„Minulý rok jsem brigádu měla. Pracovala jsem jako servírka v restauraci. Stálo mě to spousty nervů a výdělek nakonec nebyl nic moc. Letos jsem se proto rozhodla, že brigádu nebudu ani hledat a prázdniny věnuji spíš regeneraci sil pro další školní rok," říká například jednadvacetiletá studentka Nela Kurfürstová z Valašského Meziříčí.

Jiní raději řeší brigády celoroční. „Brigádně pracuji celý rok u nás ve městě v pizzerii. Minulý rok jsem k tomu měla možnost pracovat na poli. Šlo o sbírání okurek. Byla to dost hrozná práce a špatně finančně ohodnocená. Už se mi i stalo, že jsem brigádu nedostala kvůli lidem v důchodu, kteří si také často přivydělávají," stěžuje si zase studentka Lada Machalová.

S tím, jaké mají možnosti, jim nepomůže ani Úřad práce Vsetín. „Nabídky brigád ze strany zaměstnavatelů neuveřejňujeme. Žádné nám totiž nechodí," osvětluje ředitel kontaktního pracoviště úřadu práce ve Vsetíně Stanislav Rudolf.

Často jsou brigády domlouvány interně a dopředu. Třeba s dětmi vedoucích. Když už firmy uveřejní nabídky brigád, tak spíše individuálně na internetu. „Zaměstnavatel není povinen nic takového jako nabídky brigád uveřejňovat," dále objasňuje Stanislav Rudolf. Na internetu podniky nejčastěji hledají roznašeče letáků, servírky, promotéry anebo pracovníky do fabrik či na úklid. „Myslím si, že studenti horkotěžko shánějí brigádu. My jim ale doporučujeme, ať sami obcházejí a ptají se," dodává Stanislav Rudolf z úřadu práce.

Studenti však na pracovním úřadě většinou brigádu nehledají. „Na pracák bych nešla. Nehledám ani na internetu. Radši si sama obejdu všechny hospody, jestli někoho nepotřebují, prozradila Markéta Kubáčová, brigádnice z restaurace U Lva.

Tradiční zaměstnavatelé studentských brigádníků jsou například zemědělská družstva.

„Brigádníky máme každý rok. Pohybuje se to vždy kolem patnácti mladých lidí, většinou studenti. Někteří se k nám po roce opět vracejí. Máme tady pár lidí, kteří s touto brigádou počítají i do dalších let. Necháváme je dělat skladové nebo úklidové práce," potvrdila Jitka Pavelková, sekretářka zemědělského družstva v Kelči.

Dalším dříve vyhledávaným brigádnickým místem byly také letní kempy. Tady je už ale situace odlišná. Alespoň v kempu v Hovězí. „Brigádníky vůbec nepřijímáme. Vše se snažíme zajistit vlastními silami. Většinou vše zvládáme i bez pomoci cizích lidí. Snažíme se o rodinné prostředí. Toho dosáhneme hlavně díky důvěře ke všem našim pracovníkům," vysvětlil Karel Potocký z autokempu v Hovězí.

Autoři: Bára Kursová, Michaela Horáková