VYBERTE SI REGION

Na novou podobu zlínského podchodu si prý lidé zvyknou

Zlínský kraj /REPORTÁŽ, ROZHOVOR/ – Málokterá stavba od dokončení Kongresového centra ve Zlíně budí mezi Zlíňany takové emoce a rozporuplné reakce jako dokončený podchod na náměstí Práce ve Zlíně.

30.6.2014 1
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie
Podchod ve Zlíně. Ilustrační foto.

Podchod ve Zlíně. Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Patrik Hyánek

„Schody jsou příliš prudké, nejsou kryté! Je to díra do země. Připomíná to protiatomový kryt! Betonový vzhled je vágní a bude lákat sprejery," zaznívají námitky Zlíňanů v horečnatých diskusích na webu a sociálních sítích. Bylo proto na místě sejít se přímo s autorem nové podoby podchodu, zlínským architektem Pavlem Chládkem, a jeho dílo si s ním projít a vyslechnout si jeho vysvětlení přímo na místech, o kterých je mezi lidmi řeč.

Setkáváme se před vstupem do podchodu. Pavel Chládek navrhuje, abychom se posadili na nových lavičkách u betonové stěny. Proč ne? První co oceňuji v parné poledne, že stěna na ně vrhá stín.

Jak jste se dostal k projektu rekonstrukce podchodu na náměstí Práce?

K projektu jsme se dostali v roce 2011 skrze architektonickou soutěž, kterou vypsalo město. Součástí toho byla ještě jedna soutěž – na Gahurův prospekt a park Komenského. My jsme se tedy účastnili Gahurova prospektu a podchodu, kde jsme později získali první místo.

Kolik bylo přihlášených projektů?

Tuším přibližně něco málo pod třicet návrhů.

Kolik vás na projektu pracovalo v týmu? Předpokládám, že to asi není práce jen pro jednoho člověka?

Já s kolegy. Čili dva tři lidi.

Co si myslíte, že rozhodlo, že porota vybrala vaši vizi, váš návrh, jak zrekonstruovat podchod u někdejší svitovské brány?

V těch textech, které porota k podchodu dávala, zaznělo, že oni se vlastně snažili ohodnotit to, jak se komu podařilo tu jižní část, výstup z toho podchodu, eliminovat. Jak kdo dokázal ten prostor náměstí Práce scelit. Čili tak, aby se tam nesetkalo mnoho vestaveb drobného měřítka. Ta nadstavba, zastávka a další… my jsme to vlastně odstranili kompletně a sjednotili ostatní prvky pod prostor zastávky. Takže toto bych viděl jako důvod, proč jsme vlastně uspěli.

Musel jste kvůli komplikacím s obchodníky v podchodu projekt nějak přepracovávat?

V rámci stavebního povolení jsme museli tu část s prodejními jednotkami z toho projektu vyloučit. Museli jsme tedy v souvislosti s tím nějaké drobné změny v projektu udělat.

Jak jste po dokončení spokojen s hotovou stavbou?

Já jsem hlavně rád, že se to zrealizovalo. Samozřejmě díky těm obchodům, jak tam zůstaly, člověk úplně spokojený nikdy být nemůže. Protože přece jen, ačkoli je to jen malý díl stavby, tak je hodně negativní a hodně vyčnívá. Na druhou stranu si myslím, že je to výrazný posun a mohl by to být i celkem velký impulz pro město do budoucna. Ale úplně spokojený být člověk nikdy nemůže, to bych měl hodně malé měřítko.

A ta věžička před vstupem do podchodu, ta odstranit nešla?

Ne, bohužel. Ta je součástí zmíněných obchodních jednotek.

Co vás vedlo k tak jednoduchému, možná strohému vzhledu. Beton, šeď…? Říkáte tomu pohledový beton…

Pohledový beton je vlastně beton vlitý do bednění. To není vůbec nic zvláštního. Ta vizáž vychází z jednoduchosti řešení. Nechtěli jsme tam nějaké velké příkrasy, zdobnost nebo nějaký prostor, nějakou reklamu či podobné věci. Chtěli jsme to udělat v takovém jednoduchém duchu, tak, aby to mohlo doplnit architekturu jednoduchých objektů. Tudíž i z tohoto důvodu je volený tento materiál bez další povrchové úpravy. Vnější strukturu utváří jen tvar bednění, do kterého je beton vléván.

Nově jste vystavěli lavičky podél stěny od vchodu až po zastávku MHD ze strany ke Svitu. Bylo to zamýšleno jako odpočinková zóna?

Ano, je to taková odpočinková zóna a navíc, což lidé jistě ocení, je ve stínu. Je to dané tím, že je to jižní strana.

Když se tak dívám na tu velkou betonovou plochu, která vznikla tady v okolí laviček před vchodem. Nemáte strach, že třeba sprejeři to vezmou jako velkou výzvu?

Do jisté míry vycházíme z té zkušenosti, že nedávno dokončená 14. a 15. budova Baťova institutu má před vstupy podobné zdi, je to v podstatě ještě dál z centra města, a poškozena do dneška nebyla. Plus bych rád upozornil, že tento prostor je monitorován třemi kamerami. Navíc se mi zdá, že ta móda graffiti už je na ústupu a k tomu případné poškození by bylo celkem nákladné odstranit, takže by to v podstatě už byl trestný čin. Nepředpokládám tedy, že by to někdo chtěl hradit, tu škodu, která by mohla být v řádu desítek až stovek tisíc.

Tady kousek od nás (od vstupu do podchodu) je bývalá svitovská brána. Tedy hlavní vstup do továrního areálu. Bral jste při projektování v úvahu i fakt, že podchod je v těsné blízkosti tohoto komplexu baťovských průmyslových staveb?

Určitě, bezpochyby. Ale já si myslím, že už tato část, proti oné nové betonové stěně, by měla doznat značných změn. A u té svitovské brány, která už ztratila svoji funkci a už neslouží ani jako muzeum, ta, myslím, že by se měla časem odstranit. Navíc ty původní plány takové byly, že čelo parkoviště pod krajským úřadem bude doplněno o obchodní jednotky. Takže by celý prostor tady dostal zcela jiná měřítka.

Máte už vy osobně nějaké ohlasy na dokončenou rekonstrukci podchodu?

Mám, určitě. Ohlasy jsou, nejen od lidí v okolí, ale hodně se o tom hovoří i v novinách a na internetu.

Jak vnímáte některé negativní reakce Zlíňanů na podchod?

Řekl bych to obecně, asi pro ně nebylo po dobu stavby velmi příjemné tudy procházet. S čistými botami asi odcházel málokdo. Takže možná odtud jistá naštvanost může pramenit. Plus si myslím, že je to už přece jen zásah, který potřebuje nějaký čas, aby si na to lidi zvykli. Podle mě je to prostě jen otázka času. Reakce máme pozitivní i negativní. Nikdy se člověk nezavděčí všem.

Už jste pracoval dříve, před zlínským podchodem, na nějakých takto rozsáhlých veřejných projektech?

Věřejnou stavbu takového charakteru a rozsahu, to jsme v naší architektonické kanceláři předtím ještě nedělali.

A co bude dál? Máte nějaké plány? Nějakou metu, co byste chtěl, aby na základě vašich výkresů bylo postaveno?

Žádný konkrétní cíl nemám. To vyjde z konkrétního zadání. Nemám sen, že bych si vyprojektoval radnici nebo kostel. Spíš se občas snažit soutěžit něco zajímavého, co se naskytne.

Je čas se zvednout a vydat se do útrob podchodu. Pomalu procházíme směrem k tolik diskutovanému schodišti na druhé straně. Cestou ukazuji některé drobné nedodělky…

Tady vevnitř, strop, stěny, podlaha… to už je finální vzhled?

Může se stát samozřejmě, že někdo může při pohledu na interiér nadávat, že některé věci jsou špinavé nebo neúplné. To je dané tím, že některé věci ještě jsou k odstranění, dočištění a dodělání. Hodně jsme se snažili finišovat tak, aby se všechno stihlo do dětského festivalu, takže ne úplně všechno se stihlo třeba na sto procent.

Dostáváme se k proskleným dveřím za posledním obchodem, těsně pod eskalátory. V místech, kde dříve byl dnes již zaslepený východ směrem k univerzitní­mu parku.

Anketa k podchodu ve Zlíně.

A copak bude tady za těmi prosklenými dveřmi?

Tam bude sociálka a zázemí pro technické služby.

Dostávám nabídku si prostory, které v tu dobu ještě nebyly veřejnosti zpřístupněny, prohlédnout. Dveře na fotobuňku musí otevřít pracovníci zatím zevnitř. Vstupujeme do delší chodby. Na podlaze je patrné, že se bude ještě čistit a uklízet. Na konci je nové sociální zařízení pro veřejnost.

Zírám. Jako v hotelu…

Tady v automatu si lidé zaplatí a pak projdou přes turniket rovnou dovnitř. Jsou tady lidem mimo dámské a pánské toalety k dispozici i sprchy.

A dostáváme se k nejdiskutovanější části stavby – ke schodišti…

Lidé hodně namítají, že schody jsou strmější, než byly, je tomu tak?

Ne. Jsou ve stejném sklonu, tak jako byly ty původní. A co se týče délky, tak delší skutečně být nemohly, protože odpovídají délce toho „domu". To znamená, že končí u zadní stěny objektu.

To znamená, že ani eskalátor nemůže být delší…

Dole pod ním je jímka, ta je původní, do níž stéká voda, když prší a podobně. Kdybychom eskalátor udělali delší, tak ta jímka by musela být plytší a tím pádem větší a ten prostor pod ním by nestačil. Zjednodušeně řečeno, se tam prostorově už prostě nevlezeme. A i z tohoto důvodu jsme museli udržet schodiště přesně v tom sklonu, v jakém původně bylo.

A mezipatro v polovině schodů je kratší, nebo také odpovídá původnímu stavu?

Je úplně stejné, tak jako na původním schodišti.

Velká otázka je stran zastřešení schodiště. Jak je vyřešená nepřízeň počasí?

Pod betonovým svrškem schodiště jsou topné kabely, které to v zimě, v případě, že bude pod nulou a ještě bude mokro, tak budou ty schody vytápět, tak aby to vysušily.

A v případě sněhu?

Po stranách schodiště, na některých místech jsou čidla, která reagují na sníh a mokro. V případě takové nepřízně počasí schodiště ihned začnou vytápět. Ale v případě například holomrazů se to nespustí.

Je tato technologie už někde vyzkoušená?

To má reference i u nás v republice. Standardně se používá. Není to nic neobvyklého. Dá se to i lokálně opravit, kdyby tam došlo k nějakému defektu. Například v Praze na výstupech z metra je takových schodišť přibližně deset patnáct.

Každopádně tedy v případě deště či sněhu žádný problém pro chodce na vstupu do podchodu nenastane?

Já si myslím, že by ten problém vzniknout neměl. Vlastně těsně předtím, než byla dokončena stavba, tak byly poměrně intenzivní deště a už bylo vidět, že veškeré odvodňovací žlaby stíhají bez jakýchkoli problémů. Jeden je hned nahoře nad schodištěm, druhý je na podestě uprostřed a třetí dole v podchodu. Takže voda, která by stékala po chodníku od Tržnice, bude bezpečně zachycena.

Čili střecha nad vstupem do podchodu není třeba?

I kdyby to bylo zastřešené, tak lidé stejně na schodiště nanosí na botách zbytky sněhu a stejně se to musí nějakým způsobem uklízet. A dřív se to dělalo tak, že se to pískovalo, takže písek byl úplně všude.

A když se dostáváme k východu rampou na zastávku MHD, co vše jste tady museli upravovat?

Celé jsme to museli zbourat, obnovit výstupní rampu. Doplnili jsme hlavně výtah, protože rampa nemá parametry pro tělesně postižené, na jejím konci prochází kolektor. Už v původním stavu byla vybudována jako příkrá, s tím kolektorem se pracovat nedá, takže pro bezbariérový přístup jsme museli vybudovat výtah. Plus tedy ještě k zastávce patří novinový stánek, který je také zcela nový.

Rozhlížím se nad schodištěm a nelze přehlédnout umělecké dílo na ploše za podchodem. Někteří říkají, že to vypadá, že to tam dělníci zapomněli…

To je také vaše dílo?

To není moje dílo, to je práce někoho jiného. Umístění vzniklo tak, že když jsme řešili odstranění původní plastiky, která tady byla, tak jsme se v takovém uskupení, včetně několika sochařů, shodli, že by nebylo špatné sem vrátit dílo, které bylo dřív na prospektu v rámci Prostoru Zlín. To je tedy tato plastika Velký fibonacci sochaře Rudolfa Valenty. To se nám zalíbilo.

A co vlastně tato plastika vyjadřuje?

Je to zlatý řez, tedy vyjadřuje matematickou posloupnost. Zlatý řez je takový poměr, který se architekturou prolíná už od pyramid. A tak se nám zdálo, že toto je taková příhodná věc, která do města patří.

A poslední věc, tady celkem nevzhledný přechod z dlažby na asfalt v úrovni Tržnice směrem k Prioru, s tím se bude nějak pokračovat?

To už bude jiný, samostatný projekt. Samozřejmě by se nabízelo i dále v dlažbě pokračovat.

Autor: Tomáš Hyánek

30.6.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies