Proto ji zaujal leták, v němž společnost nabízí půjčku do sta tisíc korun, a to takřka hned a na ruku.

Zlákalo ji to natolik, že se rozhodla to zkusit půjčit si deset tisíc korun. Jenomže po čase zjistila, že zaplatí mnohem, skutečně mnohem víc – jednou tolik. Nevšimla si dodatku pod smlouvou, který byl napsaný tak drobným písmem, že i člověk, jež vidí dobře, by měl problém jej přečíst. Naletěla lichváři.

Nejde sice o pravdivý příběh ženy, nicméně je to zcela běžná situace, s níž se potkává řada lidí v celé republice, včetně Zlínského kraje. Ten je dokonce na prvním stupínku v počtu těch, kteří mají zkušenosti s lichvou.

Vyplynulo to ze závěrů průzkumů agentury GfK, který jej zpracovala pro projekt Navigátor bezpečného úvěru.

„Podle našich výsledků se s lichvářem setkala více než polovina obyvatel tohoto regionu. Jde tedy o více než 250 tisíc lidí. Zlínský kraj tak patří mezi nejohroženější v oblasti rizikových spotřebitelských úvěrů v republice," podotkl mluvčí projektu Zdeněk Soudný.

Lichva má totiž stále zelenou a policie je proti ní prakticky bezbranná. Dokázat totiž někomu, že jen těží z lidského neštěstí, je i pro zkušené kriminalisty hodně velký oříšek.

Zákon totiž říká: Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

„A již samotná definice lichvy vyjadřuje, že nestačí jen hrubý nepoměr mezi vypůjčenými a vrácenými penězi, ale že je nutné také prokázat právě i některý ze stavů uvedených hned na začátku zákona," vysvětlil zlínský policejní mluvčí Petr Jaroš.

A to není zdaleka vše. „Zákon také neřeší, co je to hrubý nepoměr. Vysoký úrok neznamená automaticky, že se jedná o lichvu," konstatoval mluvčí. Počet pachatelů, kteří jsou potrestáni za lichvu, by se tak dal sotva spočítat i na prstech obou rukou.

Podle Soudného se řada oslovených lidí ze Zlínského kraje přiznala, že není ani schopna rozlišit, která půjčka je bezpečná a která už ne. „Moderní lichvář už totiž nesplňuje klišé, pod kterým si jej představujeme. Naopak jde o solidně vypadající manažery, kteří nabízejí produkt na první pohled bezpečný," varuje dále Soudný.

Co by však člověka na první pohled mělo „trknout", je především fakt, že jim někdo chce půjčit peníze bez ověření. „Většina smluv je velmi nesrozumitelná a plná drobného a špatně čitelného textu, který obsahuje různé skryté pokuty a poplatky," varuje mluvčí projektu Navigátor bezpečného úvěru.

K nejohroženější skupině přitom podle něj nepatří senioři, ale sociálně slabé rodiny a lidé, kteří například kvůli úrazu přišli o svou práci. Kvůli jednomu nepromyšlenému podpisu se pak do finanční tísně může dostat celá rodina.