Moderní pětibojař Michal Michalík skončil v Pekingu, kde mohl závodit za zraněného Libora Capaliniho, šesté místo.

„Byla to docela výhoda, že jsem se dostal na poslední chvíli. Nebyl na mě takový tlak. Lépe se mi závodilo a byl jsme rád, že to vyšlo,“ řekl 28letý Michalík, třetí z mistrovství světa před pěti lety.

Bylo to nepříjemné čekání, jestli dostanete šanci?

Bylo to nepříjemné na obě strany. Nepřál jsem Liborovi, aby se mu to zhoršilo a bylo divné vidět, jak moc chce a nemůže. Na druhou stranu jsem zase chtěl jet.

Ovlivnilo váš výkon v šermu a plavání, že jste se v tréninku víc zaměřoval na běh?

Takový pohled je možný, ale já už jsem loni strukturu mého pětiboje udělal trochu jinou. Jsme rád, že jsem potvrdil, že jsme se zlepšil v běhu a nemůžu říct, že to byla chyba.

Proč se vám v kordu na začátku tolik nedařilio?

I ve střelbě i v šermu jsme měl trochu horší začátek. Dost pracovala nervozita a nemohl jsme se srovnat. Ve střelbě jsem se zkoncentroval a i v šermu se to nakonec zlomilo a byl jsem rád, že jsem se tam srovnal.

O výsledku rozhodl parkur, který jste vyhrál. Vám asi nepřipadal těžký?

Kůň mi sednul a neudělal jsem žádnou velkou chybu. Jsem absolutně spokojený.

Byla ale parkur regulérní, protože hodně lidí mělo velké problémy?

Já jsem zaujatý, protože mi vyšel a ostatní jezdce jsem moc nesledoval. Hodně se kazilo, ale nemůžu říct, že byl neregulérní. Závodili jsme i v horších podmínkách a na horších koních. Takový je teď standard v pětiboji.

Myslel jste před během na medaili?

To jsem si neříkal, spíš jsme si hlídal, aby mě nedocvakli zezadu. Pak už jsme viděl, že mě nikdo nedobíhá a soustředil jsem se, abych udržel tempo.

Nevadilo vám, jak se trať po tartanu vlnila?

Teď se to tak začalo stavět. Loni tu byl šnek – vybíhalo se v první dráze a končilo v šesté, a to bylo ještě netradičnější. A tohle už se podobalo člunkovým běhům, ale natrénovali jsme na to, nemohu říct, že to byla nestandardní trať.