VYBERTE SI REGION

Kdyby silničáři zaspali, to bychom poznali kalamitu!

Zlínsko - Redaktor Deníku se projel regionem v sypači. Stal se na hodinu silničářem. Nejoblíbenější věta v zimním období? Hned po „šťastné a veselé" je to „ti silničáři zase zaspali". Každý tuto větu, která kritizuje pracovníky zimní údržby, slyšel v životě nejméně jednou. Nebo ji sám s oblibou říká. Ale jsou opravdu pánové, kteří se v zimě při sněhových nadílkách starají o sjízdnost silnic, opravdu takoví „flákači", jak jim také někteří hanlivě říkají? Rozhodně ne. A zjistil jsem to na vlastní kůži.

17.12.2012 5
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Hynek Skoták

Na centrálu Správy a údržby silnic Zlínska, která sídlí nad Zlínem U Majáku, jsem dorazil v osm ráno. Dřív to prý nebylo nutné, i když jsem původně počítal i s tím, že vyrazím třeba ve čtyři. „Tak co? Posadíme ho do toho sypače, co teď jezdí po městě, ne?" začal uvažovat po mém příchodu na dispečink jeho šéf David Polášek, který sedí za dvěma monitory s aktuální předpovědí počasí, meteoradarem a také s interaktivní mapou okresu, kde jsou on-line vidět díky GPS trasy všech vozů.

„To si moc neužije. Lepší by to bylo někde u Držkové. Tam pěkně pozná, jak vypadá práce sypačů," namítá jeho kolega Jaroslav Marek. Oba pánové mají zrovna službu a z dispečerského stanoviště koordinují všechny řidiče.

„Máte pojištění? Nechceme nic přivolávat, ale jistota je jistota," ptají se mě v rozmezí asi pěti minut jeden i druhý nezávisle na sobě. Oběma přikývnu a trochu znervózním. Pak stačil jeden telefonát a už sedím v octavii, která mě veze za Zlín k sypači, ve kterém mám strávit zhruba další hodinu.

Řídí ho Leoš, který u cestářů pracuje čtyři roky. „Snad nesjedu do příkopu, zrovna když tě tu mám," uvítá mě s humorem šofér několikatunového stroje. Opatrně se jej ptám, jestli se to stává často. „Každou zimu se mi to tak jednou povede. To když člověk neodhadne přesně kraj silnice nebo některý z řidičů v protisměru nehodlá uhnout. A neohleduplných lidí je čím dál víc," krčí rameny Leoš, když spolu za rachotu hrnutého sněhu brázdíme okresky u Kašavy.

Když se postupně dostaneme po několika otočkách a dvojitém projetí předem daných okruhů k Lukovu, vzpomíná Leoš další nepříjemnost. „Tady bývají často závěje," ukazuje na krajnici u pole. „Proto jsme tady nedávno zatloukli vysoké tyče, díky kterým poznáme okraj silnice. No, a nezůstaly tu ani týden! Lidé to buď kradou, nebo jen z rozmaru vyvrací do sněhu," zlobí se řidič, který ale jinak svou práci dělá s úsměvem.

Už od pohledu Leoš vypadá, že ho práce baví. A to i přesto, že je to práce velmi nedoceněná a kritizovaná. „První rok jsem si to bral a snažil se svou profesi obhajovat, pak jsem to ale vzdal. To by se člověk uvztekal," odmítá připustit možnost, že by se snad někdy hádal s lidmi o své práci. „Pochválit se můžeme snad jen sami. Nikdo nevidí, co všechno děláme dobře. Každý by chtěl krásnou čistou silnici, i když hustě sněží," kroutí hlavou Leoš.

Po ujetí dalších kilometrů po silnicích v bílé přírodě, které, jak sám Leoš přiznává, odhrnuje například mnohem raději než centrum Zlína, se blížíme na zpáteční cestě k Fryštáku.

Tam poznávám jeden z paradoxů, se kterým se řidiči sypacích a odhrnovacích vozů setkávají. Zatímco drtivá většina běžných řidičů se nemůže dočkat, až před nimi cestu cestáři prohrnou, z plna hrdla by jim zřejmě vynadal každý snaživec, který se pustil do odhrnování sněhu na chodníku před domem. „Bohužel, nedá se nic dělat. Já to odhrnout musím," nahodí trpký úsměv Leoš, když pánovi na odklizeném chodníku nahrne na asi dvacetimetrový úsek sníh. Schválně se nakloním ke zpětnému zrcátku a vidím, že se to dotyčnému rozhodně nelíbí. Zdviženou pravicí totiž posílá sypače někam. Řidiči aut za námi jsou ovšem jistě spokojení.

Leoš jezdí se sypačem s přestávkami od nedělního večera, kdy okres zasypal sníh. Když doma spí, má po ruce mobilní telefon, na který mu může kdykoli zavolat dispečer a během minuty jej poslat na silnice. „To by se lidi teprve divili, kdybychom opravdu zaspali, jak často říkají," směje se, když se loučíme u dispečinku.

ROZHOVOR: Šéf zimní údržby okresních silnic David Polášek:

Můžete projet celou republiku a nepotkat jediný sypač

Za svou několikaletou kariéru už vyřídil mnoho převážně naštvaných telefonátů a obstaral stovky, možná i tisíce výjezdů vozidel zimní údržby.

David Polášek, vedoucí zimní údržby Správy a údržby silnic Zlínska, v rozhovoru pro Zlínský deník vysvětluje, co všechno práce cestářů obnáší.

„Svůj průměrný třicetikilometrový úsek zvládne sypač projet za zhruba tři hodiny. Proto se může stát, že ho vůbec nemusíte potkat. Lidé nám pak volají, že vůbec nejezdíme," vysvětluje šéf silničářů Polášek.

O co všechno se vlastně staráte?

Naše společnost zajišťuje běžnou zimní a letní údržbu na základě smlouvy se správcem silnic II. a III. tříd Ředitelstvím silnic Zlínského kraje (ŘSZK) a silnic prvních tříd I/49, I/69 a I/57 ve správě Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Zajišťujeme údržbu komunikací, opravy výtluků, zeleně či opravy svodidel. Na jaře čistíme příkopy a divil byste se, co všechno tam lidé házejí.

Jaká je příprava na zimu?

Než začne, musíme podle zákona zpracovat plán zimní údržby a ten jde po projednání se správci komunikací a příslušnými správními úřady na schválení na ministerstvo dopravy. Plán zimní údržby je zpracován v návaznosti na pořadí důležitosti jednotlivých silnic. Údržba se dělí na úseky pro chemický posyp (sůl) a inertní posyp (drcené kamenivo).

Kolik času je tedy na údržbu silnic podle důležitosti?

Zásah má být proveden do tří hodin v první kategorii, do šesti ve druhé a do dvanácti ve třetí kategorii. Kdybychom se tohoto ovšem striktně drželi, tak celý okres stojí a ani se nehne. Naše vozy jezdí kompletní okruhy a dělají vše zároveň a rychleji.

Co nastane, když začne na konci roku sněžit?

Zimní údržba a nepřetržitá dispečersko-zpravodajská služba jsou zahájeny na základě požadavku z ministerstva. V úzkém kontaktu jsme také s ŘSZK.

Letos údržba začala 28. října, ale je to podle vývoje počasí. V ten moment se také spouští informační systém na webu ŘSD, kde se může veřejnost dozvědět informace o sjízdnosti.

Jak reagujete na výtky a kritiku, kterých je každý rok požehnaně?

Snažíme se reagovat hlavně nepodrážděně a slušně. 99 procent veškeré odezvy je záporných, ale snažíme se naši práci bránit. Když sněží, tak rozhodně nikdo nespí. Pohotovostní směny se běžně střídají po týdnu, pokud padá sníh, tak po dvanácti hodinách. Jedeme nonstop na okruzích s délkou cca 25 až 40 kilometrů.

Často se říká, že nestíháte. Jak je to tedy s rychlostí?

Na zmiňovaných okruzích jezdí vozy průměrnou rychlostí 30 kilometrů v hodině. Jednoduše tak vychází, že okruh zvládne jeden vůz za zhruba dvě hodiny. Pak se vrátí na nakládku a na místo se opět dostane nejdříve za tři hodiny. Za tu dobu může napadnout třeba pět centimetrů sněhu a pak už slyšíme, že jsme nevyjeli a nic neděláme.

Co jezdit rychleji?

Zvýšit rychlost je nemožné. Mezi obcemi v jednodušších a přehlednějších úsecích, které už zkušenější řidiči znají, může auto zrychlit. V obcích ovšem rychle jezdit nejde, protože by mohlo dojít k ohrožení chodců na chodnících či poškození fasád domů odlétajícím sněhem při pluhování.

Jak se k vozům údržby chovají ostatní účastníci provozu?

Zásadní věcí je, že na naše výstražné majáky z šedesáti procent řidiči nereagují. Že by zpomalili, najeli na kraj vozovky nebo dokonce náš vůz pustili v kopcích se zhoršenou sjízdností nebo ve městě v dopravní špičce? Zapomeňte. A zatímco na okruhu v lesích například udělá svou práci řidič za dvě až tři hodiny, v centru Zlína mu to trvá déle. Prohrnuje zastávkové zálivy a lidé jej nehodlají pustit zpět do pruhu. Jednou jsme museli před firmou dokonce na chvíli zastavit dopravu na kruhovém objezdu, protože jsme nemohli vůbec vyjet na hlavní cestu. To se pak všichni v telefonu diví, že neodhrnujeme sníh. Bodejť by ano, když třeba tři vozy stojí v kolonách, kde je nikdo nepustí.

Všichni chtějí co nejbezpečněji a nejrychleji dojet…

Ano, ale zase je zajímavé, jaké nároky lidé mají. Na rovinu můžu říct, že lidé ze Zlína a okolí si myslí, že je naší povinností udělat ze zasněžené vozovky jen mokrý asfalt. My ovšem máme pouze zmírňovat dopady povětrnostních vlivů vznikajících v zimním období. Lépe to chápou např. řidiči na Kloboucku, kde bývají zimní podmínky daleko náročnější. Tito řidiči jsou lépe připraveni na zimní podmínky a svá vozidla zvládají řídit i na zpluhované cestě.

Která místa okresu jsou pro zimní údržbu nejobtížnější?

Nejvíce medializované jsou Petrůvka se Syrákovem, ale my na to máme trochu jiný názor. Tam stačí hodina, někdo se tam zasekne a už je to v televizi a v novinách. Pro nás jsou ale i obtížnější místa, která musíme prohrnout. Například u Držkové, u Jestřabí či stoupání v Podkopné Lhotě, výjezdy z Bohuslavic ve směru na Salaš a Doubravy, Jižní Svahy, Kudlov, Oldřichovice.

A která zima byla asi nejhorší?

Já jsem tu od roku 2003 a nejsilnější byla asi ta na přelomu let 2005 a 2006. To byla spousta napadaného sněhu, velmi často foukal silný vítr a tvořily se sněhové jazyky a závěje. Zima navíc byla dlouhá.

V tom vám ale pomáhají radary a předpovědi, ne?

To ano. A hodně. Na tři dny dopředu jsou předpovědi velmi přesné. S radarem se dá třeba hodinu před spadem odhadnout, kdy a kde bude sníh padat. Nemůžeme ale před sněžením vyjet dřív a sypat. Bylo by to mnohdy úplně zbytečné a drahé. Vozy vyráží, jakmile začíná sníh padat.

Autor: Marek Houser

17.12.2012 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

EXKLUZIVNĚ

Hit Deep Purple vznikl kvůli Čechovi, který zapálil kasíno

Montreux, ČR /VÝROČÍ, TIP NA VÝLET/ - Díky nešťastné náhodě, která se přihodila 4. prosince roku 1971 nahráli Deep Purple svou nejslavnější skladbu. V neděli uplynulo 45 let od ničivého požáru, který spálil do základů slavné Casino de Montreux. V jeho prostorách se od roku 1967 koná Montreux Jazz Festival. Zahráli si v něm ovšem i zásadní rockové kapely jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple nebo Frank Zappa, při jehož koncertě kasíno vzplálo a který shodou okolností zemřel před 23 lety.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies