Prkna sviští do Cypřišových hor

První šanci v Salt Lake City 2002 odmítl, byl ještě příliš free – nezávislý. Turín 2006 mu nevyšel a jeden už dávno zapomenutý, tehdy „vtipný“ politik z ODS, ho za to nazval levičákem.

Teď ve Vancouveru 2010 má motivaci podpořit koučinkem mladičkou dámskou naději. Ale v Soči 2014 se možná ještě ukáže při premiéře nejkomplexnější disciplíny slope style.

Tolik nejlepší český snowboardista všech dob Martin Černík a olympiáda.

„Potřebuju jedinou věc, dobře zajet po novém roce světový pohár v Kreichsbergu. A pak čekat na 18. ledna, kdy potvrdí žebříček,“ ví 33letý jezdec. Taky trenér. Organizátor prestižního festivalu Snow Jam. A trochu obchodník.

Co má za prioritu? „Snowboarding,“ usměje se. „Nejvíc jsem závodník. Ale svoje mám už za sebou. Nechci se honit jen za body, ale užívat si ježdění.“

Vedle sebe staví dvě nedávné zkušenosti.

1: Při posledním světovém poháru ve Švýcarsku nahnali stovku jezdců do uzavřeného resortu, kde ani nejezdily kotvy. Mlha, vichr. A oni museli skákat. „Nelidské podmínky. Jsem rád, že jsem to přežil.“ Skončil pětačtyřicátý.

2: Při letním soustředění na Novém Zélandu se pustil do mistrovství světa v heliboardingu, po vysazení helikoptérou na nedotčených stráních.

Skončil třetí.

Proto se nedivíte reálnému pohledu. „Ano, olympiáda je jeden z největších závodů. Udělám všechno, abych tam byl, když nemáme lepší jezdce. A taky, abych pomohl s radami Šárce (Pančochové, pozn. red.). Je talentovaná a cílevědomá. Má našlápnuto, může dobýt svět.“

Juniorská mistryně světa ve skoku – big airu – je nyní na prvním místě freestylového žebříčku. V devatenácti letech! „Já byl nejvýš jedenáctý. V minulým století,“ dodává uznale Černík. Když začal s prknem jezdit do světa, byly jí čtyři…

Co tedy kromě poradenských služeb plánuje dál on sám? „Rád bych se posunul zpátky k natáčení videí, prvosjezdům.“ Chce se víc věnovat i surfingu. „Ledový rampy přenechám mladším. Proč se mlátit v mlze, když o pár kilometrů dál svítí sluníčko a můžeš si to užít?“

Jeho parádní disciplína big air do programu her podle něj nepatří. „Stala by se z toho akrobacie, gymnastickej dril, vytratily se pocity jako u lyžařských akrobatů.“

Zato při vyslovení naděje slope stylu – kominaci rampy, plynulé jízdy i skoků – ožije. Loni se jel první světový pohár a on postoupil do finále. Jenže to se vinou špatného počasí nejelo.

Tuhle jízdu ještě Martin Černík nedokončil…