„V podstatě se bojíme vycházet ven. Když totiž někoho na něco upozorníme, urážka je tou mírnější reakcí. Většinou se dozvídáme, že se máme vrátit do hrobu. Ráno tu projde pět set děcek, polovina z nich nám tu zahodí vajgl. My se o chodníky staráme sami a dobrovolně, a za to ještě posloucháme urážky," shrnuli obyvatelé Lesní čtvrti své nejčastější výtky.

Dle magistrátu však pláčou nad špatným hrobem. Zřizovatelem středních škol je totiž Zlínský kraj a ten jako jediný může případně na vedení školy apelovat.

„Za mých studentských let se těmito chodníky chodit nesmělo. Bylo to zakotveno ve školním řádu a dokonce jsem kvůli tomu dostal i důtku," vzpomněl náměstek zlínského primátora Aleš Dufek.

Přislíbil, že magistrát osloví krajský úřad, zda by se dala situace řešit. Třeba právě změnou školního řádu. „Váš podnět předáme řediteli školy," zareagovala mluvčí kraje Gabriela Sýkorová Dvorníková.

O účelnosti tohoto opatření však vedení školy pochybuje. „Bohužel je to boj s větrnými mlýny. Nedovedu si představit, že někoho potrestáme za to, že nepustí sednout staršího v autobuse. Můžeme to studentům vytknout, ale dát za toto třeba sníženou známku z chování, to nejde," uvedl Jan Chudárek, ředitel Gymnázia Lesní čtvrť. „Chování studentů bohužel odráží často přístup rodičů," doplnil ředitel.

Dle místních občanů by mohlo částečně pomoci rozšíření „problémových" uliček, případně osazení vstupů brankou, od které by měli klíč jen majitelé přilehlých domů.

„Bohužel rozšíření chodníků v těchto místech nepřipadá v úvahu. V okolí jsou všechno soukromé pozemky a máme špatnou zkušenost s výkupy. Čím menší plochu chceme vykoupit, tím bývají představy lidí přehnanější. Branka by situaci možná ještě zhoršila," zkonstatoval Jiří Kadeřábek, náměstek zlínského primátora. Samotní studenti stížnosti lidí nechápou.

„Je to normální chodník, tak proč bychom po něm nemohli chodit? A že se bavíme? To jako máme cestou mlčet?" klade si dotaz student, který se představil jako Petr.

„Myslím, že si to lidi moc berou. Jsou na světě horší problémy, než že chodíme pod okny. Asi by si měli místní vyzkoušet bydlet u hospody nebo u dálnice," dodala Jana.

Vždyť jsou to ještě děti, říkají někteří rodiče

Podle obyvatel Lesní čtvrti se vedení zlínského gymnázia málo zajímá o chování žáků mimo školu a to vede často ke konfliktům. Gymnázium však tyto výtky nepovažuje za oprávněné.

„Sami jdeme příkladem, bohužel je to někdy boj s větrnými mlýny," reaguje ředitel školy Jan Chudárek.

Zaznamenal jste výtky obyvatel? Na co si nejčastěji stěžují?

Ano, je to bohužel dlouhodobý problém. Naše škola má kolem tisíce studentů a zaměstnanců. Je mi jasné, že ne každý se chová při příchodu nebo odchodu nehlučně, a že to tedy místní obyvatele může obtěžovat. Lidé si stěžují, že jim studenti trhají ovoce ze zahrad nebo do nich zahazují nedopalky cigaret, případně v zimě uklouzávají chodníky. Občas dostaneme v tomto duchu i nějaký dopis či stížnost.

Kdy bývá situace nejhorší?

Zřejmě při ranní špičce, kdy vozí rodiče děti do školy. Dá se říct, že před školou panuje zmatek nad zmatek. Někteří rodiče nestíhají, jsou nervózní, další se různě otáčejí. V tomto by nám mohlo pomoci plánované „zjednosměrnění" komunikace kolem školy. Těžko si dovedu představit, že bychom z bezpečnostních důvodů nařídili žákům, aby chodili po frekventované cestě naokolo, pokud přijedou trolejbusem na konečnou točnu. Částečně nám pomáhají řešit situaci trolejbusy, které jezdí po opravené komunikaci kolem lesa.

Kritici tvrdí, že škola rezignovala na výchovu studentů a že veškerou zodpovědnost nechává na rodičích. Je to pravda?

Takhle to určitě není. Apelujeme na studenty, kde se dá. I třídní učitele neustále upozorňujeme, aby na studenty působili. Snažíme se jít příkladem. Na akcích školy, jako je například lyžařský kurz, je samozřejmě konzumace alkoholu a cigaret zakázána i plnoletým. Příkladem mají jít i učitelé kuřáci. Bohužel naše snahy často narážejí právě na situaci v rodině a bez úzké výchovné spolupráce rodiny a školy se některé problémy těžko řeší.

Co si pod tím představit? Sabotují někteří rodiče vaši snahu?

Tak by se to také dalo říct. Častou odpovědí rodičů je „však jsou to ještě děti." Stalo se nám, že studenti se zákazem kouření cítí omezeni, protože doma přece s rodiči běžně kouří. To se pak na ně působí těžce.

Nejčastější výtky občanů směřují k používání spojovacích chodníků mezi jejich domy. Dříve to prý bylo i zakázáno školním řádem. Jak je tomu dnes?

Nedovedu si představit, že bychom to mohli nějak legálně omezit. Chodník je veřejná komunikace, která patří městu. Kdyby si někdo na takový případný zákaz stěžoval, patrně by uspěl. Lidem se nelíbí, že se zde chovají studenti hlučně a dělají nepořádek. Čas od času tak sáhneme i ke kázeňskému trestu. To však v případě, že se podaří viníky vypátrat.

LUKÁŠ FABIÁN