravdový sprotovec a na nic si nehraje. Řekla jsem si tedy, že pokud do přípravy půjdu znovu, tak jen s tou nejlepší, ať to stojí cokoliv. Odpověděla mi, tak jsem za ní přijela, zkusily jsme si spolu zatrénovat a tak to začalo. Dost jsme si spolu sedli, jsme podobné typy.

To jsi ale za ní musela pravidelně jezdit na tréninky až na Slovensko?

Patří to k tomu, vybrala jsem si ji, tak jsem za ní musela jezdit. Tím, že už zhruba vím co a jak, jsem se ale většinu času připravovala sama a s Olivií jsme byly jen v kontaktu. Jezdila jsem za ní zhruba dvakrát, třikrát do měsíce, aby mi ukázala, co a jak dál. Potom v dietě už jsme se navštěvovaly častěji. Když se totiž blíží závody, hraje roli každý den, hodně se řeší jídlo a je potřeba opravdu všechno poctivě hlídat.

Jaká pak byla cesta na mistrovství Evropy?

Ze začátku jsem si ani nemyslela, že už budu tuto sezonu závodit. Jelikož ale všechno vypadalo dobře, tak jsme si řekly, proč to nezkusit a uvidíme jak to dopadne.Na začátku s novou trenérkou je to dost těžké, protože teprve poznává tvoje tělo, co se týče cvičení i diety. Byla to pro nás spíš taková zkouška, která nakonec klapla. Tak doufám, že to nebylo naposledy.

Líbila se ti na mistrovství Evropy atmosféra? Musela to být obrovská zkušenost a hlavně něco úplně nového. Jak jsi se cítila?

Vůbec jsem nevěděla co mám čekat. Taky jsem poprvé letěla letadlem, takže už jen to cestování byl velký zážitek. Mistrovství probíhalo čtyři dny, bylo tam obrovské množství závodníků, snad kolem patnácti set. Každý den se závodilo od rána až do noci a já jsem byla na řadě až poslední den, takže jsem celé tři dny strávila v nervech a v přípravě. Poslední týden před závody je nejhorší, je potřeba se odvodnit a člověku není vůbec dobře. Došla jsem tedy maximálně na trénink a zase na pokoj, neviděla jsem ani moře. Velkou roli hrála psychika. Tři dny jsem potkávala stovky závodnic a začala si říkat, co tady vlastně dělám? Protože člověk na sebe nemá objektivní náhled, všechny jsem je viděla, lepší než sebe, tak jsem z toho byla špatná. Ale snažila jsem se tím nestresovat. Byla jsem na pokoji a koncentrovala jsem se na to, proč jsem přijela.

Navíc jsi měla hned dvě kategorie, tak to muselo být o to náročnější, je to tak?

To rozhodně bylo. V kategorii juniorek jsem závodila odpoledne a tam jsem získala zlato a měla jsem obrovskou radost. Nemohla jsem ale dál ani jíst ani pít, protože mě čekala kategorie žen, na kterou se dostalo až někdy kolem půlnoci. Několik hodin jsem tedy musela čekat nalíčená, natřená barvou a nesměla jsem skoro nic. Myslela jsem si chvílemi, že to nezvládnu a chtěla jsem to vzdát. Byla jsem strašně vyčerpaná. Nakonec jsem se ale k výkonu znovu nakopla, nazula jsem boty a dala jsem to. Vůbec jsem nečekala, že získám ještě i stříbro.

Které z medailí si tedy ceníš víc?

Určité té stříbrné. Sice to není zlato, ale o to nešlo. Pro mě to byl daleko větší úspěch, protože to bylo mezi větší konkurencí, se staršími a zkušenějšími závodnicemi. Navíc vedle mě stál a soutěžil můj vzor, moje trenérka. Po tom vyčerpávajícím dni tedy určitě stříbro.

Olivia v kategorii žen získala třetí příčku. Jak to vlastně snášela, že jsi ji v podstatě předběhla?

Myslím, že to vzala dobře. Věděla, co dělá, už nějakou dobu. Když se závody blížily, říkala mi, že budu špička. Pro mě jako holku z Kroměříže, která nikdy nic nedokázala, to znělo jako něco nereálného. Ale Olivia je opravdu upřímný člověk a proto jsem to od ní asi i brala. Možná mi to spíš jenom pořádně nedocházelo a to asi ještě ani teď. Přece jenom Evropa už byla jiná úroveň, tam už jsou všechny závodnice, jen ty z nejlepších. Když jsem vedle ní stála na podiu, pořád jsem se vedle ní cítila jako nula. Ona už má ale nadhled větší, závodů projela víc. Já si třeba nedokážu představit, že bych si připravovala konkurenci, protože ve výsledku jede každý sám za sebe. Vzala to ale jako profesionálka, rozjela si tím navíc obrovskou kariéru. Ozývají se jí totiž holky, které by chtěly být jako já. Vytvořila si tím obrovské pracovní příležitosti a teď neví kam dřív.

Čím myslíš, že jsi v té konkurenci nejvíc zapůsobila ty?

U bikini fitness hraje největší roli celkový dojem. Podle mě by na holkách mělo být poznat, že na sobě makají a nemají třeba měkký zadek. Důležitá je tedy vysportovaná postava, jsou určité proporce, které se hodnotí nejvíc: zadek, zadní strana stehen, ramena a hlavně symetrie a štíhlý pas. Rozhoduje pak právě ten celkový dojem, se kterým je spojeno líčení, vlasy, správný nátěr, plavky a prezentace. Holka může vypadat sebelíp, ale když si tam jen tak stoupne, má smůlu. Všechno musí sedět dohromady. Pak je třeba i kousek štěstí a nějaké charisma, kterým mezi závodnicemi musíš porotce zaujmout. Asi jsem tedy nějakým způsobem musela něco vyzařovat, aby si mě všimli.

Co je podle tebe na tvém sportu nejhorší? Změny režimů asi pro tělo nejsou nic příjemného?

Člověk si musí vybrat, jestli chce mít dobrou formu, dobrou postavu a zdravě žít a udržovat se celoročně. Ale pokud chce závodit tak se nemůžeme o zdraví bavit. S postavou jsou výkyvy, když tělo trápíš a ubíráš mu v dietě, které jsou uplně o něčem jiném, než normální diety. Kvůli tomu dostává zabrat i psychika. Každý sport sebou něco nese a pokud se dělá na profesionální úrovni, tak už není zdravý. Tady jsou nejhorší opravdu ty výkyvy.

A co tě tedy čeká teď?

Vypadá to, že v září začnu zase závodit. Teď jsem si užívala relativně volna, kdy je míň tréninků a víc jídla. Měla jsem čas na rodinu a věci, které v době přípravy odkládám. Také jsem se víc mohla věnovat svým klientům, což mě hodně baví, když vidím zase pokroky u nich. Podzimní sezonu tedy odstartuji v září soutěží Arnold Classic v Madridu, potom to vypadá na závody ve Finsku, Olympia Amater v Praze a završím to nejspíš v listopadu mistrovstvím světa v Maďarsku. Čeká mě tedy nejnáročnější sezona, do které chci vložit úplně nejvíc, protože mým cílem je získat profi kartu, na tu teď budu útočit.

Co ti vítězství přineslo?

Začala jsem spolupracovat s daleko více lidmi, kteří o mě dřív nevěděli. Začala mě oslovovat spousta zájemců ohledně focení sportovního oblečení jako je například Nebbia, od kterých dostávám oblečení. Získala jsem už i sponzora na supplementy, které v přípravě nezbytně potřebuju. Mám už i sponzoring projektu na příští sezonu, co se týká starovného, protože takové závody vyjdou minimálně na 500 euro. A také nechybí kosmetika a vnitřní očista od kroměřížské firmy, která tady provozuje lázně a pracuje s ajurvédnskou kosmetikou.

Kde se s tebou lidé mohou potkat?

Dělám trenérku v Contours fitness centru pro ženy. Už trochu méně, protože toho času moc není, ale ženské tam mám ráda, celou dobu mě podporovaly. Pracuju také z domu, kde sestavuji různé tréninkové plány a jídelníčky. Jako osobní trenérka působím v kroměřížském Atomic Sport-Club, kde se můžu zájemcům věnovat a pomoct jim dostat se do formy. S úspěchem mám mnohem víc klientů a především mě to moc baví. Už jsem toho zkusila víc, tak si myslím, že o to lépe teď dokážu poradit. Málo komu se dnes poštěstí mít práci, která je jeho koníčkem…

Co bys poradila holkám, které by chtěly být jako ty?

Jsem zastáncem zdravého životního stylu, každý by měl dělat, to co ho baví. Někdo hraje tenis, jinej zase volejbal. Dělejte to, co máte rádi, ale hlavně sportujte a střídmě se stravujte. Dnes je trend takový, že spousta lidí začala hledět na to, co jí, a to je super. Je potřeba myslet na svoje tělo i do budoucnosti, a nevidět jen to, že jsem teď mladá a štíhlá. Za dvacet let to tak totiž být nemusí a to co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

Autor: Nikol Diviaková

2.7.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Chybí brigádníci. Firmy nabízejí rekordní odměny

Praha - Předvánoční nákupní horečka se dostává do finální fáze a e-shopy, obchodní řetězce a další obchody čím dál hůře shánějí brigádníky. Ti si letos kvůli situaci na pracovním trhu přijdou na rekordní odměny, vyplývá z ankety mezi personálními agenturami. V Praze brigádníci inkasují až 160 korun za hodinu.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

Na Kladensku se zřítilo auto ze třicetimetrového srázu

Kladensko - Kuriozní dopravní nehoda se stala v pondělí po poledni v lesním porostu mezi obcemi Svárov a Podkozí. Auto zde vyjelo ze silnice a mezi stromy se řítilo dlouhým srázem dolů na spodní vozovku pod serpentinou. Vozidlo skončilo pod kopcem na spodní vozovce převrácené na střechu. Starší řidič utrpěl zranění a byl převezen do pražské nemocnice. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies