Chybět proto nemohl například průvod svatebčanů dědinou, čepení nevěsty, její odprošování u rodičů, házení do koláče, novomanželské sólo s přípitkem ani pravá svatební slepičí polévka s játrovými knedlíčky a domácími lokšemi.

Celé toto národopisné pozdvižení rozvířila a také dotáhla do úspěšného konce předsedkyně tamního klubu důchodců Jiřina Richtrová.

„Víte, naposledy jsem takové zdavky v Horním Němčí zažila v roce 1971, kdy se brali Anežka Zaoralová s Karlem Krhovským. A tak, když se nám už podařilo před dvěma a čtyřmi lety obnovit ukázky dožínek, řekla jsem si, že zvládneme i svatbu v podobě jako za starých časů, no a vyšlo to," hodnotila v neděli Jiřina Richtrová akci sípavým hlasem, nepřeslechnutelně poznamenaným svatebním zpěvem.

Nevěstou nanečisto byla dvaadvacetiletá vnučka Jiřiny Richtrové, dcera Ivany a Romana Kočích Kristýna. Roli jejího ženicha si střihl její o tři roky starší přítel Pavel Krchňáček z Dolního Němčí. Ten si na sebe oblekl kroj, a pochopitelně horněmčanský.

„Byl to už třetí kroj, který jsem měl kdy na sobě. V tom dolněmčanském jsem šel k prvnímu svatému přijímání a v kroji blatnickém, po taťkovi, mě biřmovali," přiznal s úsměvem mladý krojový matador.

Průvod krojovaných nakonec tvořil více než třicetičlenný zástup dětí, dospělých, místních, několika přespolních, včetně členů tamního folklorního souboru Hopsák i muzikantů z dechové kapely Lipovská pětka.

„Myslím si, že se nám podařilo docela přesně zachytit celou řadu důležitých momentů, které bývaly nedílnou součástí takových svateb. Úžasný byl několikapatrový dort na nosítkách, kterým nevěsta děkovala rodičům ženicha za to, že ho pro ni vychovali. Další pár z řad omladiny nesl obraz Bohorodičky s Jezulátkem, nezapomněli jsme ani na odprošování a čepení nevěsty.

Chybět nemohlo sólo pro novomanžele ani házení do koláča, včetně průpovídek, které u toho nemohly chybět," vypočítala Jiřina Richtrová nezbytné součásti svatebního veselí. Maminka ženicha Bronislava Krchňáčková neskrývala nadšení.

„Bylo to moc pěkné, počasí přálo, přišlo hodně krojovaných i lidí v civilu. Já sama jsem si připomněla tlučení na vrata, nebo jak si šel ženich pro nevěstu, zatahování, házení do koláče i pěkné povídání družiček a družby," poznamenala Bronislava Krchňáčková. Podle Jiřiny Richtrové je důležité si někdejší zvyky a tradice připomínat, aby žily mezi místními svým životem dál.

„Doufám, že tu moji pomyslnou štafetu mladí převezmou a časem si svatbu anebo dožínky v dřívější podobě zase připomenou tak, aby tradice nezanikla," dodala hlavní organizátorka svatební ukázky.

Ta pokračovala veselicí v místním parku, kde se konala také svatební večeře pro krojované svatebčany s taneční zábavou, která vrcholila, jak se sluší a patří, až v neděli nad ránem.

Co je to:

Odprošování – Nevěsta i ženich prosí doma před odchodem ke svatebnímu obřadu své rodiče, aby jim odpustili vše zlé a dali jim požehnání do manželského života.

Házení do koláče – Zpěvem svatebčané vyzývají konkrétní osoby a skupiny osob z okruhu svatebčanů, aby penězi přispěli novomanželům k cestě společným životem. Vyvolaní hážou mince a bankovky do speciálního, k tomu účelu upečeného svatebního koláče.

Čepení nevěsty – Odstrojení věnečku – symbolu svobodného života a nahrazení jej červeným šátkem, který má představovat vdanou paní.

Taneční sólo novomanželů – Tanec završený usazením ženicha s nevěstou proti sobě na židličky a jejich vyzvednutím nad hlavy svatebních hostů, kde musejí vypít přípitek až do dna a dát si svatební polibek.

Zatahování – zastavení svatebního průvodu civilisty převlečenými do masek přehrazením jeho trasy provazem nebo řetězem, s cílem nechat si ženichem zaplatit za nevěstu jak penězi, tak i pitím.