„Tato částka má skutečně spíše symbolický význam, když si představíme, kolik práce a peněz je potřeba ve skutečnosti vynaložit," prohlásil hejtman Stanislav Mišák, který dnes vyhlásil v Baťově mrakodrapu vítěze. „Mám v hluboké úctě lidi, kteří, když stojí před rozhodnutím, jestli raději starou lidovou stavbu zbourat, přece jen zvolí tu po všech stránkách náročnější cestu opravy," dodal. „Často musí přesvědčit své okolí, nebo i obhájit toto rozhodnutí, jedná-li se o obecní majetek," připomněl.

Ještě před samotným vyhlášením si však hejtman trochu posteskl, že je škoda, že soutěž může mít pouze jednoho vítěze, protože by si to zasloužily všechny čtyři letos hodnocené stavby. Loni se soutěž nekonala, protože žádná stavba nesplňovala přísná kritéria pro zařazení do soutěže.

„Chtěla bych hlavně v prvé řadě poděkovat svému muži, že to všechno vydržel a také, že většinu toho sám vymyslel a vlastníma rukama udělal," nechala se slyšet při předávání ocenění Vladislava Říhová.

Zároveň poděkovala všem přátelům a spolupracovníkům, kteří jim pomohli získat finanční prostředky na opravu, protože bez nich by se jim to dle jejích slov nikdy nemohlo podařit. „V neposlední řadě musím poděkovat také Zlínskému kraji, který nám do začátku velmi pomohl a bez kterého bychom ani nebyli schopni začít," dodala Říhová.

Dalšími přihlášenými do soutěže byla sloupková stodola přenesená z Břestku, respektive její obnova a umístění do nově vznikajícího areálu Muzea v přírodě Rochus v Uherském Hradišti – Mařaticích, dále obnova výminku č. p. 117 v Komni a oprava Chaloupky č.p. 256 v ulici Říčanská ve Vizovicích. Stavby, které nevyhráli se podle pravidel mohou zúčastnit dalších ročníků soutěže. „Možná máme vítěze na další tři roky," zažertoval hejtman.

Soutěž se poprvé konala v roce 2008 a jejím cílem je podpořit, motivovat a ocenit majitele lidových staveb a jimi odvedenou práci při snaze o zachování tradic lidové architektury.

Venkovská usedlost Zlámanec

Usedlost tvoří obytný dům, stodola, chlévy a samostatně stojící výminek. Původně roubená stodola byla v první polovině 20. století zbořena a postavena nová z pálených cihel. Obdobně byly přestavěny i chlévy. Někdejší samostatná sýpka byla nahrazena výminkem. V roce 1957 nahradili doškovou střechu azbestocementové tašky. Od roku 2010 probíhá obnova. U obytného domu nahradily krytinu beternitové šablony, dům byl staticky zajištěn podezděním základů a stažením pomocí táhel, uskutečnilo se i rozebrání a nové vyzdění černé kuchyně a dymníku. Byly obnoveny fasády, položena nová dřevěná podlaha a repase části okenních a dveřních výplní. Upraveno bylo také bezprostřední okolí domu.

Vizovice, dům č. p. 256

Trvalé osídlení domu lze doložit již v roce 1787. Rodinou majitelky byl udržován nejdříve svépomocí, po prohlášení za kulturní památku pokračovala obnova v součinnosti s orgány památkové péče. V místech, kde byla fasáda zvětralá, či nevhodně zapravená byla opravena včetně jednotlivých zdobných prvků. Došlo i na opravu komína, vstupních dveří a zárubní či čištění a nátěr oken. Betonový okapový chodník kolem domu byl odstraněn. V interiéru se dočkala opravy prkenná podlaha. Chybějící prkna byla nahrazena rozměrově i materiálově stejnými, druhotně užitými, aby byl zachován vzhled stáří.

Výminek u mlýna č. p. 117 v Komni

Stavba je dohledatelná už v písemných záznamech z roku 1845. Původně v ní bývali ubytováni mlynářští pomocníci. Dnes patří budova obci, která se před časem pustila do oprav. Došlo na výměnu poškozených částí podlahy, vyspravení původních kamen s komínem, zrekonstruování omítek, oplocení, zídky a zpevnění kamenných ploch v těsném okolí budovy. Obec Komňa již jednou soutěž vyhrála a to před pěti lety. V roce 2009 získala uznání za opravu usedlosti č.p. 6.

Sloupková stodola z Břestku dnes v Mařaticích

Jde o zemědělský objekt lidové architektury z 19. století o rozměrech 10,5×6 metrů se sedlovou střechou pokrytou pálenou bobrovkou. Na kamenném základě jsou pomocí soustavy sloupů položených na podvalových trámech zbudovány stěny stodoly. Spoje jsou dělány postaru, tedy pomocí rybin a čepů. V současnosti slouží jako prostor pro vzdělávací akce, výukové programy, exkurze a další volnočasové aktivity pořádané v areálu Muzea v přírodě Rochus, které je jejím vlastníkem.

Autor: Roman Buček