Řeč je o Vladimíru Přikrylovi: jak se na své místo dostal, co ho baví a čeho chce dosáhnout, prozradil ve svém rozhovoru pro Deník.
Jak jste se dostal až na kriminálku?
K policii jsem nastoupil v roce 1995 jako vyšetřovatel okresního úřadu vyšetřování, který byl v roce 2002 sloučen s kriminální policií a jeho nový název až do současnosti zní Služba kriminální policie a vyšetřování. Pracoval jsem jako vyšetřovatel, od roku 2008 jako zástupce vedoucího oddělení a od roku 2010 jsem vedoucím oddělení obecné kriminality.
Jaké máte vzdělání?
Po gymnáziu v Přerově jsem vystudoval elektrofakultu vysoké vojenské školy v oboru radiolokace a radiolokační technika. Moje kariéra u armády byla krátká, ale příliš mne to nemrzí.
Baví vás vaše práce?
Baví. Pokud by mne nebavila, na svém místě bych nechtěl být. Jsou nicméně chvilky, kdy příliš radostí nezažíváme, ale na druhou stranu jsou okamžiky, kdy mne práce dost uspokojuje, a i kvůli takovým okamžikům mne to baví. Myslím, že takový či velmi podobný náhled má dost kolegů z mého oddělení, pokud za ně mohu mluvit. Mezi uspokojující okamžiky patří třeba to, když se nám podaří odhalit a zadokumentovat opravdu závažnou věc či nebezpečné pachatele. Těžko to blíže vysvětlovat.
Máte v rámci profese nějakou metu, které chcete dosáhnout?
V rámci okresu nemám. Myslím, že tady bude má kariéra končit. Ovšem, nikdy neříkej nikdy.
Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Asi jako každý jiný, přání se měnila podle věku. Strojvedoucí, pilot, astronaut… Bylo toho víc. Nemusím mít koneckonců nutně jedno celoživotní povolání.
Máte oblíbenou postavu filmového nebo knižního detektiva?
Nemám, tyto věci nemají s realitou, jak ji znám já, příliš společného. Na zahraniční detektivní seriály se občas podívám, nicméně spíše s úsměvem. Když mám čas, sleduji naše seriály, které jsou sice realitě blíže, ale taky se někdy nestačím divit. Rozumím ale tomu, že jako daň pro vyšší atraktivitu musí být použita větší či menší část fikce.
Jak relaxujete?
Jsem rybář, takže se snažím chodit na ryby,kde bývá víc času na přemýšlení a urovnávání si myšlenek. Taky se snažím číst knihy, v mládí jsem hodně četl sci-fi, mám taky rád soudobé autory, například Michala Viewegha. Před pár dny jsem přečetl jeho knihu Mafie v Praze a popravdě z ní mám tak trochu nedobrý pocit. Přesněji řečeno z toho, jak velmi blízko realitě ten příběh může být.
Nemáte pocit, že lidé jsou v poslední době agresivnější?
Trestných činů, které v sobě mají prvek násilí, je zhruba stále stejně, nárůst je jen mírný. Je zajímavé, že závažné násilné trestné činy jsou páchány spíše ve vlnách s určitým časovým odstupem. Křivka statistiky by při hodnocení za posledních dejme tomu deset let opisovala mírně stoupající sinusoidu. Je ale pravda, že někdy dost zaráží agresivita u dětí. Podle mě to může souviset i s velmi uvolněným podáváním alkoholu dětem nebo požíváním drog. Stačí si zajít na některou místní diskotéku, ale i diskotéku nebo zábavu v okolních městech okresu, a je to dost zjevné. Co je příčinou agresivity u dětí, to je podle mne dost těžké říct. Některé možná berou kriminalitu jako počítačovou hru, možná mají pocit, že lidé mají více životů. Chápu, že se kluci mezi sebou pobijí, ale všechno by mělo mít své hranice.
A jak jsme na tom v regionu?
Situace je zhruba stejná všude, nicméně na Kroměřížsku je násilná trestná činnost poměrně silně zastoupena. Na druhou stranu jsme rádi, že v této problematice máme velmi vysoký podíl objasněnosti.
Jak se mění a vyvíjejí metody dokazování?
Zjednodušeně řečeno: tak, jak se mění a vyvíjí věda, tak, jak jsme schopni nové postupy a poznatky používat. Nemalý vliv na možnosti dokazování má taky stav našich zákonů a v neposlední řadě naše finanční možnosti. Obecně se ale dá říct, že díky pokroku vědy a techniky se naše možnosti stále zlepšují.