VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Novinářka a spisovatelka Pavla Jazairiová: Nejdůležitější hodnota je svoboda

Valašské Meziříčí /ROZHOVOR/ - Pavlu Jazairovou znají už tři generace čtenářů cestopisných knih a posluchačů Českého rozhlasu. Můj otec se s ní seznámil jako mladík, když v radiu, které dostal k Vánocům, poslouchal její reportáže. Já jsem o něco později hltala její knihy. A můj syn ji pozná po hlase díky Radiožurnálu, kam se vrátila po revoluci.

3.11.2012
SDÍLEJ:

Pavla Jazairiová je výborná vypravěčka a skvělá společnice.Foto: DENÍK/Alexandra Buršíková

Posledních dvacet let se totiž skoro žádný konflikt ve vzdálených zemích neobešel bez jejího komentáře.

Když jsem na Pavlu Jazairovou čekala v kavárničce zámku Žerotínů, málem jsem ji mezi hosty přehlédla. Tak skromně působí. Když jsme si ale začaly povídat, pochopila jsem, že sedím tváří v tvář ženě, která je silnější než mnoho chlapů.

Ne proto, že jako redaktorka cestovala po zemích, v nichž novináři umírali, ale pro její neústupnost, touhu jít za svým cílem, schopnost vyplnit lidský osud a přitom zůstat svobodný a věrný sám sobě.

Nepřemýšlela jste nikdy o tom, že byste žila ve Francii, zvláště když bylo Československo komunistické?

Samozřejmě, že mě to napadlo. Když jsem dospívala, zvažovala jsem pro a proti, a rozhodla se pro Československo. Víte, ve Francii bych byla navždy cizinkou, protože ani jeden z rodičů nebyl Francouz. Matka byla Češka a otec Holanďan. A já chtěla mít domov. Musím přiznat, že jsem hrdá na to, že mám české občanství.

Měla jste už v dětství touhu stát se novinářkou?

Ne, tohle byla náhoda. Já bych ani žurnalistiku nemohla vystudovat, protože už ze střední školy mě vyhodili kvůli tomu, že jsem odmítala vstoupit do Socialistického svazu mládeže. Ale kamarádka mi jednou řekla, že hledají do Českého rozhlasu sekretářku, která by plynně hovořila francouzsky. Šla jsem na pohovor a po různých peripetiích místo získala. Jenomže můj šéf brzy zjistil, že jako sekretářka nestojím za nic, ale že jsem zvídavá, což je základní vlastnost dobrého novináře. A tak mi nabídl, jestli bych nechtěla dělat redaktorku. Samozřejmě jsem kývla.

Proč jste si jako životní téma vybrala otázku blízkovýchodních zemí?

Můj první manžel byl Iráčan, takže jsem první cesty do velkého světa podnikla do východních zemí. Takže vlastně i to byla trochu náhoda.

Mnohokrát jste natáčela reportáže v místech vojenských konfliktů. Nebála jste se?

Ne. Samozřejmě není příjemné, když kolem vás létají kulky, ale já jsem myslela hlavně na to, abych odvedla dobrou práci. Myšlenky na smrt jsem potlačila.

Vy jste ale z Českého rozhlasu po roce 1968 odešla, proč?

Vyhodili mě, protože jsem nechtěla vstoupit do KSČ.

Co to pro vás znamenalo, čím jste se živila?

Pracovala jsem v dělnických profesích. Pak jsem si ale řekla, že bych nějak mohla využít tu francouzštinu a začala jsem tlumočit. A o něco později jsem znovu začala cestovat. Tentokrát ale ne kvůli reportážím do rozhlasu. Chtěla jsem napsat knihu. Nakonec skutečně vyšla s jmenovala se Sahara všedního dne. Od té doby píšu stále. Na kontě už mám patnáct cestopisů.

Čím jste víc, spisovatelkou, novinářkou nebo cestovatelkou?

Ničím se necítím být víc, protože jedno by nemohlo existovat bez druhého. Navíc si vlastně ani nemyslím, že bych v něčem vynikala. Doteď nejsem přesvědčená o tom, že umím opravdu dobře psát. Takže si vlastně ani nepřipouštím, že jsem spisovatelkou.

Jste skromná?

(Smích) Ne, tohle určitě není moje vlastnost.

Do Českého rozhlasu jste se po revoluci vrátila. Jaké to bylo?

Ze začátku mě práce moc bavila, ale časem nás začali hodně oklešťovat. Reportáže se musely zkracovat, zpravodajství zhušťovat a nakonec jsem měla pocit, že se informace, kterou jsem vždy ctila, začala vytrácet. Cítila jsem to, jako by rozhlas tak trochu hloupnul. Takže jsem byla ráda, když jsem mohla odejít do důchodu. Nicméně ještě s Radiožurnálem občas pracuji.

V jednom rozhovoru s vámi jsem četla, že kdybyste byla bůh, vyřešila byste arabsko-izraelský konflikt za pět minut. Co si pod tím mohu představit?

(Izraelsko-arabský konflikt je sporem o území a sféru vlivu budoucího palestinského státu a bojem o suverenitu v oblasti. Do této problematiky spadají také spory o vodní zdroje, půdu, status Jeruzaléma a naplňování občanských práv. pozn.red.)

Jednoduše bych oběma stranám natvrdo a přesně vymezila hranice. Na to by mi stačilo opravdu těch pět minut. Ale nejsem bůh. A vážně si myslím, že ani jedna z dnes žijících generací se nedočká konce konfliktů, protože není vůle najít řešení.

Tuhle otázku jste jistě dostala mnohokrát, ale řekněte, máme se bát islámu?

To jsou takové pitomosti. Já se třeba víc bojím jízdy na českých dálnicích. Skutečně. To, čeho se ale musíme bát, je extrémismus. A je jedno, jestli je buddhistický, hinduistický nebo křesťanský. Navíc ani nemusí být spojený s náboženstvím. To, co je nebezpečné, je extrémismus, ne náboženství.

Polovinu života jste strávila v komunismu, nakolik je pro vás důležitá svoboda?

Je pro mě naprosto zásadní. Vždy jsem si žila po svém, vždy jsem byla svobodná.

Jste úspěšnou ženou, myslíte si, že je důležité mít v životě i trochu štěstí?

Ano. Je moc důležité. Samozřejmě člověk musí nejprve po něčem toužit a pak na tom pracovat. Ale když vám někdo v pravou chvíli pootevře dveře, hodně to pomůže to. Já štěstí měla.

Máte ještě nějaký cestovatelský sen?

Ano, jsou země, kde jsem ještě nebyla a kam bych se určitě podívat chtěla. Je jich ale hodně, a tak je nebudu jmenovat. Co bych ale mohla prozradit, je, že mám touhu se na jedno místo vrátit. Znovu bych chtěla jet do Himálají. Ne kvůli přírodě, památkám nebo kultuře, ale kvůli lidem. Jsou duševně krásní.

Pavla Jazairiová

• narodila se ve francouzském Munsteru před sedmašedesáti lety.

• v šestnácti letech se přistěhovala do tehdejšího Československa. O čtyři roky později, v polovině šedesátých let, nastoupila do tehdy Československého rozhlasu, zahraničního vysílání pro frankofonní Afriku.

• z politických důvodů na začátku normalizace z rozhlasu odešla. Její hlas se do vysílání vrátil až v roce 1990.

• opakovaně navštívila řadu zemí Asie i Afriky a vydala patnáct knih.

Autor: Alexandra Buršíková

3.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

První ministryně Skotska (premiérka) Nicola Sturgeonová chce bránit místo, které má Skotsko v Evropské unii, a bude usilovat o to, aby Skotové mohli mít po odchodu Británie z unie i nadále přístup k evropskému jednotnému trhu.
AKTUALIZOVÁNO
1

Skotský parlament souhlasí s novým referendem o nezávislosti

Izraelský rabín - ilustrační foto

Soud v Soči vyhostil ze země amerického rabína, důvody neuvedl

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Vinni! Policisté, co zasahovali proti útočnici ze Smíchova, vyslechli trest

Obvodní soud pro Prahu 1 uznal ve čtvrtek vinnými dva policisty, kteří zasahovali proti Michelle Sudků poté, co chtěla zabíjet v kavárně na pražském Újezdě. Potrestal je trestním příkazem. Informaci České televize v úterý potvrdila mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1. Konkrétní druh ani výši trestu soud nezveřejní, dokud nebude výsledek sdělen účastníkům řízení. Oba policisté mohou proti rozhodnutí podat odpor, v tom případě by soudkyně musela nařídit hlavní líčení.

Se zpěvačkou Špinarovou se příznivci rozloučí 1. dubna v Ostravě

Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, která náhle zemřela v neděli ve věku 65 let, se její příznivci mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě. Smuteční síň krematoria ve Slezské Ostravě jim bude zpřístupněna od 09:00 do 12:00. Odpoledne se poslední rozloučení uskuteční pouze v kruhu rodiny a přátel. ČTK o tom dnes informoval Adam Pavlík, syn Věry Špinarové a vedoucí její doprovodné kapely.

Divoká prasata terorizují lázně i města

Nejsou to hony za dobrodružstvím, ale na vztek. Odstřel divokých prasat, která v nájezdech terorizují parky v Karlových Varech a dalších městech, ale nepohrdnou ani zahradami soukromníků, nyní zaměstnává myslivce i pracovníky Správy lázeňských parků. Ačkoliv na čekanou vyrážejí prakticky každou noc, od začátku letošního roku se jim podařilo ulovit jeden kus.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies