VYBERTE SI REGION

Jiří Pospíchal: Chceme oživit slávu Slovácké filharmonie

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ - Roky byl oporou jednoho z nejváženějších hudebních těles v republice, České filharmonie. Láska jej však zavedla na Slovácko. Ani tady ale sny o „velké" muzice neopustil.

2.9.2012
SDÍLEJ:

Jiří Pospíchal v dílně svého bratra, který vyrábí housle. Druhý tvoří smyčce, Jiří pak na housle hraje.Foto: archiv Jiřího Pospíchala

S hudebníkem Jiřím Pospíchalem jsme detaily rozhovoru dolaďovali mailem a po skype, protože právě teď s Českou filharmonií koncertuje v Austrálii. Za pár týdnů už bude zase hrát v Korei s Pražským komorním orchestrem.

Jak jste se ocitl z České filharmonie tady na Slovácku?

Díky mojí ženě, to už tak bývá (smích). Moje žena Anička (herečka Anna Pospíchalová – pozn. aut.) je moje spolužačka, znali jsme se už od konzervatoře, ale oni byli herci a my muzikanti. A pak jsme se znovu potkali až po škole. Začal jsem sem za ní jezdit, a to byl ten důvod, tedy hlavně Slovácké divadlo.

Nebyla to velká změna, z reprezentativního váženého hudebního tělesa přijít do Slovácké ZUŠ v Hradišti?

Změna to byla obrovská, nicméně jsem se na ni dobře připravil. Neudělal jsem to ze dne na den. My jsme šli nejdřív s Aničkou do Prahy, tedy ona šla za mnou, ale zjistili jsme, že to není ono. Dlouho jsme nad tím přemýšleli a před třemi lety jsme pak začali dělat praktické kroky, kdy jsme tady koupili pozemek, Anička se rozhodla, že se po mateřské vrátí sem do divadla, a bylo to.

Co vám učení na Slovácké ZUŠ přineslo nového?

Já jsem už dřív učil na mezinárodní konzervatoři v Praze a taky můj táta je učitelem na hudebce ve Znojmě. Takže to mám v rodině. Dalo mi to poznání, že to je určitě těžká práce. Poznávám, že pečlivost, péče o žáky v dlouhodobém horizontu není lehká, to je nová zkušenost. Nečekal jsem, že to bude až tak náročné.

Co všechno učíte?

Učím housle a vedu dětskou cimbálovku při Slovácké ZUŠ. Zároveň dělám zástupce ředitelky školy a taky připravuji různé akce a koncerty pro naše žáky a zvu zajímavé osobnosti na naší školu.

Když se vrátíme kousek zpátky k České filharmonii, jaké to bylo období?

Prožil jsem tam patnáct let od roku devadesát šest, nastoupil jsem tam ještě při studiích na brněnské konzervatoři. A hráli jsme snad všude, kde se dá, v Carnegie Hall, New York, Tokio, Rio de Janeiro… No, bylo to skvělé.

Slovácká ZUŠ ale není jediné, čemu se v Hradišti věnujete. Rozhodl jste se obnovit slavnou Slováckou filharmonii. Můžete připomenout, o co jde?

No, je to trošku jinak. My jsme se rozhodli oživit Slovácký komorní orchestr, protože filharmonie je obrovské těleso. Ale moji kolegové, hlavně David Hrubý, založili v roce 2007 Slovácký komorní orchestr jako odkaz na Slováckou filharmonii, nicméně pravidelně nekoncertovali. Až s tím, že jsem sem přišel, jsem na tom začal pracovat, shánět peníze a muzikanty s cílem dělat koncerty, které tady nejsou. Hradiště je velmi kulturní, ale toto je druh muziky, která tu chybí.

Co na Slovácké filharmonii bylo tak výjimečné, že jste se rozhodli její lesk oživit?

Slovácká filharmonie byla zvláštní v tom, že v oblastním prostředí vznikl velký symfonický orchestr. Což je jedinečné, i když to nebyli všechno úplně profesionální muzikanti. Je pravda, že tam hrál pan lékárník, pan právník, pan učitel (smích). Ale bylo neuvěřitelné, že se jim povedlo v tomto prostředí vytvořit a udržet takový velký orchestr. Vycházel z místní kulturnosti a místních muzikantů. A i já se teď snažím získat pro nový orchestr muzikanty, kluky staré jako já, kteří mají něco za sebou, vystudovali konzervatoř, JAMU, HAMU, ale vrátili se, protože tady chtějí žít, učí tady třeba na ZUŠkách jako já. A chci, aby to všechno byli super muzikanti, kteří tady působí. A je jich hodně, jak na Slovácké ZUŠce, tak na státní ZUŠ, kluci, kteří hrají folklor, ale třeba jim ta klasická hudba trochu chybí.

Jak se muzikanti tváří, když je s touto nabídkou oslovíte?

Jsou naprosto nadšení. Protože něco vystudovali a pak dělají třeba ten folklor, který je těší, ale někde vzadu v hlavě jim chybí to, proč tu muziku vlastně dělali. Ta klasická hudba – nerad říkám vážná – jim schází. A když je oslovím, tak jsou nadšení, chtějí do toho jít. Ale protože chceme jen špičkové muzikanty, tak občas sáhnu i do Brna, do Zlína a podobně. Třeba náš basista působí ve zlínské filharmonii, ale pochází z Hradiště.

Kolik vás už je?

Chceme komorní orchestr, který bude mít dvanáct až čtrnáct lidí.

Předpokládám, že na podzim vám začne nová sezona. Na co se slovácké publikum může těšit?

Snažíme se připravit program tak, abychom přivedli jako hosty různé zajímavé hudební osobnosti. Na každém koncertě dáme nějakou věc pro komorní orchestr plus hosty. Takže pro tento rok chystáme na podzim Ladislava Kozderku, slavného trumpetistu z České filharmonie, ze slavné rodiny Kozderků, jeho sestra byla slavná herečka Laďka Kozderková. A na jaro chystáme klavíristu Ivo Kahánka, což je jedna ze špiček evropského piána. Možná bude i nějaké překvapení. Plus zahrajeme třeba Novoroční koncert v Redutě. Tam například chystáme Čajkovského serenádu.

Jak byste si přál, aby Slovácký orchestr fungoval? Jaké máte ambice?

V úplném začátku jsem prohlásil, že nemáme žádné ambice (smích). A to ve smyslu růstu do světa, třeba jezdit do Ameriky. To si odbýváme nebo jsme si odbyli jinde. Takže naší ambicí je dělat super muziku tady na Slovácku. Přivést zajímavé lidi, dělat zajímavou dramaturgii. Ty zkušenosti, které jsme jako muzikanti získali jinde, zúročit tady na Slovácku.

Jiří Pospíchal

• je mu 36 let, pochází ze Znojma

• hraje na housle

• vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU v Brně

• po konzervatoři v 19 letech nastoupil jako člen České filharmonie, zároveň začal studovat JAMU

• později se stal zástupcem koncertního mistra České filharmonie

• od roku 2011 je koncertním mistrem a uměleckým šéfem Pražského komorního orchestru bez dirigenta

• poslední rok je učitelem na Slovácké ZUŠ Uherské Hradiště a zároveň na brněnské konzervatoři

• má dva bratry, jeden vyrábí smyčce a druhý housle, Jiří na ně hraje

• je ženatý s herečkou Slováckého divadla Annou Pospíchalovou, mají šestiletou Emilku a tříletého Matouše

Autor: Petra Kučerová

Autor: Redakce

2.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies