Je středeční večer a my se setkáváme v útulné a vyhřáté kavárničce v centru města nad šálkem horkého čaje. Sedí naproti mně, její velké modré oči prozrazují, že už se dávno zapomněly smát. Přesto tahle pětatřicetiletá žena vypadá, že se jí aspoň trochu ulevilo. „Trvalo to dva roky, které jsem strávila nad různými dokumenty, chodila k výslechům na policii, podávala tam svědectví. Vždyť už jsem tam byla jako doma, policisté mě zdravili jako svou známou," usměje se zlehka Helena. Znovu se nadechla a začala vyprávět svůj tak těžko uvěřitelný příběh. Příběh ženy, která milovala podvodníka a kvůli kterému se jí tak moc změnil život.

„Seznámili jsme se v roce 2006, zpočátku byl milý, laskavý, pomáhal mi a staral se o mě i mého syna. Byli jsme do sebe zamilovaní a já jsem měla konečně pocit, že jsem v životě potkala toho pravého," vypráví Helena. „Žili jsme tak dva roky, tvrdil, že mě miluje a dokonce začal plánovat svatbu a dítě. Po čase mě požádal, abych si zařídila živnostenský list na autoservis a pneuservis," povzdechla si, jako by naznačila, že toto byla startovní čára její cesty do dluhového pekla.

Její přítel, kterého tak milovala, jí tenkrát vysvětlil, že on si „živnosťák" zařídit nemůže, protože byl již trestaný a byl ve vězení kvůli své dřívější těhotné ženě, že si to zkrátka údajně „odseděl" za ni. „Již to mě mělo varovat, protože do té doby se mi o tom nezmínil. Byl to tenkrát pro mě šok, ale věřila jsem mu, taky jsem si říkala, že když se o vše bude starat, že si i trochu přilepšíme," vysvětlila Helena. Dodala, že o podnikání nevěděla vůbec nic, nerozuměla mu, ale myslela si, že její partner všechno zvládne.

„Nikdy bych nevěřila, že člověk, který denně vedle vás večer ulehá, může přes den na vás dělat za vašimi zády takové podvody. Vezměte si, že za dvaadvacet dní dokázal udělat na mé jméno, bez mého vědomí, dluh 8,5 milionu," svěřuje se Helena a třepe se jí při tom trochu hlas, ale přesto pokračuje ve svém vyprávění dál.

Nejdříve cukr a med

„Ze začátku to bylo Beruško, Zlatíčko, musíš to a to a pak jakmile jsem ho přestala poslouchat a ptala se na to, jak to bylo a kde ten materiál z faktur je a proč to udělal, tak už to bylo, ať se do toho nepletu a nikde nic neříkám. Také mi přikazoval, ať držím hubu a o nic se nestarám nebo mě zavřou."

Heleně se znovu zachvěl hlas a tak jí nechávám trochu oddechnout. Ale ona prokáže opět svou odhodlanost a statečnost a znovu nechává před očima přehrát patrně nejhorší chvíle ve svém životě.

Podezření, že není vše, jak jí její přítel sliboval, se prý začalo stupňovat v době, kdy jej začali hledat různí lidé a chtěli zaplatit své pohledávky. „Pak se stalo, že se naše cesty rozdělily. On nastoupil do vězení a já jsem začala studovat soudní spisy, učila jsem se účetnictví, probírala jsem fakturu po faktuře. Zjistila jsem, že si udělal dluhy i u mých přátel a mé rodiny. Stálo mě to dva roky života, dva roky jsem byla jen v papírech, vypovídala na policii či svědčila u soudu. Zjistila jsem, že nejen mě můj partner takhle podváděl, ale také co způsobil. Byly to strašné rány, přišla jsem takto o životního partnera, iluze, také o čest, peníze, domov, o vše. V noci jsem se budila s hrůzou, co se kolem mě děje. Musím se přiznat, že jsem někdy nemohla ani dýchat. Ten pocit beznaděje byl strašný. Chtěla jsem to všechno skončit, ale to bych nemohla své rodině provést. Hrozné však bylo, že už jsem tak jen přemýšlela," říká.

Zmizel i s penězi

Když Helena popisuje své pocity a co musela prožít, jako by v oné útulné kavárně, kde jsme seděly, zavládlo mrazivé ticho. „A jak jsi to nakonec zvládla, jak to, že jsi našla v sobě tu sílu jít dál?" nedá mi, abych to nezjistila.

„No musela jsem, to víš, nikdo to za tebe neudělá. Neměla jsem peníze ani na advokáta. Tak jsem se snažila aspoň prodat nějaký materiál, co nabral a neukradl. Víš, on zmizel i s penězi, které jsem našetřila," Helena už se zase trochu oklepala, aby mi mohla dál přiblížit svůj nelehký úděl. „To nepočítám, kam zmizely ty peníze za ten materiál, vždyť ty dluhy nakonec přesáhly třináct milionů," dodala. „Třináct, panebože, kde to teď vezmeš, když ty dluhy dělal na tvé IČO?" zděsila jsem se při této představě tentokrát já. „Ohledně toho největšího dluhu osmi a půl milionu proběhl soud. Soudkyně uznala mou nevinu a soud mě zprostil viny a on dostal trest nepodmíněně," přiblížila Helena, jak se našla nit k rozpletení jejího příběhu. „Pamatuji si, jak jsem se u zprošťujícího rozsudku rozplakala, nevím, co bych jinak dělala," dodala a jako by se v tu chvíli narovnala a přece jen se trochu usmála. „Ještě mě čeká boj o zbývající miliony, no, kdybych tohle měla splácet, tak budu muset být na světě ještě 226 let, abych to mohla za něj všechno zaplatit," dokončila Helena své vyprávění a dopila svůj, již beztak ledový, čaj.