Čtyři dohody, čtyři medaile. Jak se mění Záhrobská?

Od zvláštního zpravodaje Deníku

Na bronzovém stupni vítězů si na pódiu poskočila radostí. Takhle se ještě Šárka Záhrobská nikdy neprojevila. „Uvědomila jsem si, že si to musím víc užívat.“

Nemlátí hůlkami o zem, nebrečí vzteky ani štěstí. Jen se usměje a povolí tvář madony z obrazů. „V cíli jsem se chtěla někomu vrhnout do náručí, ale nikdo tam nebyl,“ říkala pár minut po dojezdu olympijského slalomu.

„Ještě nějaké medaile musím přidat, abych se stala legendou,“ řekla pak skromně. Má bronz, zlato a stříbro z mistrovství světa. Bronz z olympiády a dvě výhry ve světovém poháru. To ještě žádný český ani slovenský (alpský) lyžař nedokázal.

A ona je někde v půlce kariéry. Nebo spíš na začátku druhé části, kterou zahájila po jiné cestě. „Tu olympijskou sbírku musím zkompletovat v Soči za čtyři roky. Další hry už nebudou,“ dodala rázně.

Ano, Záhrobská se mění.

Z (tatínkovy) holčičky se stala (samostatnou) ženou. To je jasný fakt.

Jak se to projeví na kopci, zůstává stále nejisté.

Posledních pět sezon se křivka jejich úspěchů pohybuje lehce zubatě nahoru – dolů. Výš už nestoupá od první medaile na mistrovství světa.

Potřebovala ve svém sportovním vývoji nový impuls a změnu, která se zhodnotí až časem? Anebo se teď skutečně začne projevovat přerušení dlouhodobé cesty? „Nikdy jsem to nesrovnávala, je to prostě tak, jak to je,“ říká sama.

Psychologií, ani mentální průpravou se příliš nezabývá. Jen díky Strachovi přečetla knihu Čtyři dohody, praktického průvodce osobní svobodou, vycházejícího z moudrostí starých jihoamrických Toltéků. „Hrozně chytrá knížka. Je velmi dobré se jí řídit. Ale taky těžké...“

Neskrývá plány, chce zaútočit na malý křišťálový globus nejlepší slalomářky roku. Nejblíž k němu měla loni na druhém místě.

Odpověď, zda to zvládne, dá možná až příští sezona. Třeba až ta další.

Aspoň týden by si chtěla užít po závodech koncem března sama doma ve svém pražském bytě. A pak už ji čeká další boj. O dorovnání záležitostí ve svém vlastním rodinném týmu. Otec Petr se stále nesmířil z rozchodem a také drží kontrolu nad financemi.

„Bylo jasně zřetelné, že si Šárka hned v prvním kole uvědomila, že přeučování techniky k ničemu nevede. Díval jsem se na ty jízdy několikrát na videu," komentoval pro ČTK svým typickým způsobem její bronzový slalom. "Nemá v týmu lidi, kteří by jí to byli schopni říct. Musí na to přijít sama. Měla techniku, kterou jsem ji naučil a s níž vyhrávala. A to je třeba rozvíjet."

Nezávisle na tom trenér Antonín Strach vysvětloval další plány. „Technika slalomu se za dva roky ohromně změnila z carvingu k úsečkám. A v obřáku Šárce úplně chybí střední oblouk. Snažíme se rozbít zažité stereotypy. Jako když rozložíte Rubikovu kostku. Může to trvat rok, nebo se nikdy nepovede. Ale až to zaklapne, může jezdit bedny i tady.“

Sledovat další osudy Šárky Záhrobské bude na každý pád zajímavé.