Věra Lovecká: Do knihovny jsem šla na tříměsíční brigádu a už se mě nezbavili

V rozhovoru pro Slovácký deník prozradila, co knihovna chystá v nejbližší době za akce a přimluvila se za to, aby rodiče četli svým dětem vždy, když budou moct.

Jak dlouho pracujete v knihovně 
a jak jste se k této práci dostala?

V srpnu 2015 to už bude neuvěřitelných 34 let. O letních prázdninách jsem nastoupila po maturitě na tříměsíční brigádu a už se mne knihovna nezbavila!

Za dobu vašeho působení se práce 
v knihovně určitě změnila. Co byla podle vás změna k lepšímu a co 
k horšímu?

Na danou otázku se nedá odpovědět jen několika větami. Myslím, že by téma stálo za samostatný rozhovor. Tak, jak kdysi napsal Jaroslav Foglar, že „strávil život v poklusu", tak se mi zdá, že se změnila práce i v knihovně za posledních 25 let. Představa, že knihovnice jsou osoby, které žijí ve svém zakletém světě, je opravdu mylná. Jediné, co se naštěstí ještě v knihovnictví nezměnilo, jsou papírové knihy. Příchodem prvních počítačů do knihovny jsem se tehdy domnívala, že se vztah ke čtenářům změní. Naopak, praxe mne přesvědčila, že knihovnice získaly větší prostor k rozhovoru s návštěvníkem. O knihách, o zajímavé výstavě, koncertu, ale i o počasí…

Změnil se podle vás i čtenářský vkus za poslední dobu? Dá se říci, že i na knižním trhu existuje jakási móda, co se bude číst?

Můj vkus ve výběru knih se mění s věkem i s nabídkou knih, tak si myslím, že se vše mění i u čtenářské veřejnosti. Na druhou stranu mám stále ráda detektivky, které jsem četla už jako náctiletá. Pokud mám nějaké starosti a potřebuji si „vyčistit hlavu", tak nepohrdnu ani cestopisem. Knihy, ke kterým se ráda vracím, jsou jednoznačně Malý princ a Saturnin.

Jakou budoucnost mají podle vás papírové knihy?

Překonaly a překonají staletí, ale nejsem vědma. Vůni nové knihy, ve které listuji každý týden, určitě nic nenahradí.

Čtete vy osobně elektronické knihy a máte radši papírové nebo e-booky?

Elektronické knihy mají místo v mém PC, ale na každou dovolenou si beru svých sedm papírových, na každý den jednu.

Co si myslíte o povinné četbě ve škole? Měla by být na seznamu povinně díla od Goetheho, Dostojevského, nebo jste příznivcem toho, aby se tam dala „moderní díla" jako je Harry Potter, který děti spíše přečtou?

Vždy je třeba najít zlatý střed. Klasiku je potřeba prostudovat a moderní četbou si zpestřit povinná dílka. A jak říká moje maminka, patří to ke všeobecnému vzdělání.

Jak jsou na tom podle vás lidé ze Slovácka, co se čtení týče? Čtou hodně, nebo málo? Je nějak vymezená skupina, která čte více?

Lidé ze Slovácka jsou čtenáři, jako všude na světě. Rozdíl bych třeba viděla mezi velkým městem a venkovem. V menším městě pracují lidé na zahrádkách, starají se o hospodářství, tak někdy nezbývá na čtení čas. Kdo čte 
o trochu více, jsou děti, studenti, maminky na mateřské dovolené, rodiče s dospělými dětmi, a také významná skupina čtenářů – senioři.

Myslíte si, že je prospěšné, aby rodiče četli dětem před spaním?

Přimlouvala bych se, aby rodiče četli dětem nejen před spaním, ale i každou volnou společnou chvilku. A nejen číst, ale i povídat. Děti se při besedách v dětském oddělení nejvíce rozpovídají o tom, jak si třeba povídají 
s rodiči a prarodiči, jaké to bylo, když byli oni malí. Ani si nedovedete představit, jak jsou děti šťastné, když se mohou podělit 
o své zážitky, je potřeba občas i naslouchat dětem. Televize, počítač ani DVD vás nechytí před spaním za ruku, nepohladí.

Když se podíváme na kvalitu knih, dá se říci, že dnes si může člověk vydat skoro cokoli, pokud si to zaplatí? Jak kvalitní je literatura vycházející na vlastní náklady?

Čtivá literatura se šíří naštěstí mezi lidmi jako kulový blesk. A to, co čtenáře nezaujme, tak se hold nečte. Na druhé straně (odborníci mi prominou) vždy říkám, že je důležité, aby lidé četli a nemusí se vždy jednat o „kvalitní literaturu".

Jak je na tom Slovácko s autory poezie a prózy, rodí se tu kvalitní literáti? Koho byste vyzvedla?

Můžu jenom chválit, vzpomenu své oblíbené autorky Alenu Bartošíkovou, Ivanku Radilovou, Kateřinou Dubskou, Marii Kročilovou-Gazdovou, Jaromíra Slavíčka, Jana Chovance, Michala Čagánka, Jiřího Jilíka a mnohé další. Na koho jsem zapomněla, tak ať mi odpustí.

Je podle vás knihovna místem zkostnatělým, kde si jen člověk přijde pro knihu, nebo takové centrum života?

Už nevycházíme z pavučin. Ve středu, kdy máme zavřeno, tak si jen nečteme knihy. Myslím, že si mohu dovolit tvrdit, že knihovny jsou centrem kulturního dění i v těch nejmenším vesničkách po celé republice. A snad mohu neskromně říci, že i v Knihovně Františka Kožíka v Uherském Brodě to žije.

Jsou prostory pro knihovnu v Uherském Brodě dostačující, nebo by bylo potřeba něco změnit?

Také otázka na samostatný rozhovor. Panský dům je jedinečná budova pro kulturní život 
v Uherském Brodě. V současné době jsme se museli trochu uskrovnit, do bývalých prostor po ZUŠ se přestěhovaly některé odbory městského úřadu. Už nemáme přednáškový sál, a ani tolik potřebný depozit. Věřím, že po rekonstrukci „kachlíkárny" se i prostory Panského domu upraví pro plnohodnotné využití knihovny. Získáme znovu přednáškový sál, rozšíříme oddělení pro děti a mládež, těšíme se na hudební oddělení, oddělenou čítárnu, studovnu, ale i tak potřebné sociální zázemí.

Plánujete v nejbližší době nějaké nové služby, na jaké zajímavé akce se mohou čtenáři těšit?

Plánovat chci a musím neustále. Čtenáři se mohou těšit na zajímavou přednášku Vlastimila Hely – Letecká bitva nad Bílými Karpaty, cestopisnou přednášku pana Jaromíra Nováka o Norsku, besedu o genealogii s Alešem Cimalou, besedu s uherskobrodským divadelníkem Bohouškem Křivdou, tolik očekávané povídání s Vlastimilem Vondruškou, ale také na výstavu fotografií Krása okamžiku Aleny Hlaváčkové a Lenky Jarošové. Výstava ozdobí už příští týden foyer před oddělením pro dospělé čtenáře.

Jak vybíráte nové knihy do knihovny, chcete ji vidět na vlastní oči? Žádají i sami čtenáři o konkrétní tituly?

V loňském roce proběhla, co se týče výběru a nákupu knih a časopisů, malá revoluce. Knihy si nakupujeme v Uherském Brodě. Každou knihu nejprve „prolustrujeme", osobně „ošaháme", a poté nakoupíme. Škoda, že není více času, abych i všechny knihy přečetla. Ostatní kolegyně též hodně čtou a často si vyměňujeme názory a navzájem si knihy doporučujeme . Velký dík patří i čtenářům, kteří nám taktéž doporučují knihy, buď elektronicky nebo i v sešitku, který na ně čeká v každém oddělení knihovny. Sledujeme též odborný tisk, například Nové knihy, Biblio nebo Literární noviny.

Jakou literaturu máte ráda vy?

Myslím si, že na tuto otázku jsem během rozhovoru už odpověděla. Mohu však napsat, co jsem v nedávné době četla a které knihy mne zaujaly. Skleněný pokoj a Dívka, která spadla z nebe od Simona Mawera. V současné době hltám knihu Černobílý svět od Kathryn Stockett. Všechny tři knihy vřele doporučuji.

Čtete knihu i několikrát po sobě, 
i když znáte zápletku?

Tak, to tedy fakt ne. Jen ty jmenované v předcházejících otázkách, Malého prince a Saturnina. A ještě při psaní tohoto rozhovoru jsem si vzpomněla na knihy, které se mi líbily v dětství – Říkali mi Leni a Štěstí přijde zítra od Zdeňky Bezděkové. Téma knih by se už nikdy v historii nemělo opakovat.

Na jakém místě si čtete nejraději?

Jsem přizpůsobivá. Čtu všude, kde je světlo a teplo. Ráda jsem četla knihy ve škole pod lavicí. Ale mám své tajné místo na čtení i doma. Vysledovala jsem, že teď potřebuji na čtení větší klid a už neumím poslouchat při čtení třeba hudbu.

Jak jste na tom byla s knihami jako dítě? Četla jste ráda? Vedli vás 
k tomu rodiče?

Ráda čtu odmalička. U nás nebyla slavnostní příležitost, abych se sestrou nebyla obdarována knihou. Maminka a tatínek vždy četli, tak jsem to asi podědila 
v genech. I můj dědeček obdarovával na počátku 20. století knihovnu svými knihami. Při nástupu do práce jsem ještě našla díla 
s jeho razítkem, to je asi jediné, co mi po něm zůstalo.

Co vás kromě knih ještě baví?

Co mne baví? Baví mne život, mám ráda lidi a oni snad mají rádi mne. Ráda chodím do divadla, na koncerty. Asi posledních pět let se snažím více chodit do přírody. Zrovna dnes (v pátečním vydání Slováckých novin – pozn. red.) se přiznal v rozhovoru kolega Radek Jančář, že rád pálí slivovici, tak já tedy velice ráda sbírám na podzim v naší zahradě trnky, špendlíky a hrušky do kvasu.

Nelákalo vás někdy napsat knihu? Nemáte to v plánu?

Ráda plánuji, ale pro dalších 
50 let ve svém plánovacím kalendáři nenacházím místo pro psaní knihy. Raději to přenechám odborníkům.