Hry českých rekordů, navždy Vancouver

Od zvláštního zpravodaje Deníku

Nejmíň čtyři roky, spíš však ještě mnohem déle. Olympiáda 2010 zůstane nejúspěšnějšími zimními hrami v historii českého sportu. Kdo z rekordní 92členné výpravy se o ně zasloužil?

HVĚZDY S MEDAILEMI (Sáblíková, Bauer + běžecká štafeta, Záhrobská)
Známé firmy, spolehlivé opory, přidaly každá něco navíc. Martina Sáblíková vstoupila mezi nejúspěšnější účastníky celých her. „Rychlobruslení změnilo dějiny, máme před sebou ještě tři olympiády,“ pravil trenér Petr Novák.

„Zvládám to, protože si to nepřipouštím,“ řekla Šárka Záhrobská, která sbírá velké medaile tak elegantně, jako se proplétá mezi slalomovými brankami. A Lukáš Bauer, obětavý poctivák, si nejvíc užil senzační štafetovou medaili, po níž se rozbrečel dojetím.

„Nemůžeme mít víc špičkových sportovců, protože nejsou produktem systému, ale výsledky práce bláznů rodičů a trenérů,“ prohlásil varovně František Dvořák, místopředseda Českého olympijského výboru.

ÚSPĚŠNÍ V DESÍTCE (Churavý, Bank, Koukal+Kožíšek, Hájek)
Tzv. druhý sled veleúspěšné lyžařské armády posledních sezon. Nejdůležitější základna pro další významné výsledky, protože k výsluní jim chybí jen krůček.

NADĚJE A NÁZNAKY (Erbanová, Březina, Pančochová, Krejčí, Fleischmann)
Ne že by vylétli jako komety nad horami. Nevtrhli na scénu prudce rozkopnutými dveřmi. Ale naznačili: Jsme tady, můžeme být lepší. Ale dokáží dosáhnout mezi skutečnou špičku? Můžeme se těšit a bát: Je jich moc málo...

ZTRACENI V DAVU, MOHLI LÉPE (Krýzl, skokani, bobisti, Vokoun, Jágr)
Ne že by to pokazili. Ale za lepší konstelace mohli i oni sáhnout výš. Vokoun s Jágrem drželi potrhaný hokejový prapor. Krýzl se vrátil na svahy po těžkém letním zranění. Bobisti jezdili na nejrychlejší dráze, co jim materiál dovoluje. A skokani jen zaostali jako nejhorší z vyrovnaného kvarteta týmů, sahajících po čtvrtém místě.

ZKLAMÁNÍ, ČEKALO SE VÍC (Kraus, Verner, Novotná, hokejisti, biatlonisti)
„Hlavně se z toho neposr... jak říkával Hlinka,“ pravil hokejový kouč Vladimír Růžička. Ano, ale taky se aspoň pokusit o hlubší sebereflexi. Český hokej je v krizi. Už pár let se s ním na vrcholných pozicích, právem, nepočítá. „Na olympiádu mládeže zvou týmy podle koeficientů mládežnických výběrů za poslední léta. A my jsme se tam nedostali,“ varuje ještě olympijský předseda Milan Jirásek.

Kraus i Novotná jezdí nevděčné sporty, mají to buď a nebo, mezi neexistuje. Zato v trvalém sestupu na velkých podnicích pokračuje krasobruslař Verner. Jinak pozitivní člověk, potřebuje změnu, pak může pokročit dál.

OSTATNÍ, NEPŘEKROČILI STÍN (běžkyně, další sjezdaři, akrobati, snowboardisti, sáňkaři, sdruženáři, Hájková-Vincour)
Nazývat je olympijskými turisty není správné. Umíte si představit, že by soutěžili jen kandidáti na medaile? To přece nejde. „Podle žebříčků mezinárodních federací si místo vysloužili. Nebylo by fér je tam neposlat, olympijský náboj v nich zůstane do konce života,“ říká František Dvořák. Vytvořili kompars. Jedni vinou zranění jako snowboardkrosaři. Jiní pozicí sportu v zemi jako sáňkaři. Další trvalým stavem výkonnosti. Což u tradičních velkých sportů jako ženský běh na lyžích vyzývá k posunům systému.

„Potřebujeme celonárodní zařízení pro velké a tradiční sporty. Aby se sport rozvíjel rozumně bez excesů typu Sazka areny nebo lyžařského mistrovství světa,“ uvažuje Dvořák. „Od státu chceme, aby vytvořil podmínky sportu pro všechny a pro sportování mládeže. O špičku už se postaráme,“ dodal Jirásek.

UZNÁNÍ MIMO KATEGORIE (N. Sudová)
Vyhrála bez ohledu na umístění, protože se pustila do bitvy s přetrženým vazem v koleni, víc připomínat není nutno.