VYBERTE SI REGION

Ředitel knihovny: Věřím, že papírová knížka nezanikne

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ - Ředitelem Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana je Radovan Jančář sedmým rokem. „To jsem rád, že o nás někdo napíše," usmíval se ve své prosluněné kanceláři v předposledním patře bývalé synagogy, ve které knihovna sídlí. Při povídání jsem zjistila, že číst může opravdu prakticky každý. Nebo že nástupu moderních čteček se zatím nemusíme bát.

3.6.2012 1
SDÍLEJ:

Ředitel Knihovny B. B. Buchlovana Radek JančářFoto: DENÍK/Petra Kučerová

Máte za sebou Březen, měsíc knihy. Co to je vlastně za svátek nebo za akci?

Březen, měsíc knihy je trochu nepřesný název, který má ale veřejnost velmi zažitý, existoval třicet nebo čtyřicet let za minulého režimu. Po roce 1990 v podstatě zanikl stejně jako MDŽ. A k oživení došlo asi před patnácti lety, kdy bylo třeba v knihovnách propagovat internet. Našli se silní partneři a vzniklo spojení Březen, měsíc internetu. Chtěli jsme naučit lidi na něj do knihoven chodit. A i když to fungovalo asi dvanáct let, tak se to nikdy moc neuchytilo. Kdybyste se na to dnes zeptala, nikdo si na to nevzpomene. Ale Březen, měsíc knihy, to zná každý. Já jsem byl z těch, kteří tlačili na to, aby se tento původní svátek vrátil. A nakonec z toho vznikl Březen, měsíc čtenářů, což je hodně podobné, je to jen hra se slovy. Ale atributy této akce by měly být ty, že pro čtenáře připravíme speciální akce, speciální formy půjčování a soustředíme je do jednoho měsíce.

A jak to tedy funguje?

Funguje to druhým rokem, což je možná ještě brzo na hodnocení. Ale vznikly tam dvě akce. V prvním ročníku jsme hodnotili nejpilnějšího čtenáře. Takže se spočetlo, kdo si za ten rok půjčil nejvíc knih. A vyhlásili jsme celorepublikově Krále čtenářů. Což jsou věci zajímavé pro média. Samozřejmě, je to o kvantitě. Kdo čte detektivky, půjčí si jich dvacet. Doma zjistí, že tři už četl, dvě ho nebaví, a těch patnáct přečte. Když si někdo půjčí dějiny filozofie, tak je bude číst stejně dlouho jako ten první těch patnáct detektivek. Ale každá propagace čtenářství je zajímavá. U nás byla ta zvláštnost, že paní, která to vyhrála, nestála o žádnou publicitu, a vyhrála to tedy druhá v pořadí.

A letos?

Letos bylo druhé kritérium, kdy jsme vyhlašovali služebně nejstaršího aktivního čtenáře. Což je dost těžko dohledatelné, protože ty záznamy neexistují. Nakonec jsme u nás objevili paní doktorku Melichárkovou, která chodí do knihovny od roku 1922, začala jako sedmiletá. Už nechodí osobně, těžko se pohybuje a velmi špatně vidí, ale využívá naší nabídky pro nevidomé a slabozraké, což jsou cédéčka s namluvenými knihami, a chodí si pro to její pečovatelka. Ale má u nás průkazku, je to úžasné.

Možná někdo neví, že knihovny nejsou jen o knihách, jak je známe, ale že máte nabídku i pro lidi, kteří by měli být ze čtení vyloučeni. Například nevidomí.

Každá knihovna kromě činností, které jsou dány zřizovací listinou a zákonem o knihovnách, si hledá svou další parketu, řekněme díru na trhu. Třeba spousta knihoven dělá akademii třetího věku, ale tady to dělá Klub kultury, tak mi přijde hloupé suplovat to, co dobře funguje. A tak jednou z našich parket jsou nevidomí. Hodně peněz jsme začali uvolňovat na nákup kazet, později CD a MP3. Je to samozřejmě okrajová skupina, kolísá to mezi čtyřiceti a šedesáti uživateli, jsou to lidé z Hradiště i okolí. Tady v regionu jsme myslím jediní, kdo to dělá. Ale děláme to rádi, protože na tuto skupinu se málo pamatuje. A oni jsou ztraceni. A není to jen o půjčování těchto médií, ale máme zakoupenu i speciální počítačovou soustavu, kde mají lupu, strojový kód, můžou na tom počítači normálně pracovat. Místní organizace slabozrakých navíc nemá žádné prostory, a tak jednou za čas děláme setkání, kde se pouští speciální komentovaný film. Jsou to třeba Pelíšky, ale jsou tam komentována místa, která my vidíme, a komentátor popisuje děj. Dostanou na výběr ze tří filmů, vyberou si, přijdou i s pejskama, uvaříme jim kávu nebo čaj a je to milé neformální setkání. Občas děláme i hmatové výstavy a speciální přednášky.

Co ještě děláte?

Málo se ví, že se zaměřujeme i na domov důchodců ve Štěpnicích. Je to aktivita asi sedm let stará a vyšla z toho, že ve Štěpnicích je pobočka v patře. Věkový průměr tam je osmdesát let. Je to zase okrajová skupina, mediálně nijak atraktivní. Ale měli jsme pocit, že bychom jim měli vrátit, co společnosti dali. Takže vždycky navybíráme třeba osmdesát knih, které by je mohly zajímat, přivezeme jim to a oni si je během dvou měsíců přečtou. A pak to zase obměníme. Oni nemají na knihy peníze. Takže jim je půjčíme a oni jsou nadšení, je to úžasné.

Kromě nevidomých a seniorů se výrazně věnujete i dětem. Do dětského oddělení malí čtenáři chodí po škole jako do kroužku, hrají si tam, dělají úkoly…

Každý ředitel má představy o fungování knihovny. Moje představa je, že děti jsou priorita. Kdyby nebyly finance na akce pro dospělé, tak pro děti je sehnat musíme. Na to jsou seriózní výzkumy. Pokud dítě nezačne číst v útlém věku, tak už většinou nezačne. Samozřejmě existuje troj- úhelník škola rodina knihovna. Začít by se mělo doma. A pak jsou tu akce typu Noc s Andersenem, Hradišťské sluníčko, které slouží k propagaci dětského čtenářství. A navíc si vychováváme potenciální čtenáře. Když se naučí v dětství chodit, tak se většinou vrací celý život. Mají třeba přestávku v produktivním věku, kdy člověk staví dům, žení se, rozvádí… Říká se, že knihovnu člověk potřebuje od šesti do pětadvaceti let, než dostuduje, pak ji dalších pětadvacet let nepotřebuje, a po padesátce se zase pokorně vrací. To je zajímavá statistika, která léta platí, že největší část populace ve středním věku chodí nejmíň. Ale je to o kvalitě práce kolegyň z dětského oddělení. Jsou úžasné, nehledí na čas a své osobní zájmy, věnují se tomu i mimo pracovní dobu. Konkurence zájmů pro děti je velmi široká, zaujmout je je složité, ale nám se to myslím daří. Máme přihlášeno dva tisíce dětí do patnácti let, což je na město velikosti Hradiště úžasné číslo, které nám všichni závidí. A roste.

Zaznamenali jste, že by děti přestávaly číst klasické knihy a přecházely na čtečky v počítačích a telefonech? Nebo je to jen bublina?

Vidět to podle mě určitě není, určitě ne v České republice. Pořád to stojí a padá s novým autorským zákonem, který je stále odkládán. Vy máte možnost koupit si od českých nakladatelů elektronickou knihu, ale ta nabídka není moc široká. Navíc jsou poměrně drahé, na internetu stojí tři stovky, téměř stejně jako v obchodě. Pro děti je ta nabídka ještě slabší a knihovny nemají na základě čeho ty elektronické knihy poskytovat. Takže můžeme nabízet jen knihy, které mají prošlá autorská práva, tedy vydané před sedmdesáti lety a víc, ale to už skoro nikdo nečte. Je pak otázka, až ten zákon vznikne, jaké budou mít knihovny možnosti, jaký bude tlak nakladatelů. Co se ale začíná projevovat, narostla generace chytrých mobilů. A tam je problém, že když nemáte kvalitně udělaný web, v tomto mobilu se správně nezobrazí. Takže knihovny řeší, jak to udělat, a hlavně jak zpřístupnit v telefonu nebo tabletu on-line katalog.

Navíc knížka je pořád knížka. Šustí a voní…

Je to grafické dílo. Má vůni, hmat, je nějak graficky udělaná, má typografii. Nevěřím tomu, že by papírová kniha jen tak zmizela. Kino taky nezaniklo, když přišla televize, televize taky nezanikla, když přišla videa. Nakonec to ale stejně rozhodne trh. Myslím si ale, že například čtečky jsou slepá cesta, i když je to teď módní hit. Na co byste tahala čtečku, když je stejně těžká jako kniha. Ale musíte k tomu ještě mít mobil, ve kterém se taky dá číst. Jednou bude univerzální zařízení, ve kterém bude všechno.

Co vy, máte čas si číst?

Snažím se. Jednak musím číst zákony, vyhlášky a nařízení, které bych normálně nečetl (úsměv). Ale snažím se být v obraze a sledovat novinky.

Máte oblíbeného autora nebo žánr? Co čte ředitel knihovny?

Oblíbených autorů mám hrozně moc. Beletrii čtu míň, ale pořád čekám na nového Hrabala, ale pořád nepřichází. Taky se autoři s věkem mění. Všeobecně mám rád angloamerickou literaturu, ale i českou. Docela zajímavě píše Kateřina Tučková, třeba teď ty Žitkovské bohyně mě zaujaly. Ale převážně čtu naučnou literaturu. Nejvíc mě baví region, místopis. První světovou válku už jsem celou přečetl, druhou taky, tak mě teď zajímají věci jako násilná kolektivizace, vyvlastňování, padesátá léta. Plus odsuny Němců.

Takže vaším koníčkem je historie?

Největším. Kdybych nebyl knihovník, tak bych chtěl být historik.

Taky o vás vím, že se věnujete ovocnářství.

Samozřejmě si člověk musí občas odpočinout. Mám velký sad a tam nejvíc relaxuju. Je tam klid, ticho, ty činnosti jsou monotónní. Baví mě sadba nových stromů, péče o ně, úroda a samozřejmě i to, co je s tím spojené, tedy pálení slivovice (smích). Než třeba posečete tisíc metrů čtverečních, to si promyslíte kdeco.

A pak si tam lehnete pod strom a čtete…

Nene, tam nečtu. Tam čtu jen tu přírodu. Je tam spousta ptáků, motýlů, je tam krásně a člověk spíš vnímá tyto věci jako vůni sadu. Čtu večer v posteli. Zatím u toho neusínám (smích). 

Radek Jančář

- narodil se 8. ledna 1968

- ředitelem Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana je od ledna 2006

- studoval střední ekonomickou školu zaměřenou na zemědělství v Bučovicích, dálkově vystudoval Filozofickou fakultu Slezské univerzity v Opavě, bakalářský obor knihovnictví a informační studia a poté magisterský obor knihovnictví se zaměřením na veřejné knihovny komunitního typu

- napsal tři knihy: Kniha o Těšově, 100 let místní dráhy Újezd-Luhačovice, Újezdec u Luhačovic: dějiny farnosti a obce. Pravidelně také přispíval do regionálních novin a časopisů

- jeho koníčky jsou rodina, četba, historie, genealogie, divadlo, film a ovocnářství

- je ženatý, má dvě děti

Autor: Petra Kučerová

Autor: Redakce

3.6.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies